A jak to viděly děti:

Noc s Andersenem
Z pátku na sobotu děti v Základní škole Doubravník měly Noc s Andersenem. Noc s Andersenem znamená, že se spí ve škole, čtou se pohádky pro děti. Večer jsme šli do knihovny. Přišel Poseidon a dal nám klíče od truhly, kterou jsme dostali na plavání.

Jan Humpola, 2. ročník

Noc s Andersenem
V pátek a v sobotu byla v Základní škole Doubravník Noc s Andersenem. Noc s Andersenem je vzpomínka na spisovatele Hanse Christiana Andersena. Už v pátek ráno začínala Noc s Andersenem, protože některé děti jely na plavání a hledaly tam mušle. Dětem se to moc líbilo.

Míša Rovenská, 2. ročník

Noc s Andersenem
V pátek 1. 4. 2016 v Základní škole Doubravník se uskutečnila noc s Andersenem. Noc s Andersenem je akce pro děti, kde se čtou pohádky a hrají se hry. Žáci začali už v pátek ráno na plavání, lovili mušle a večer asi ve 20:00 šli do knihovny a měli najít určenou knihu. Dětem se to moc líbilo.

Adéla Jelínková, 4. ročník

Noc s Andersenem
V pátek 1.4 a v sobotu 2.42016 v Základní škole Doubravník byla Noc s Andersenem. Noc s Andersenem je akce pro děti. Čtou se knížky a plní se úkoly. Tato akce se koná na počest narození pana Andersena. Ráno jsme na plavání lovili mušle, odpoledne jsme hledali skládačku klíče, plnili jsme úkoly a to všechno jsme pak odevzdali Poseidonovi. Potom jsme se dívali na Malou mořskou vílu. Moc se mi to líbilo a těším se na příští rok.

Eliška Cecavová, 4. ročník

Ze Soví dílny čtvrťáků a páťáků

SOVA
Sova houká, kukadlama kouká Do tmy letí, nebojte se děti. Sova loví myši, sní je ve své skrýši. Sova ve dne spí, v noci se na lov vypraví. Moudrá sova nám vždy poradí, ráda se nám schová, ale pak se prozradí. Sova s malými sovátky Vletěla k nám do zahrádky.

(E. Cecavová, A. Krábková, A. Jelínková, N. Šenková, O. Švec)

SOVA
Co to vidím? Co to slyším? Postrach myší letí k výši. Na stromech číhá, domov tam mívá, ve dne spí, v noci bdí. V noci straší děti myší, v dírách se krčí, a oči jim třeští. Když má hlad, je dravá jak drak. Když houká, očima kouká. Drápy má ostré, oči jsou bystré. Její mládě se bojí káně.

(J. Dundáček, M. Janda, J. Maloň, Z. Rolínek)

SOVA

Každý večer, zas a znova, přilétá k nám jedna sova. Zdá se to být jako sen, každá rezervuje si svůj den od pondělí do neděle, jak hodiny na kostele. Přesně v osm, nikdy dýl, zavítá k nám bratr výr. Jako každé pondělí, o vtipy se podělí. V úterý k nám strýček sýček přilétává na čajíček. Ve středu mu na paty dýchá kalous ušatý. To nám týden skoro utek, už tu máme zase čtvrtek. Slyším dědu puštíka, jak na život naříká. Kdo to křičí? To je zmatek! Slyšte, co se stalo v pátek: náš nejmenší kulíšek zase vlétl do šišek. K tomu ještě v sobotu vrazil hlavou do plotu. Maminka má křídla něžná jako každá sova sněžná. Kdo tu chybí? Kdo to ví? Kdo v neděli přiletí? Hela - sova pálená, teta velmi vzdálená. Tak to chodí celý rok, až by z toho jeden zcvok. Na zážitky vzpomíná naše soví rodina.

