 |
městys DoubravníkOficiální stránky |
 |
| Dnes je: 18.04. 2024 | | Poslední články | Mapa stránek | Kalendář | Facebook | Info-seznam | |
 |
 |
| v regionech: - Tišnov |
| - Bystřice nad Pernštejnem |
|
|
|
16/04/24 Úřední deska - Informace o počtu... |
|
15/04/24 Úřední deska - Veřejná vyhláška... |
|
15/04/24 Úřední deska - Veřejná vyhláška |
|
16/04/24 Školní jídelna - Jídelní lístek od 22.04… |
|
12/04/24 Městys Nedv... - Komorní koncert |
|
12/04/24 Městys Nedv... - Pozvánka na koncert |
| Celý přehled [10] |
| Doubravnický zpravodaj |
 |
| obsah čísla 03/2023 |
 |
 |
| verze pro tisk [ zde ] |
Organizovat výstavu není tak jednoduché, jako by se na začátku mohlo zdát. Nebo alespoň ne tak jednoduché jako se zdálo nám, přesto si myslím, že výsledek stál za to.
Jedním z těch těžších úkolů bylo například vybírání fotek. Za ty roky se jich nahromadila velká spousta. Navíc všechny je popsat, když si někteří ty první akce vůbec nepamatujeme... Naštěstí s tímto nám pomohli Bred a Zoubina, kteří si nejspíš pamatují úplně všechno.
Fotky z posledních čtyř let jsme museli nechat vytisknout, vzhledem k tomu, že jsou focené na digitálním foťáku a uložené v počítači. Tím pádem jich bylo daleko víc a nás čekalo velké vybírání (a vzpomínání). Podstatnou část výstavy, kromě fotek, tvořily nejrůznější věci, mimo jiné i z naší skautské klubovny: kroniky, všelijaké materiály a výrobky z tábora, diplomy, upomínkové listy (které nám poskytli i někteří bývalí členové), táborová i oddílová trička - zkrátka vše, co připomínalo uplynulých patnáct let.
Toto všechno jsme týden před výstavu přivezli na starou radnici, kde se výstava konala. Tam jsme se s panem Navrátilem domluvili na zbylých organizačních záležitostech. V pátek před výstavou jsme se sešli odpoledne a chystali a chystali až do večera. Bylo potřeba rozmístit kolem pěti set fotek.
Na část jsme použili skleněné nástěnné klipy (z čehož se později nevyklubal úplně nejjednodušší úkol) a na druhou část samostatně stojící panely, rozdělené podle jednotlivých let. Na ty jsme přišpendlili i diplomy a další upomínky z příslušného roku. Do vitrín jsme umístili věci většinou používané na schůzkách: stezky, docházku, ale i další materiály z tábora. Promítání přibližně deset let starých videí z činnosti oddílu se ukázalo jako bezva nápad, který dokázal hodně lidí upřímně pobavit (na našich stránkách se pravděpodobně zavede nová videogalerie, kde by se tahle videa také měla časem objevit).
V sobotu jsme se potkali na radnici už dopoledne, i když výstava začínala už ve dvě, abychom ještě doladili poslední úpravy. Rozdělili jsme si služby, kdo kdy bude hlídat, abychom tam všichni nemuseli být celé dva dny. Nicméně v sobotu jsme tam nakonec celý den všichni zůstali. Především proto, že na pátou hodinu bylo naplánované zpívání a hraní na kytaru. Přišlo i pár bývalých členů, a tak jsme zpívali. Dokonce ještě o něco déle, než jsme původně chtěli mít výstavu v sobotu otevřenou. Ale myslím, že to nikomu nevadilo - shodli jsme se, že jsme si takhle už delší dobu společně nezazpívali.
Poté co všichni odešli jsme ještě s Vítkem a Majdou spravili fotky popadané ze skleněných klipů (kdo viděl, ví, o čem mluvím), abychom se nemuseli v neděli scházet zbytečně o hodinu dřív.
Výstava proběhla oba víkendy úspěšně, možná jsme očekávali více návštěvníků, ale vlastně si nemáme na co stěžovat. Zázemí jsme měli dobré, kdo chtěl, tak přišel a věřím, že byl i spokojen. Po celý první víkend výstavy nám návštěvníci přispívali na dobrovolné vstupné, zatímco ten druhý světlušky prodávaly za dobrovolný příspěvek velikonoční perníčky, které upekly společně se skautkami.
