městys Doubravník

Hody v Doubravníku

Slavnost Povýšení svatého kříže, díky které se hody v Doubravníku konají, letos vyšla přesně na neděli. Přípravy však již tradičně začaly v pátek v 16 hodin stavěním máje.

Na tom se kromě stárků podílelo i několik dobrovolníků. Zatímco se mužská část pracovníků pustila do stahování kůry z máje, osekávání větví i samotné stavby máje a pódia, ženská část se přesunula na svazarm, kde navázala na tisícovku krušpánků, ozdobila džbány a připravila vše potřebné na sobotní zvaní. Počasí bylo od začátku dost proměnlivé a nejisté, proto se stárci a stárkové snažili stihnout co nejvíc práce v pátek. Rozcházeli se skoro až za tmy, před tím si však rozdělili hlídky. Polovina párů se na hlídání máje vystřídala z pátku na sobotu, druhou polovinu tato povinnost čekala následující noc. V pátek většina stárků, stejně jako jejich vrstevníků z Doubravníku a okolí, vyrazila na hodovou zábavu. Letos dostali stárci a stárkové od městyse volné vstupenky.

Po více či méně probdělé noci bylo obtížné ráno vstát a dodělat pódium. Avšak zvládlo se to vcelku rychle, i díky náskoku z pátku. Před rozchodem na oběd stihli stárci a stárkové vyzkoušet i nástup v kostele. Spousta z nich se hodů účastnila poprvé, a tak bylo důležité jim vysvětlit, co a jak mají dělat a jak nedělní mše probíhá. Na oběd moc času nezbylo, alespoň ne holkám, které už v půl dvanácté musely být na svazarmu kvůli vázání šátků. O hodinu později se sešli i kluci, a tak průvodu nic nebránilo vyrazit včas. Zvát se začínalo na náměstí, jen místo na Horní a Dolní Rakovec, jak bývalo zvykem, vedly první kroky po hlavní ulici na Pláňavu.

Celou cestu doprovázela průvod stará (myšleno v dobrém slova smyslu) dobrá Bystřická kapela. Hrála nejen do kroku, ale také k tanci pokaždé, když průvod někde zastavil.

Čím víc se blížilo zvaní ke konci, tím pomaleji celý průvod šel a místo "Čí só hody" měla většina na jazyku spíše "V nohách mám už tisíc mil". Po pozvání všech spoluobčanů na nedělní hodovou slavnost, si šli všichni zaslouženě odpočinout. Ti odolnější se večer ještě sešli pod májí, kde si u vína/piva/kofoly zazpívali s kytarou několik písniček. Kdo nemusel hlídat máj, odešel brzy domů, aby nabral síly na nedělní vyvrcholení celé hodové slavnosti.

V neděli se už o půl deváté začaly holky opět scházet na vázání šátků a kluci ve stejný čas šli zdobit pódium květinami. V 10 hodin následovala slavností mše svatá. Průvod s panem farářem, ministranty a stárky se seřadil před kostelem a za tónů varhan i zvuku zvonů vešel do kostela. Zde stárky a stárkové čekalo náročné téměř hodinové stání podél lavic. Zhruba v polovině mše předali panu faráři předem připravené dary. Z nichž chléb a koláčky rozdali po mši před kostelem účastníkům mše. Následoval rychlý oběd, na který podle zvyklostí zve stárková stárka k sobě domů. V některých párech to bylo i naopak, jelikož některé stárkové byly "přespolní".

Po obědě vyrazil průvod krojovaných v doprovodu Bystřické kapely, bryček a pardonů pro hlavní stárkovou. Letos vedl po několika letech celé procesí "velký chlap" nebo taky "panák", jak se mu říká. Hlavní stárek nedostal stárkovou jen tak zadarmo, musel ji vysvobodit nalezením zlaťáků. Po přípitku, tanci a občerstvení všech přítomných se průvod vydal žádat starostu o hodové právo. Pan starosta byl naštěstí vstřícný a právo nám téměř bez váhání vydal. Řízečky od paní starostové nás všechny lákaly natolik, že jsme kvůli nim dorazili na náměstí s asi půlhodinovým zpožděním. Tentokrát se nešlo přímo pod máj, ale před školu, kde stárci a stárkové zatančili ukázku Moravské besedy. Z potlesku a některých ohlasů lze usoudit, že se tato "novinka" hodovým hostům líbila, což je pro stárky a stárkové motivace dopilovat některé detaily a docvičit ji v příštím roce celou. Pak už následoval tradiční ortel a vynesení soudu nad beranem, který byl vzápětí osvobozen pardonem. Bystřická kapela se nechala přemluvit a hrála o hodinu déle, než bylo v programu. Dokonce i počasí hodům přálo a až na občasné přeháňky bylo hezky.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem aktivním účastníkům hodů. Městysi Doubravníku a jeho zástupcům a zaměstnancům, kteří se hodům nevěnovali jenom v pracovní době, ale věnovali jim také svůj volný čas, stárkům a stárkovým, bez kterých by hody nebyly hody. Především pak hlavnímu stárkovi, který tímto na sebe bere částečnou zodpovědnost za průběh hodů. Prostě všem, kteří se na hladkém průběhu hodů jakkoli podíleli, patří velký dík. Myslím, že letošní hody se opravdu povedly, ale i tak je stále co zlepšovat.

Kateřina Beranová