Doubravnické hody - ortel


Jako vzpomínku na letošní hodové veselí přinášíme již tradičně našim čtenářům plné znění Ortelu.


ORTEL   2010

přeskočit úvod

Vážení hosté milí, navštívili jste nás v tuto chvíli,
proto vítáme Vás všechny sborem, pod tímto zeleným stromem.
Přejeme Vám všem ze srdce, zábavy hojné, milé velice.

Aby Vaše zábava ničím nebyla rušena či kalena, bude třeba,abychom Vás v krátkosti seznámili s předpisy, paragrafy a výstrahami, kterým třeba jest se přizpůsobiti, byste v konflikt s tresty a právy hodovými nevešli.

Dlužno též upozorniti Vás na skutečnost, že právo naše útrpné rozšířeno bylo o dva nové pacholky katovské, kteří již po dobu celého roku provádějí generální opravy zařízení katovského, zesilují špánunk housliček, skřipců a kol lámacích včetně ostatních vercajků k právu útrpnému potřebných. Pořízena byla též nová feldšmída.
Jmenovaní pomocníci našeho slavného kata městského dosáhli ve svém řemesle fortelu mimořádného i úspěchů mnohých a mohou se vykázati glejty hradních pánů z Brzoňova, Skalky, Propadlí a Hrádku kozího.

Potažmo budou zde citovány hlavní paragrafy hodové:

§ 1 nařizuje: Všechen zde pod májí sešlý lid budiž klidně a pokojně naslouchati a proti soudním výrokům nereptati.

§ 17 dále zakazuje: Jakékoliv prcání po městě našem konšelském se co nejpřísněji bude sledovati a z provozu tohoto za pomoci prvního stupně šponování na fungl novém kole trestáno bude. Aby nedošlo k omylům ve výkladu zákona a nařízení tohoto, týká se ďáblova vynálezu smrdutého a civilizaci ničícího stroje, zvaného automobil.

§ 103 žádá: Všichni domácí usedlíci, včetně nově kolonizovaných, jakož i chataři, jsou povinni svoje hosty řádně a mile uvítati, pokrmy hojnými a nejlepšími, jakož i moky chlazenými uctíti a ne jenom okraje pekáčů dáti jim olízati.

§112 dovoluje: Všem zde přítomným i dalším, u domácích krbů se nacházejícím, večer do všech prostor a komnat zdejších podniků zábavních, po řádném vstupného zaplacení vstupovati a rejů i frejů se zúčastňovati. Výjimka tohoto paragrafu se vztahuje na hampejzy, ratejny a taverny.

Jelikož zde není v silách soudního tribunálu Vám všechny paragrafy jakožto lidu prostému i vznešenému na vědomí dáti, dává se možnost, kdož by zájem projevil, nahlédnouti v lustrum v písárně obecního radhausu u obecního brčkopíska.

Obžalovaný beran, jenž naše okolí beztrestně sužoval, dosud žije, pomohla mu k tomu poslední amnestie. Dnes konečně najde odplaty a trestu.
Jeho činy byly všechny sepsány a samotným císařem Hampejzem 15. potvrzeny.

Kdybychom se při líčení omylem někoho dotknuli, prosíme, aby nám to předem odpustil a příště návštěvou nás zase poctil.


Tato obžaloba je datována dne 12. září 2010, vystavena z nařízení hraběte Čuriny, markraběte luhačovického, knížete z Hlaváčova a Bozínky, vévody z Honzovské a hraběte Érdeho z Blbštejna, majitele řádu Zeleného vola, pana Putýnky z Vinohradů. Dále obžaloba je parafována panem Prckem z Drahonína. Tento list je opatřen všemi pečetěmi od všech pánů, čímž platnosti nabývá a beran již předem hlavu pozbývá.

A nyní žádám zde, po městském právu, by předvedlo sem rušitele mravů.

Obžalovaný beran se narodil za panování císaře Jsemnemehlo v Kolébkách, vzdělání své zase nabyl po chlévkách. Příslušný jest do Mastnice, okres Pláňava, v místě rynku však ponejvíce zůstává. Matkou jeho byla první kurtizána z Hampejzu u Tří krasavic, Esmeralda Divoká, zvaná Čuribrína, otec neznámý, často měnící místo svého pobytu.

