Domy, které již v Doubravníku nenajdete

Každé lidské osídlení prochází v průběhu času vývojem a nejinak je tomu i u nás v Doubravníku.

Staré domy zanikají z důvodů zvyšujících se nároků na bydlení, ale také vyšších nároků na dopravu či občanskou infrastrukturu. O některých zaniklých domech víme pouze z historických pramenů (např. komplex kláštera), ovšem ty z minulého století již známe ze starých fotografií nebo dokonce z vlastní zkušenosti.

Tyto bych chtěl právě v tomto seriálu připomenout a můžeme začít dle čísel popisných.

Číslování domů bylo uzákoněno v době vlády Marie Terezie v roce 1770. Zpočátku nemělo charakter trvalého označení a dům byl číslem "popsán" křídou na vrata či dveře. Číslování se provádělo s pomocí vojska v přirozeném sledu tak, jak lze obec postupně projít.

U obcí ležících podél silnice číslování obvykle začínalo prvním domem po pravé straně vesnice ze strany, kterou přijíždí vrchnost. Ve vesnicích většinou od té doby číslování již nebylo měněno. Takže u nás zřejmě vojsko provádělo číslování směrem od Tišnova, protože dům č.1 stával na ulici před bytovkou.

Na fotografii je vidět po pravé straně ulice řada domů p.č. 2-4, které postupně zmizely, aby udělaly místo pro rozšíření silnice, protože stávající již nevyhovovala zvyšující se dopravě.

A vezměme to popořádku. Dům č.p.1 "Koktovo" byl zbourán v roce 1964. Koktovo proto, že dům patřil od roku 1864 do roku 1940 rodu jménem Kokta.Byla zde výroba cementové krytiny. V roce 1926 se sem přistěhovala rodina Špačkova a v kolně na dvoře vznikla kolářská dílna.

Dům č.p.1 "Koktovo"

V roce 1977 byl na pozemku za zbouraným domem vybudován bytový dům č.p. 212.

bytový dům č.p. 212

Dům č.p. 2 Řehořovo byl zbourán v roce 1950 ( na fotografii vlevo za postavou).

Dům č.p. 2 Řehořovo

Dle vzpomínek mého otce byly dveře od silnice stabilně zamčené a k Řehořům se chodilo dvorem, kde byly velmi staré dveře, které se naopak nezamykaly. Část domu směrem dolů k domu č.p. 3 byla již neobyvatelná, takže v domě byla kuchyň s jednou světnicí kde bydleli Řehořovi a jedna malá světnička kde bydlela vyšívačka Emílie Nepejchalová, sestra p.Řehořové. Řehořovi se odstěhovali na Prudkou, neboť pan Řehoř pracoval v papírně a Emílie Nepejchalová si koupila malý domek pod hřbitovem. Dům byl zbourán pro jeho celkovou zchátralost. Na jedné polovině pozemku postavil nový dům č.p. 2 Vilém Šikula v roce 1959 a na druhé polovině postavil Ladislav Říha v roce 1979 dům č.p. 215.

nový dům č.p. 2

Dům č.p. 3 Stejskalův byl zbourán v období prosinec 1987 až únor 1988.

Dům č.p. 3 Stejskalův

Předtím byl však v roce 1984 na pozemku za ním postaven nový dům č.p. 286.

nový dům č.p. 286

Dům č.p. 4 Gerbrichovo byl zbourán ve stejném období jako č.p. 3 tedy prosinec 1987 až únor 1988.

Dům č.p. 4 Gerbrichovo

Také zde byl před před jeho zbouráním za ním postaven nový dům č.p. 287, který byl dokončen v roce 1988.

nový dům č.p. 287

Ve zbouraném domě žila Julie Gerbrichová, vyučená obuvnice. Obuv spravovala asi do 80. roku svého života a mnozí z nás ještě ke slečně Julince boty na opravu nosili.

Dům čp. 5 Škorpíkův byl zbourán před válkou.

Dům čp. 5

Byly zde vybudovány sklady hospodářského družstva a po jeho přestěhování do nových prostor v místě dnešního nákupního střediska zde z části vznikl obytný prostor kde bydlel Vincec Sýs.

Příště budeme pokračovat dále po pravé straně ulice k náměstí.

Lubomír Čech