Peníze vydělané na vstupném i prodejem perníčků půjdou na dobročinnou akci Velikonoční skautské kuřátko v rámci organizace "Pomozte dětem". Pokud jste přispěli i Vy, děkujeme!
Dorota Šikulová (Pony)
Při příležitosti Vaší jubilejní výstavy chceme formou tohoto otevřeného dopisu vyjádřit naši rodinnou zkušenost s robinsonským hnutím v Doubravníku.
Myslím, že v tom památném roce 1997, kdy jsem vedla dvě starší dcery na první nesmělou schůzku, se nakazila i ta nejmladší, tehdy ještě v kočárku. A tak jsme s Vámi prožili neuvěřitelných 15 společných let, plných družinových schůzek, víkendových výletů do blízkého i vzdálenějšího okolí a nezapomenutelných letních táborů. Naše domácnost se za tu dobu obohatila o několik párů sandálů, pohorek a holin, o pár batohů, spacáků a karimatek, garderoba dcer o několik velikostí (a barev) skautských košil a šátků, náš slovník o takové výrazy jako: KáPéZetka, uzlovačka, týpko, jupy a kolky, modrý život, stezka, turbánek a další cizí slova. Dcery získávaly nové poznatky, životní zkušenosti a skautské znalosti na akcích typu: nováčkovské zkoušky, Závody světlušek a vlčat, Svojsíkův závod, městská hra, rádcovský kurz, zdravotnický kurz atd., atd.
Je známo, že oddílem prošlo mnoho (nejen) doubravnických dětí. Některé se ani neohřály, jiné členství vzdaly po první negativní zkušenosti nebo při nepatrném neúspěchu, jiné z vlastní lenosti a pohodlnosti. Ale to zdravé jádro vydrželo, časem vybrousilo všechny třecí plochy a vykrystalizovalo do současné brilantní podoby. Mnozí bývalí členové jsou dnes již jen pozorovateli, protože je život či studijní povinnosti zavály dál od rodného městyse, ale troufám si tvrdit, že Vám z povzdálí pořád fandí. Práci vedoucích Breda a Zoubiny hodnotím velmi kladně nejen jako spokojený rodič, ale i z pozice pedagogického pracovníka. Protože moc dobře vím, jak je obtížné zabavit děti různých věkových skupin, naladit je na stejnou vlnu, nadchnout pro správnou věc nebo třeba vymýšlet programy pro nekončící deštivé dny na táboře. A i když došlo ve vedení k předání mladším ročníkům, věřím, že Vaše oddílová činnost bude nadále pokračovat ke spokojenosti všech zúčastněných.
A tak Vám, milí Robinsoni, přejeme hodně elánu a nadšení, spoustu dobrých nápadů a myšlenek, pohodu při práci, také dostatek zapálených členů a v neposlední řadě podporu vedení obce a přízeň rodičů i široké veřejnosti.
Alena a Zdeněk Šikulovi
Je nám úplně jasné, že manželé Vojtovi nezaložili oddíl Robinsoni proto, aby se dočkali díků ani nečekají žádné ovace. Přesto jim ale chceme za nás, a věříme, že i za většinu rodičů, vyjádřit poděkování za všechny roky, které strávili s dětmi, za trpělivost, odvahu a volný čas. Za to, že dokázali vytvořit prostředí, kde bylo všem společně dobře, za uhlík ze slibového ohně, táborové hry, spojení s přírodou...
Jsme moc rádi, že naši kluci mohli v oddíle vyrůstat a nyní s ním i dospívají, že měli možnost naučit se chování i v jiné skupině než jen doma či ve škole, že jsou bezvadná parta. Jejich návraty z akcí byly pokaždé stejné - byli plní dojmů, unavení, ale spokojení.
Za 15 let je na co vzpomínat, je co hodnotit. Chápeme, že nastal čas předat štafetu mladším. Ne že bychom snad Breda a Zoubinu považovali za důchodce, ale taky mají právo začít si na starší kolena víkendy prožívat po svém. Věříme, že i nadále budou nad oddílem bdít, předávat zkušenosti a zpovzdálí budou čerpat síly pro další - tolik nevděčnou - dobrovolnou činnost. Děkujeme.
Eva a Stanislav Hertlovi