Rozumu je mdlého, povahy neobyčejně výbojné a naduté, zkrátka mírně řečeno chuligán, hrubián, rváč a povaleč. Brzy se stal postrachem celé obce, proto měl na něho každý z kopce. Když míru zločinů svých dovršil, detektivem Gandim chycen byl, aby trestní rejstřík, jak zde následuje, vyplnil. Na svých toulkách světem, šířil postrach všude, což mu za to k tíži přičteno zde bude.

1. soudce:
Jak v obžalobě hlavní stojí psáno,
bylo ve zdejším městečku vykonáno,
od posledního soudu zasedání,
mnoho zlých skutků, vražd a pomlouvání.

Pachatel známý celé veřejnosti,
byl včera chycen městskou hotovostí
a dřív než půlnoc zvedla otěže,
byl odsouzen a vsazen do věže.

Dnes odveden je na popravní místo
aby město konečně již bylo jisto,
že, až se všechno tady odbude,
víc nikdo pokoj rušit nebude.

2. soudce:
Ačkoliv už katům meč se svítí,
srdce moje s odsouzeným cítí.
Dovolte mi proto obhájiti klienta, jenž obhájen musí býti,
to, co čteno v obžalobě
může se stát v každé době,
nejen u beranů, ale též u lidí.

Justice je slepá, mnohdy nevidí,
že všechny tyto kousky, co jsou sepsány,
na beraní hlavu jsou jen sypány.
Jen se podívejte kolem dokola,
kdo našemu zraku odolá?
Beran je duše ubohá,
smilujte se nad ním, proboha!

Nechtějte si jednou trpce vyčítati,
že kat nevinného o hlavu zkrátí.
Nejlepší má srdce z ovčí havěti,
což dokázal jasně ve své závěti.
Považuji tedy za svou povinnost,
za berana žádat o milost!

1. soudce:
Zamítá se předem! Beran prolhaný,
chtěl by vinu svádět na naše občany.
Jako zvláštní milost se mu povoluje
přečíst na závěr soudu vše, co odkazuje.

2. soudce:
Předem se Vám omlouváme, naši milí hosti,
berana tu sice máme, je to s ním však k zlosti.

Včera beran, velký hříšník, dostal strach z popravy,
opil se on do němoty, tak jak káží mravy.

Dnes má hroznou kocovinu, a tak plný zloby
dobrovolně přede svědky, vzdal se obhajoby.

Teď si v jeho přítomnosti, vyslechněte lidé zlatí,
soupis zločinů pro které kat ho dnes o hlavu zkrátí.



A hnedle náš první příběh
bez skrupulí vypráví
o trápení zástupkyní
něžnějšího pohlaví.

Ať je ženská sebevíce
krásná, chytrá, šikovná,
každá jednou za čas taky
může šlápnout... vedle.

Jedna mladá dáma z Prudké
mívá často trable zas
se svou hubou, na kterou by
měla nosit zbrojní pas!

Na potkání po vás začne
pálit ostrou salvu slov,
jak když v tichu zaburácí
rezavý kalašnikov.

Žádný div že tahle žena
neměla u plotny stání
a musela pro své vlohy
najít vhodné zaměstnání...

Tak od rána do večera
beze známky únavy,
doma, venku, všude běhá
jen s mobilem u hlavy,

a pro bezpečnostní firmu
objednávky domlouvá,
rozezleným věřitelům
žaloby pak rozmlouvá...

Jednou v létě, když tak slunko
krásně hřálo, žádný div,
že milá telefonistka
prchla z práce o chlup dřív...

Jen na jeden důležitý
hovor z domu odpoví,
potom užije si tropů
a šéf se nic nedoví...

Doma však už dvě hodiny
sedí jako na trní,
a čeká, kdy konečně jí
Motorola zavrní.

Jak tak nad mobilem číhá
najednou však běda běda,
to v žaludku zabublala
jí pečínka od oběda...

A když poznala, že stravu
udrží v sobě jen stěží,
honem mobil popadla a
na toaletu s ním běží...

A jak by se dalo čekat
v nejhorší z všech možných chvil,
její mobil zatracený
zrovna teď se rozzvonil...

Dáma, trůníc na míse, tak
hlásí se zarudlou tváří
do sluchátka: "Prosím, mluvte,
zrovna sedím v kanceláři..."

