městys Doubravník

Lesy obce Doubravník [1]

Obec je majitelem obecního lesa od pradávna.

Ze starých obrazů a dokonce i pozdějších fotografií však vidíme, že zalesnění okolních svahů nebylo vždy tak bohaté jako dnes.

Doubravník - obraz F.Richtera z roku 1824

Původní lesní porosty byly postupem času z větší části smýceny a to zřejmě z těchto důvodů:

• již od počátku kolonizace místa se zde ve velkém pálilo dřevěné uhlí.
• dřevo se výhodně používalo jako stavební materiál a většina zařízení v hospodářství i domácnosti byla ze dřeva.
• současně docházelo k rozvoji zemědělství a pastevectví, takže lesní půda ustupovala tomuto druhu využití.
• s rozvojem řemesel se rovněž zvýšila spotřeba dřeva jako suroviny např. v papírnictví.
• a v neposlední řadě se dřevo všude využívalo na otop jako palivo.

Dnešní lesy, tak jak je vidíme, vznikaly postupně zalesňováním nevýnosných pastvin a nepřístupných pozemků. Pamětníci možná vzpomenou na zalesňování Závisti, nebo co to dalo práce, než se na skalnatém Brdě uchytily první sazenice.

Za kostelem ještě nezalesněné Brdo

Rovněž v Pasíčce bývalo obtížné hospodaření. Na svazích obrácených k východu rostlo bujné černičí a v kamenné suti se držely zmije...

Ale díky úsilí našich předků a obrovskému vkladu lidské práce se dnes v těchto končinách nachází porosty už převážně mýtního věku. Zejména v jedlových souborech (Pasíčka) pak nacházíme i stromy staré 140 let.

V lese se hospodařilo většinou způsobem výběrným¹⁾, ve stejnověkých porostech pak způsobem pasečným.²⁾

Těžba dříví se prováděla tím způsobem, že se stromy, nebo celé skupiny stromů prodávaly na stojatě v dražbě.
V jedlových porostech se těžilo výhradně metodou tzv. "tmavé seče", v borech a smrčinách byly upřednostňovány šetrné "holoseče". Vždy však byl porubní postup důsledně veden proti "...přepadovým větrům západním...", aby nedocházelo k polomům a následnému znehodnocení dříví.

Probírky se prováděly pouze slabé, z porostů byly odstraňovány jen chřadnoucí, nebo zaniklé kmeny.

Dříví z prořezávek, bylo ručně stahováno k cestě na hromady, které se rovněž prodávaly v dražbě. Druhování si kupec pak prováděl sám dle vlastní potřeby.

Tento způsob přetrvával až do roku 1940, kdy vešlo v platnost nové vládní nařízení čís. 58599-VI-A o těžbě, měření a druhování dříví.

Na veškerou práci v lese byli najímáni místní občané a to zejména v zimních měsících, kdy nebylo tolik jiné práce v hospodářství. Ženy s dětmi chodily navíc v létě vyžínat buřeň na pasekách. Ručně - srpem. Chemické přípravky používány nebyly vůbec a "...les pěstoval se pouze sekerou..."

V okolí tehdy nebyl žádný dřevozpracující podnik, takže celá těžba z lesa se prodávala výhradně místnímu obyvatelstvu a drobným živnostníkům.
V obci bylo před znárodněním v roce 1948:

• jedno velké stolařství
• dva menší stolaři
• dva koláři

Dříví určené na řezivo si majitel nechal zpracovat většinou na pile v Černvíře, která byla nejblíž, méně kvalitní "brusné dříví" končilo v papírně na Prudké.³⁾

Abychom si udělali představu o výši tehdejších těžeb, musíme zapátrat v materiálech Doc. Ing. Františka Bernarda z Brna, který jako první zpracoval roku 1931 "Hospodářský program pro lesy obce Doubravník".

Tady jsou některé údaje:

Tehdejší plán hospodaření se týkal stejně jako dnes období 10-ti let, takže jednoduchým výpočtem dostaneme množství asi 130 m³ ročně.

Petr Koukal