městys Doubravník

Úryvky z kroniky:

Doba od poloviny dubna byla plná vzrušujících událostí. Dělnictvo přestalo jezdit do práce, protože bombardování bylo na denním pořádku, i jízda vlakem byla nebezpečná. V úřadech se nepracovalo, ve školách neučilo. Na náměstí v Doubravníku byly stále hloučky lidí vzrušeně o všem hovořících. Začátkem dubna začal boj o Vídeň. Její bombardování bylo zřetelně slyšet i u nás.

Dne 18. dubna o 1 hod. v noci byl poškozen železniční most v Borači. Doprava byla za den obnovena. 19. dubna byl poškozen pilíř železničního mostu v Čenvíře. Téměř s naprostou jistotou se očekávalo vyhození mostu v Doubravníku 20. dubna. Také k němu došlo za asistence mnohých občanů z Doubravníka o 3. hodině ranní. Byla to ohromná rána. Poškozen byl pilíř ze strany od Sutin - celý most klesl na jednu stranu. Na druhém pilíři nálož asi dvaceti ½ kg krabiček s výbušninami nevybuchla. V okolí byly poškozeny střechy a rozbita okna. Nejvíce byl poškozen dům p. Bušiny č.124.

Železniční doprava byla s Brnem přerušena, telefonní spojení nebylo. Fronta byla u Brna, ale nic určitého se nevědělo. 24. dubna byl vypraven osobní vlak do Králova Pole, kam se mnozí odvážlivci z Doubravníka dalším vlakem 25. dubna vypravili. Zažili ale mnoho hrůzy, když hloubkoví letci ostřelovali vlak. Odpoledne jel z Doubravníka druhý vlak do Králova Pole, ale z Borače se vrátil do tunela. Doubravničtí cestující utekli přes Pasičku do Doubravníka.

Neopatrnost se světlem se mohla Doubravníku stát osudnou. V noci 26. dubna o ½ 1. hod. se dožadovali opilí němečtí vojáci u starosty obce Vejpustka noclehu. Při tom nechali reflektory aut rozžaté. Hned se objevilo letadlo a padaly bomby: dvě dopadly do potoka Rakovce - první u Hrstkové zahrady se zaryla do koryta potoka a nevybuchla, druhá vybuchla pod splávkem u mlýnské strouhy a výbuchem poškodila kapličku sv. Anny, třetí na Jelínkově louce za řekou a čtvrtá, která způsobila největší kráter, před železniční tratí. Škoda nevznikla téměř žádná, jen v nejbližším okolí. Také u kaple kostela bylo rozbito několik okenních tabulí. Dvě nevybuchlé bomby byly vystřeleny uměle odpoledne. Morálně ale bombardování působilo silně. Bylo jasné, že fronta je nedaleko.

27. dubna ráno i odpoledne byl v kraji klid. Doubravníkem projíždělo málo transportů, jen jednotlivá auta a vojáci. V bojovém rozestavení procházelo též Doubravníkem vojenské družstvo - vojáci unavení a zjevně otrávení. Na náměstí bylo stále mnoho zvědavých lidí - mužů i žen. Odpoledne bylo slyšet velkou dělostřeleckou palbu za Tišnovem.

Noci jsou v Doubravníku ustavičně neklidné. O ½ 2. v noci 28. dubna byly shozeny dvě bomby na nádraží v Doubravníku. Dno z osvětlovací rakety dopadlo na cvičiště u sokolovny. Okna na nádraží jsou vytlučena, střecha poškozena, telegrafní dráty přetrhané. Způsobila to bomba, která dopadla směrem k Brdu do náspu výstupku u bývalé studny proti oknu kuchyně; druhá bomba byla v louce nevybuchlá. Přednosta stanice Rypka se svou sestrou tuto noc na stanici nenocovali, jako by měli předtuchu, že bude nádraží bombardováno. Celé dopoledne byl nápadný klid po velkém včerejším dunění, takže se ve fantasii lidí rodili naděje na příměří. Všechno se rozplynulo, když k večeru započala velká dělostřelecká palba. Přišli také ubytovatelé a zajišťovali byty pro 250 mužů, z nichž je 50 raněných a 12 důstojníků. Hledali též vhodné místo pro 100 nákladních aut a pro protiletadlové dělostřelectvo. V celé obci bylo velké vzrušení. Navečer ale došla nová zpráva, že sem nikdo nepřijde.

Celou noc i dopoledne 29. dubna byla velmi silná dělostřelecká palba u Brna, ale kde je fronta, nikdo neví. Dopoledne přijela do Doubravníka SS Kampfgrupe Singer. Ubytována byla s 60 koňmi po domech. Pověsti o míru se rojily znovu ještě ve větší míře, ale nikdo nic určitého nevěděl.

30. dubna SS odjela z Doubravníka. V příslušnících této skupiny bylo možno spatřovat opravdové, zarputilé, všeho schopné válečníky. Nikomu sice neublížili, ale bylo zřejmo, že jsou to lidé, před kterými je třeba míti se na pozoru. Dopoledne byl klid, navečer ožila znovu dělostřelba od Brna. Přicházející lidé od Brna potvrdili, že Rusové jsou v Králově Poli u hřbitova, na hradě Veveří, německé dělostřelectvo nad Mokrou Horou a u Lažánek nad Veveří Bítýškou, která je rozbita.