Když už celá objednávka
úspěšně je vyřízena,
hovor spěje ke konci a
naše podnikavá žena,

jak ještě s aparátem u ucha
ze záchodu vstala
rukou při tom spěchu zřejmě
nepatřičně zatřepala,

každopádně v tu ránu jí
úsměv v tváři zvadl,
když spatřila že jí mobil
do záchodu spadl

a jak byla rozrušená,
ještě asi ze zvyku
místo po mobilu sáhla
po splachovacím čudlíku...

A tak milá sekretářka
kouká v smutném pohledu,
jakže jí ve víru vody
mobil mizí z dohledu

a otázka nepříjemná
hlavou hnedle běhá jí,
jak si tenhle telefonát
v práci asi obhájí...

Beranovi dávám teď za vinu,
manželce že uvařil koninu,
ze které pak doma na ní
přišlo v špatnou chvíli ... nutkání

a teď kvůli tomu krachu
telefon má navždy v prachu!

§ motorola ve stolici
- nalej, už mám motolici...



Rybařina ač koníček
nadmíru je bohulibý,
nejde u ní naneštěstí
vždycky jenom o ty ryby...

Však se každou volnou chvíli
schází u rybníka
taky vypečená banda
dědků z Doubravníka,

co u vody nehledají
odpočinek, klid a ticho,
místo toho hledí jenom
jak si chlastem vylít břicho...

Každé hody tady čteme,
co zas ti rybáři milí
v kořalkovém opojení
u rybníka natropili,

a že ani letos přece
vás neošidíme,
poslechněte cože tedy
zase na ně víme.

To zas jednou u nádrže
v celé sestavě se sešli,
však se všichni vedle sebe
na břeh taky sotva vešli

a jenom co první z bandy
v chladné vodě smočil prut
podařené rybáře hned
opustil veškerý stud,

udice si upevnili
do stojanů v mlází
a už do sebe na břehu
štamprdličky hází...

Pro jistotu s sebou tehdy
vzali jednu dorostenku,
co se stará, aby hoši
měli pořád plnou sklenku

a jak šňapsem vyhánějí
za svých starých kostí chlad,
brzy první ožrala už
po hubě do vody pad...

Taky beran z Pláňavy
účastnil se toho lovu
a svá vycvičená játra
řádně pustil tam ke slovu,

ale dobrou náladu mu
kazí jedna drobná chybka,
že za celý den mu ještě
nezabrala ani rybka...

A když pak poslední flaška
večer už je dopitá,
naštvaně popadl pruty
a ke stanu klopýtá...

Jen co ráno ve spacáku
probudil se z opice,
chudák beran nevěřícně
hledí na své udice.

Že byl totiž milý rybář
večer ožralý jak prasce,
před odchodem od vody si
zapomněl namotat vlasce

a jak je sto metrů potom
ke stanu táhl za zády
všechna vlákna přetrhal a
zašmodrchal dohromady.

A tak nejen že se beran
vrátil domů bez úlovku,
ještě musel do výbavy
vložit nějakou tu stovku!

§ propadli svému hobby,
- nalej nám dvě do zásoby!!!



Doubravničtí požárníci,
jaký že jsou skvělý tým,
na to ani ve slovníku
není dostatečný rým!

Vždyť je dobrovolný hasič
člověk ryzích ctností,
však mu z toho taky plyne
spousta povinností,

kdo to zkusil, potvrdí rád,
jaký těžký úděl mají,
celé noci živel krotí,
rána v práci prospávají.

A že dneska každý hasič
nemusí už nosit trenky,
máme u nás ve sboru i
nějaké ty dorostenky.

Letos v létě holky zas po
dlouhé tréninkové dřině
vyrazily zúčastnit se
cvičení na Drahoníně.

Náčelník jim s sebou pěkně
sbalil všechny věci,
ale že baby za volant
nepustí si přeci,

pověřil hned raději dva
zasloužilé hasiče,
aby celé odpoledne
dělali jím řidiče...

Chlípný beran hned se hlásí,
on že holky poveze,
a kolega za nimi ať
cisternu jim doveze...

A tak celou partu děvčat
v tu ránu si beran chtivý,
naložil vedle sebe do
naleštěné lady Nivy,

stovkou si to pěkně hasí
rovně i do zatáček,
a na zpříjemnění cesty
pustil holkám majáček...