(I. Rösslerová, K. Kessnerová)

 

Jaro už je cítit ve vzduchu

Zrovna jsem se vrátila z louky, kde jsme hrabali suché listí. Přitom nás pěkně hřálo sluníčko, to znamená, že jaro už je tady. Tráva se zelená, tak můžu dělat hvězdy, stojky a přemety venku. Létají motýli i čmeláci. Ptáčci už si opět v pergole staví hnízdo. Ráno jezdím na kole nebo na koloběžce. Prostě, jaro mám ráda.

(Adélka Jedličková, 5.tř.)

Hned poté, co jsme prožili velikonoční svátky, se na nás z oblohy usmívá sluníčko. Příroda se začíná probouzet ze zimního spánku. Ráno nás probouzí ptačí zpěv. Stromy se zelenají a kvetou. Parky a hřiště už nejsou prázdná, ale hrají si na nich děti. Lidé uklízejí zahrádky u domů a chat. Silničáři zametají silnice. U rybníku a řek můžeme vidět kachny a jinou zvěř. Dny se delší a noci krátí, i proto mám toto období rád.

(Vojtěch Jedlička, 5.tř.)

Ptáci už zpívají na stromech. A mění se čas. Veverky skáčou po stromech. Začínají kvést květiny. A slunce vychází dřív. A vše se moc kamarádí.

(Radka Cigáňová, 5.tř.)

Byl jednou jeden kluk, který se zrovna probudil, odsunul závěsy a vykřikl: "Konečně je jaro!" Bylo přes 20°C, šel dolů za rodičema a poprosil je, jestli nepůjdou ne bledule. Táta a máma řekli, že jo. Po cestě viděli spustu bledulí a různé jiné květiny.

(Vladimír Jambor, 5.tř.)

Probouzí se život. Květy kvetou. Ve vzduchu létá hmyz. Na stromech jsou květy a pupeny. Zvířata vylézají z děr a nor. Všechen led a sníh roztál. Slunce svým teplým paprskem ohřívá zemi, zatímco měsíc nám nachystal jarní souhvězdí. Divoké husy se vrací. Nespleťte si je s labutěmi! Jsou to stěhovaví ptáci. Mávají nám perutěmi. Změn se stalo stokrát víc, však já už neřeknu nic.

(Ondřej Švec, 5.tř.)

Jaro už je cítit ve vzduchu. Příroda se pomalu probouzí ze zimního spánku. Kvetou první kytičky - sněženky, bledulky a petrklíče. Tráva se začíná zelenat, sluníčko svítí víc a víc. V zahradách a sadech je slyšet ptáčky. A co je to slyšet za štěbetání na dvorku? Už je to tady, mámě kachně se narodila kachňata. Byli to dva kluci. Maminka s tatínkem je pojmenovali Kubíček a Pepíček.
Táta kačer je jednou vzal na procházku k potůčku, kde je učil skákat, plavat a obstarat si potravu. Naučil je vytahovat z vody malé živočichy. Klukům to docela šlo. Každého vyloveného živočicha s chutí snědli. Cestou domů potkali sousedovy kačeny Elišku a Adélku. Všichni si společně hráli na trávě a pochutnávali si na pampeliškách a kopřivách.
Večer už měli kluci plná bříška a nechtěli jíst žádné zbytky, které dostaly od hospodyně. Kluci už byli moc unavení a hned jak přišli domů, tak usnuli. V noci se jim zdály pěkné sny.

(Natálka Šenková, 4.tř.)

nakreslila Ester Švecová

Jaro je období, kdy začíná vyrůstat tráva, probouzejí se živočichové ze zimního spánku, obrůstají stromy a začínají kvést. Na jaře také slavíme Velikonoce, které slavíme v březnu nebo v dubnu. První den v dubnu je Apríla, děti a dospělí můžou udělat nějaký vtip. Ale nejraději mám 27. dubna, protože máme s taťkou svátek. Pak má narozeniny mamka a také jí přejeme. Na 30. Dubna se také těším, protože jsou čarodějnice. Na jaře mám rád, jak všechno kvete a voní.

(Jaroslav Uher, 4.tř.)