městys Doubravník

Klášter v Doubravníku [3]

Klášter v Doubravníku tedy plnil svoji funkci celá dvě staletí. Ze jmen abatyší třináctého století se nedochovalo jediné, zato jsou z této doby známá jména hned tří proboštů.

Pro věk lucemburský je tomu naopak. Známe jen jednoho probošta - Václava, zato sled abatyší je úplný. Podle očekávání pocházely tyto osoby přímo z rodu erbu zubří hlavy nebo z blízkého příbuzenstva.

V roce 1235 nacházíme v Doubravníku již konsolidovaný klášter, nadanýpoměrně bohatými statky v jehož čele stál probošt Vojtěch, syn zakladatele Štěpána z Medlova. První zmínka o této postavě je ve svědecké formuli na královské listině z roku 1228 a poté se jeho jméno objevuje pod dalšími listinami a to ve společnosti bratrů Jimrama a Štěpána. V podstatě až do roku 1258.

Vojtěch byl ženat s dcerou Semislava z Morkovic, jejíž jméno bohužel neznáme. Datum svatby a zda se ze vztahu narodily nějaké děti, prameny neuvádějí. Jisté je, že Vojtěch brzy ovdověl a podruhé se již neoženil. Roku 1235 vystupuje ještě jako světský velmož, ale od roku 1238 vyměnil meč a jezdecké sedlo za mnišské roucho. Stal se proboštem doubravnického kláštera. Vojtěchův tchán, výše zmíněný Semislav z Morkovic, při tom věnoval klášteru ves Pornici na Morkovicku.

Následně si probošt Vojtěch vymohl u markraběte Přemysla potvrzenísvé svatební smlouvy se Semislavem z Morkovic ohledně věna, které tvořil celý újezd Semislav v Holasovickém kraji. Ověřovací listinu vydal markrabě Přemysl v Hulíně 27.ledna 1238 a stanovil v ní, že Vojtěch může s věnem volně nakládat i po smrti své manželky a újezd ohraničil Slavkovem u Opavy, Hradcem u Opavy, blíže neurčenou Jedlovou, Střelnou u Města Libavá a Deštnou.

Tento krok však vyvolal prudké zhoršení vztahů s rodinou jeho zesnulé manželky. Ovdovělá Vojtěchova tchýně urputně hájila rodový majetek, který měl svatební smlouvou náležet Vojtěchovi. K tomu se přidružily rozbroje s proboštovým bratrem Jimramem z Medlova, který se zřejmě cítil ošizen rozdělením otcovského majetku. Spor došel tak daleko, že se v něm angažoval i samotný král Václav I.

Ten na základě vyrozumění posílá instrukce purkrabímu Ratiborovi, t.č. kastelánu na Veveří aby:

U soudu ale Vojtěch spor prohrál, čímž končí veškeré zmínky o stycích s tímto rodem. Roztržka byla opravdu hluboká a zdá se trvalá. Nikdy později neslyšíme, že by rod zubří hlavy měl nějakou majetkovou držbu v tomto újezdu.

Za svého života byl doubravnický probošt Vojtěch významnou osobností. Vypovídají o tom jeho podpisy pod důležitými listinami té doby a jejich lokace potvrzuje, že sjezdil celou Moravu od Opavy až ke Znojmu. Kupodivu jeho stopu nenalezneme na území království. Ani jeho pobyt za hranicemi přemyslovského státu není hodnověrně doložen, ačkoli je velice pravděpodobný.

Od roku 1243 byl totiž členem komise, která měla provádět šetření, kdy, kým a v kterých částech Uher bylo loupeno šlechtici za vpádu Tatarů a po něm. Z toho vyplývá, že kůrie tedy probošta Vojtěcha musela dobře znát a byl u ní zřejmě i dobře zapsán, neboť takové pověření, se jistě neudělovalo na počkání.

Po roce 1256, na vrcholu své životní pouti, se Vojtěch stal olomouckým kanovníkem a v Olomouci jej zřejmě zastihla i smrt. Zemřel pravděpodobně 5. července 1258.

zdroj: doc. PhDr. Jaroslav Teplý, CSc.

pokračování:

- Abatyše kláštera Eufémie řečená Ofka