Když však po Rakovci frčí,
na cestu si pěkně houká,
jeden hasič stokilový
vyděšeně z okna kouká

a když vidí cisternu a
rudý zásahový vůz,
hned si chudák představuje
ty nejhorší z možných hrůz,

že někomu dozajista
hoří dům či les,
a tak chlapík bez prodlení
na bicykl vlez,

zpocený až na zadnici
zuřivě šlapátky točí,
a kolegy požárníky
nahání až do Klokočí...

Tam když zjistil, že s majáčkem
beran jen si krátil chvíli,
všechny zbytky dobré vůle
v tu ránu ho opustili,

a než skopec zkoprnělý
stihl vypnout houkačku,
na kopečku u Klokočí
málem došlo na rvačku...

Ale že zas boží mlýny
jednou mlely o sto šest,
berana dřív než se nadál
stihl spravedlivý trest...

Jen co kolega mu nadal
do hňupů a volů
a na kole zas se pustil
z kopce zpátky dolů,

beran sedl do auta a,
jak tak zpytuje svou vinu,
oba stroje opatrně
pokračují k Drahonínu.

Po pár metrech cisterna však
zachrchlá a stojí
a když beran kapotu zved,
tuší, že jsou v loji.

Hned poznali chudák řidič
s beranem nezbedou,
bez vercajku pořádného
že tu nic nesvedou...

Štěstí v neštěstí pak tihle
azbestoví skopci měli,
stejnou cestou na cvičení
další požárníci jeli,

lépe vybavení byli,
závadu jim odstranili,
jinak by tam v poli kdes
možná stáli ještě dnes...

§ podařené cvičení,
- nalej nám na trávení!!!



Abyste nás, milí hosti,
nevinili z podjatosti,

musím přiznat otevřeně,
že nám beran sem tam věru
ukázal i méně stinné
stránky svého charakteru!

Ač ho všichni známe hlavně
coby lotra a zloducha,
nemůžem mu kupříkladu
upřít sportovního ducha.

Co jiného ale běžně
na těle i duši zdobí,
u berana zaplní teď
hned tři body obžaloby...

Za svých pubertálních roků
býval beran pěkné trdlo,
málo kdo si tehdy uměl
jak on rumem prolít hrdlo

a jak si tak na Pláňavě
spokojeně dospíval,
do ortelu hodového
pravidelně přispíval...

Za poslední roky ale
s tímhle doubravnickým floutkem
udála se změna jak po
mávnutí kouzelným proutkem!

Ze dne na den nechal pití,
jaképak s tím saky paky,
místo toho pořídil si
tretry, dres a elasťáky

a zatímco vrstevníci
v hospodě zápasí s žízní,
beran po okolních svazích
do úmoru oudy trýzní...

Běhání je sice hobby
bohulibé velice,
někdy nezdravě vám ale
může zvýšit ambice.

Nebavily víc už skopce
tiché doubravnické kopce,
našel si sen veliký -
běhat mezi profíky!

Řek' si: "Však jsem samá šlacha,
s větrem o závod tu fičím,
v takovéhle formě každou
konkurenci hravě zničím!!!"

Přihlásil se na běžecké
klání u Chrudimi kdesi,
tam zajisté celostátní
věhlas snadno dobude si.

Jede vláček do daleka,
jede vláček dravě,
na palubě beran míří
vstříc sportovní slávě!

Na místě startovné složil
a po lehkém strečinku
vydal se převléct a přezout
na startovní rovinku.

Tam však natěšený beran,
jen co do ruksaku sáhl,
pochopil, že nadarmo se
přes půl republiky táhl.

Bágl obrací dnem vzhůru,
smutnou pravdu tuší v mžiku:
jeho tretry jedenáctky
leží doma na botníku

a on vůl se do té dálky
vydal jenom se sandálky...

Tak startovní číslo vrátil,
soupeřům pokynul paží,
a s hlavou sklopenou smutně
vypravil se na nádraží...

Dobrou radu tady máme,
beranovi rádi dáme:
Nechceš-li mít nikdy více
ostudu po republice,

a jen kvůli půlhodině
v společnosti atletů,
investovat do zbytečných
celodenních výletů,

vrať se chlapče zpátky k chlastu
zanech hloupé abstinence,
však na tebe v Doubravníku
čeká těžká konkurence!

§ atlet bez výstroje,
- nalej, ať promažem stroje...



A hned v zápětí tu máme,
další důkaz, lidé zlatí,
toho, že se sportování
ani za mák nevyplatí!

Každý ženáč po třicítce
potvrdí vám pravdu prostou,
že nároky na fyzičku
v tomhle věku strmě rostou.

Za celý den v práci mužský
nalítá se víc než dosti,
kde pak večer má brát sílu
na manželské povinnosti.

Pro klid rodinného krbu
pak se tihle tatíci
každou volnou chvilku snaží
udržovat v kondici.

Někdo jezdí na bicyklu,
jiný s činkami se moří,
další běhá, jako když mu
u zadnice koudel hoří...

Taky tady u nás v obci
najdou se takoví skopci,
co jsou, když to řeknu s citem,
ňákej pátek za zenitem.

A ti jednou týdně z nudy
proberou své zchromlé údy
a celý den honí se
po kurtu při tenise.

Na podzim, když zvládali už
základní údery hravě,
rozhodli se uspořádat
turnaj v deblu na Pláňavě.

To vám bude pokoukání,
dokonalá těla,
smeče, loby, servisy,
rány jako z děla...

V sobotu, hned v jitřní čas,
na dvorci si dali sraz
chopili se bez vytáček
smetáků a lajnovaček,

a aby hned zabránili
hromadnému úžehu,
chlazení a bečka piva
od rána jsou ve střehu...

Jak tak po celý den turnaj
plyne v tempu opatrném,
dýchaviční skopci při něm
nalívaj se Starobrnem...

Že však v pití pantátové
neodhadli svoje meze,
přes veškerou snahu tehdy
turnaj skončil bez vítěze.

Než se vůbec prokousali
k části vyřazovací,
půlka účastníků už se
po kurtu jen potácí,

a když časem vytratil se
i poslední zbytek umu,
berani namísto raket
chopili se flašky rumu.

Že pak večer už nezbývá
v bečce ani kapka píva,
vydali se zkusit štěstí
do hospody na náměstí.

Tam si ještě nějakou tu
kořaličku dali,
aby trošku uvolnili
unavené svaly.

K ránu se pak hoši smělí
z putyky vypotáceli,

zpátky k hřišti klopýtají
a nemají ani páru,
že jim zatím kdosi škrtl
přes rozpočet tlustou čáru.

Hned co ale první borec
vlez' na antukový dvorec,

okamžitě zbledl hrůzou
a huláká: "běda, běda",
když chlazení s prázdnou bečkou
pod pergolou marně hledá...

Nějaký chytráček asi
přes den kolem si to hasil

a když ze silnice zahlíd
tu ožralou tlupu,
poznal, že si snadno přijde
k solidnímu lupu.

Kdo se na ten smutný příběh
ze správného úhlu dívá,
může na něm ale najít
taky jistá pozitiva,

od těch dob, co půlky výplat
šetří na zánovní výčep,
berani už neskuhrají,
co se ranních únav týče,

protože je jejich ženy
nižší rentou potěšeny,
nevpustili více
na noc do ložnice...

§ účastnický poplatek jak ve Wimbledonu,
- nalej nám sem kořaličku,
žízeň mám jak stádo slonů!!!



O beranově soutěživém
duchu leccos teď už víme,
se sportovní tématikou
ještě ale nekončíme.

Když po tom všem beran poznal,
že mu, div se světe,
při aktivním zápolení
pšenka nepokvete,

dál se sportu věnoval jen
coby zapálený fanda,
při tom se tak nenahoní
a bývá to větší sranda!

To vám tedy loni v Brně
velká sláva tehdy byla,
když Kometa hokejová
do ligy zas postoupila.

A že beran musí doma
držet jenom krok a hubu,
ani chvilku neváhal a
přihlásil se do fanklubu.

Žádný div že inženýra
do Ronda to tolik láká,
když aspoň tam jednou za čas
sám si taky zahuláká!

Jednou ale pantátovi
stal se nepříjemný trapas,
když Kometa v hlavním městě
hrála se Slávií zápas.

Beran řekl: "Jedem chlapi,
prej tam pěknou halu mají
a v ní dneska naši kluci
Pepíky zle vypráskají!"

V roztřesené oktávii
mezi lesy, mezi poli,
banda doubravnických fandů
kodrcá se k metropoli.

Na krku jim modrobílé
šály elegantně vlají,
proti rýmě placatku se
slivovicí v kapse mají.

V hale je pak přivítala
atmosféra dost hustá,
víc je ale znepokojil
Staropramen za půl sta.

Když už hráči dávno krouží
po ledovém oválu,
dvacet tisíc hrdel hřímá
v hokejovém chorálu

a ti naši velvyslanci
smutní z průběžného stavu,
pivečkem a slivovicí,
řádně prolívaj si hlavu.

A když už jen chvilka zbývá
do závěru utkání,
berana popadlo náhle
neodbytné nutkání,

okusit na vlastní kůži,
jestli propadne víc hře,
u brněnských vlajkonošů
kde to vždycky nejvíc vře.

Když zjistil, že nepřeleze
vysoký drátěný plot,
chvíli bloudil stadionem
až našel ten správný vchod,

Jen co do kotle však vlezl,
připletl se beran smělý
k bitce hrstky chuligánů
s místními pořadateli

a než vůbec rozkoukal se,
náhle spadla klec,
a nějaký hromotluk ho
popad za límec.

Chudák zkoprnělý beran
nevymáčk' ze sebe tónu,
když ho člen ochranky vlekl
útrobami stadionu,

kde pak chlapec smutně hledí
podnapilým očkem
na přísného policistu
s pokutovým bločkem.

A zatímco zbytek party
sedí v baru na víně,
beran marně přesvědčuje
hlídku o své nevině...

Tak se tehdy beranovi
jeho výlet protáh' krutě,
k tomu ještě půl výplaty
nechal v Praze na pokutě.

Od těch dob jsou beranovi
všechna sportoviště cizí
a na hokej zásadně se
dívá už jen v televizi...

§ rowdies z Doubravníka,
- nalej nám dvě štamprdle
na toho uličníka!!!



Při dalším příběhu teď se
přesvědčíte dosyta,
že by se měl švec vždy držet
jenom svého kopyta...

Na Rakovci jeden beran,
představovat netřeba,
roky už si zedničinou
vydělává na chleba.

V nažehlených montérkách,
vždycky hladce oholen,
chlapi tiše závidí a
ženské padaj do kolen.

Postaví vám zídku, taras,
i rodinný dům,
a když běhá po lešení
voní za ním rum...

Že ho ale ani žádná
jiná práce neděsí,
klidně sem tam vyzkouší si taky jinou profesi.

Tuhle ráno na berana
kdosi jak o život zvoní,
a u dveří jeden děda
do Luhačovic ho honí.

Že se prý tu dálku za ním
přes celou ves trmácí,
optat se zdali mu stromek
na zahradě pokácí...

Že to není pro berana
s jeho muskulaturou,
žádná fuška, nemusí prý
ani chodit s fakturou...

Řek si beran: "Však je dědek
schopnej na strom sám se drápat,
ještě by si rozbil hubu,
to by nebyl dobrej nápad..."

"Tak mi dědo nachystejte
na pivo dvě stokoruny
a já se vám odpoledne
přijdu mrknout do koruny..."

A tak jen co beran doma
poobědval ve spěchu,
vyhoupl se mezi větve
staletého ořechu...

A tak tam s rámovou pilou
skopec pilně úřaduje
jednu větev, druhou, třetí
nelítostně likviduje.

Když z ořechu i poslední
větve přestali už padat,
beranovi zbývá jen se
s kmenem ještě vypořádat.

Ani tohoto úkolu
nezalek' se zedník vůbec,
motorovky hned se chopil
jak zkušený dřevorubec.

"Nevidím v tom žádný problém,
zde provedu přesný řez
a položím zbytek stromu
tuhle na tu holou mez!"

Čert ví, jestli byl tím vinen
poryv větru nenadálý,
nebo zda otřesy půdy
kmínek mu snad rozhoupali,

Každopádně beran poslal
za hrozivého hřmotu,
půltunový špalek přímo
sousedovi do plotu!

Tak si chudák celý týden
musel přidat druhou směnu
a postavit nový taras
bez nároku na odměnu!

Tak zas jedna dobrá duše
přišla u nás o iluze,
už ví, že je dobrý skutek
potrestán vždy po zásluze...

§ výdělečná brigáda,
- nalej mi sem honem prcka,
žízeň mám jak za mlada!!!



Že tu v Doubravníku máme
myslivecký spolek skvělý,
o tom jsme pod tímhle stromem
mockrát Vám už vyprávěli.

Je to věru krásný pohled,
když se některý z nich nese
v nažehlené kamizolce
někde po okolním lese.

S brokovnicí přes rameno
tiše nakračuje v mechu,
jak však sedne do hospody
hned má hubu jako z plechu!

Také beran našel sobě
v myslivosti potěchy,
v restauraci rád se chlubí
loveckými úspěchy.

Jednou když se večer vracel
zpátky domů z posedu,
na dvorku se neubránil
nemilému pohledu.

Zardoušená slepice tam
v tratolišti krve leží,
beran jak tak na ni kouká
slzy zadržuje stěží...

Vztekle zabouch' otevřená
vrátka od kurníku
a pak doma mezi dveřmi
dal se hned do křiku:

"Ženská jedna zatracená
na co si tě držím tady,
to nemůžu ani chvilku
pobýt venku s kamarády!

Celé dny se jenom válíš,
v jednom tahu pořád spíš
a ani to hospodářství
ohlídat mi neumíš!

Na telenovely zíráš,
kurník na noc nezavíráš,

a teď nemáš ani páru
jaká hrozná věc se stala,
že nám nejplodnější slípku
liška dneska roztrhala!"

Nasupeně povečeřel,
vypil pivo ze džbánku,
a v náladě rozmrzelé
uložil se ke spánku.

Bohužel však klidné noci
nedočkal se beran milý,
za krátko ho podezřelé
zvuky ze sna probudily.

Tak hnedle s manželkou třese,
sám přec honit nebude se,

a paňmáma v županu hned
na dvůr jak o život kvapí,
zjistit, cože slepičky to
ještě tahle v noci trápí?

V tu ránu je dáma zpátky
a spěšně ze sebe souká,
že v kurníku sedí liška
a dost rozčileně kouká.

Beran při tom spěchu dravce
nevšiml si zkrátka
a ke všemu zavřel za ním
od kurníku vrátka...

Co teď? Přece brokovnicí
nemůže na dvorku střílet,
to by mohl vysloužit si
na strážnici noční výlet!

A tak beran zbytek sboru
telefonem tahá z lůžka,
u někoho snad se najde
i nějaká tichá puška.

Dobrá věc se podařila,
tupá rána práskla tmou
a přežraná kmotra liška
má to taky za sebou.

Dnes už beran disponuje
novou spořitelní knížkou,
s mimořádným mysliveckým
tarifem spoření s Liškou,

v němž za pouhých patnáct slepic
do investičního vkladu,
prý vám pošlou firemního
maskota až na zahradu...

§ masakr ve slepičárně,
- nalej, však tu čekám marně...



V téhle naší obžalobě,
jak už o tak bývá,
zas se všechno motá kolem
kořalky a piva!

Však i náš poslední příběh
líčí zas ten problém věčný
že alkohol bývá sluha
dobrý, ale nebezpečný...

Jeden beran z Rakovce, co
vše ví, všemu rozumí,
v restauraci z rukávu rád
sype svoje rozumy.

V pokrývačském řemesle
mistrem nad mistry je,
akorát nám chudák malý
sem tam trochu pije...

V silných rukou pevně třímá
svojí firmy otěže,
se kterou vyhrává v Brně
pokrývačské soutěže.

Že Bulharsko a hlavně rum
jsou jeho životní lásky,
dělá beranově ženě
na čele už dlouho vrásky...

To vám bylo na Rakovci
v létě honění a spěchu,
když dělala jeho firma
sousedovi novou střechu,

a že dneska podnikatel
obtížnou má robotu,
musel beran na stavbu jít
dokonce i v sobotu.

Že však večer předtím přetáh'
i vlastní rumovou normu,
brzy na výškové práce
necítil tu správnou formu.

Hlásí: "Podívej se, Slávku,
dneska vyhlašuju stávku,
ožralej su stejně ještě,
neudržím v ruce kleště,

nechceš přece hochu snad,
abych ze střechy ti spad!"

Že pracovní výpadek však
nějak vynahradit chtěl,
místo aby, hned co slezl,
spořádaně domů šel,

sousedovi, který zrovna
pálil klestí nad zahradou,
přispěchal hned moudrý beran
s další zaručenou radou...

Když sleduje, jak v ohništi
hrábkami se rýpá
a poslední plamínek už
pomalu mu chcípá,

spustil: "Ty se inženýre
radši drž tužky a gumy,
a sleduj jak správný mistr
zálesák to s ohněm umí,

však tu u ohniště stejně
stojíš celej nakřivo
a neumíš troubo ani
sehnat správný topivo..."

Beran běží dom a dumá
kde tam ve stodole je,
pětilitrový kanystr
vyjetého oleje...

Snad i benzín se mu vloudil
do nádoby gumové,
nebo z něho zavanuly
esencie rumové,

tak či tak plameny náhle
šlehají do pěti metrů
a ječícímu beranovi
plápolá rukáv od svetru...

Snad mohla být tahle středně
těžká popálenina
na celkem zdařilém kšeftu
nepříjemnost jediná,

jenomže už za týden se
dokončené střešní dílo,
na té samé zahradě zas
bečkou jedenáctky křtilo

a tenhle náš rumožrout už
v značně podroušeném stavu,
nechal se pak ještě odvézt
do Černvíra na zábavu.

A jak se tam s rukou v gypsu
mezi omladinou motá,
zničehonic po podlaze
zřejmě uklouzla mu bota

a tak nakonec si ještě
o parkety z dubu,
chudák beran jak se patří
rozmlátil tam hubu...

Týden beran horečně pak
nad papíry uvažuje,
jak a komu ty pracovní
úrazy teď vyúčtuje...

§ práce už mu tělo ničí,
- nalej dvě a ať to fičí!!!



obžaloba:
Tím končíme lidé zlatí, s našimi to zločiny,
kterých je tady přítomný beran viník jediný.
Proto stačí, co jste slyšeli,
co on spáchal, za rok necelý.

Všichni vidíme, jak v krátké chvíli,
beranovi zločiny se hromadily.
Odsuzujeme ho proto jednomyslně k trestu smrti
naším dvorním majestátem.

obhajoba:
Než však svůj život skončí,
v následujícím testamentu odporoučí:

  • té, co mobil do záchodu hází, odporoučí beran svoje žíly, aby se starým telefon ze septiku vylovili
  • rybáři, co vlasce namotat zapomíná, dokazuje beran svoje palce, aby příště u rybníka nečuch ke kořalce
  • tomu, co s majáčkem si po vesnici jezdí, odkazuje kus stolice v tubě, aby modřiny si měl čím mazat, až náčelník mu dá po hubě
  • atletovi, co bez treter si na závody jezdí, odkazuje beran svoje kopyta, protože s nimi vždycky do cíle doklopýtá
  • tenistům odporoučí beran za zadnice chlup, aby příště zlodějům zas nenabídli lup
  • tomu, co na Kometu jezdí, odkazuje svůj beraní smrad, aby nikdo na hokeji nechtěl se s ním rvát
  • tomu, co ořech do plotu přesazuje, beran svoje bystré oko odkazuje
  • myslivci, co s Liškou spoří, odkazuje svůj čich a hroudu rodnou, aby příště v kurníku líp ucítil škodnou
  • tomu, co ruku do ohně strká, odkazuje půlku svojí řitě, aby příště od ohniště uskakoval hbitě
  • svůj jazyk odporoučí starým drbnám, které si svůj sedrali, když o cizí věci se staraly
  • radním, kteří letos hody uspořádali a berana tady tak ostouzeli, odporoučí jen špatné části svého těla, aby z toho zase byla pěkná mela
  • a pánům muzikantům odporoučí svůj ohon, aby mu zatroubili o pardón


Pardón, pardón !!!


za sepsání děkujeme Ing. Petru Sedláčkovi



celý text ortelu si můžete stáhnout Z D E  


Pro pamětníky:

Ortel 2004 | Ortel 2005 | Ortel 2006 | Ortel 2007 | Ortel 2008 | Ortel 2009