1. květen byl smutný prvý máj. Bez hudby a radosti. Počasí bylo chladné, nevlídné. Jako dříve i dnes se čekalo, že náhle přijde zpráva o míru. Přišel ale večer a mír nikde. Večer projížděl Doubravníkem k Nedvědici první velký tank "Panther". Vzbudil velkou pozornost velkých i malých.

2. května ráno přijelo na náměstí několik nákladních a osobních aut. Dva vojáci - poddůstojníci, kteří se přišli ohřát k mé mamince, vypravovali:

"Jedeme přímo ze západní fronty, kde je úplný klid. Válka s Anglií a Amerikou je skončena a nyní se bude bojovat proti Rusku a bude brzy po válce. Do Doubravníka přijede 400 úplně nových tanků, kterých máme více než jich je potřebí a 2000 mužů. Nejdříve vyčistíme zdejší krajinu od partyzánů, kterých zde máte mnoho a potom na Rusko."

V obci nastalo ohromné vzrušení. Praporčík četnictva Havlíček řekl veliteli ubytovatelů, že pro tak veliký počet vozidel a mužstva není v Doubravníku ubytování a dobrých krytů. Po krátkém čase odjela všechna auta k Nedvědici. Do Doubravníka již žádné tanky nepřijely ani tudy neprojížděly.

V Borači je ubytován ve škole lazaret pro pohraniční stráž. Dnes odtud přivezli 3 mrtvé německé vojáky, kteří byli pochováni na hřbitově u horní zdi - přes hrob p. Kučery směrem k rohu hřbitova. Později zde byl pochován ještě jeden německý voják. Večer přišli do školy a zde nocovali tři ranění němečtí vojáci. Šli z fronty u Brna do lazaretu v Nedvědici.

3. května od časných ranních hodin je slyšet velkou střelbu, ale nikdo neví, kde to je. Od rána do odpoledne byla velká chumelenice s deštěm. Navečer přišlo do školní tělocvičny nocovat 16 německých nemocných vojáků. Netajili se nechutí jíti na frontu.

Od rána 4. května je v obci opět velké vzrušení. Dělostřelba neustává. Stěhují se houfně lidé z chat u Březiny, protože jsou dělostřelecky ohrožované. Doubravníkem projížděl Bohuš Havíř ze Smrčku, manžel zemřelé Růženy Rosí z Doubravníka. Má dům v Ořešíně u Brna - byli již několik dní ve sklepě za dělostřelecké palby. Nyní přišel rozkaz Ořešín úplně vystěhovat. A takových poutníků prochází obcí mnoho a lidé se jich rádi ujímají, protože neví, jestli i oni nepůjdou brzy neznámo kam.

5. května odpoledne došly prvé zprávy, že v Praze vypukla revoluce. Zpráva se rozšířila rychlostí blesku - lidé stáli stále v hloučcích. Němečtí vojáci již dělali narážky, jestli již čekáme ruské vojsko.

Vzdor opětnému deštivému počasí 6. května žije Doubravník ve velkém vzrušení. Po poledni nastal ve škole veliký ruch. Pohraniční stráž, bydlící ve škole, dostala rozkaz ihned odjet vlakem z Doubravníka. Kolovaly zprávy, že tunel je podminován - dovnitř nikdo nesmí a železniční most je úplně připraven k vyhození. Již dříve mně velitel říkal, že pohraniční stráž bude posledním útvarem, který bude z našeho kraje odjíždět. Velitelství měli ve Žďáře. Bylo to věru překvapení, když se Němci asi za 2 hodiny vrátili zpět do školy. Přijeli do Nedvědice, tam se dozvěděli, že partyzáni trať do Žďáru poškodili a dostali rozkaz vrátit se do Doubravníka a hlídat trať a most dále. Ve škole se velitel rozhlížel po stěnách, poznal hned, že zmizela německá výzdoba, ale neříkal nic. Když ale přišli k mostu, velmi se rozčilovali, že připravené vedení na vyhození železničního mostu za jejich krátké nepřítomnosti někteří šikovní mladíci shodily i s krabicí do řeky. Vyhrožovali, ale neudělali nic.

7. května obyvatelstvo žilo v ještě větším vzrušení po zprávách, že situace v Praze je nadále velmi vážná. Od Bystřice nad Pern. je stále slyšet silné výstřely. Německé úřady se netají, že fronta je na dosah ruky. Proto se za souhlasu okresního úřadu vydávají v hospodářském družstvu bez lístků luštěniny a uhlí. Do školy přišlo několik ubytovatelů. Jedni hledají ubytování pro různé jednotky, druzí pro štáb vyšších důstojníků. Do obce má přijít polní soud.

8. května se vzrušení v obci stupňuje. Zprávy o bezpodmínečné kapitulaci německé armády se rozšířily rychlostí blesku. Každý jen si říká: "Jak to skončí?" Na náměstí je mnoho aut od štábu, který je ubytován v domě Dra Podedvorného č. 100 a majora četnictva Simpera č. 80. Rodina Šabackých a Kroupova z Brna se musila z tohoto domu ihned vystěhovat ke Kučerům č. 78. Obcí ustavičně projíždějí různé útvary německé armády. Některé se shromáždí na náměstí a pokračují v útěku dále. Místního obyvatelstva je všude plno. Vojáci prodávají a vyměňují co mohou. Asi o 16. hodině šel starosta obce Jan Vejpustek s tlumočníkem místním zvěrolékařem Drem Podedvorným za německým velitelem s dotazem, nebude-li míti námitek, když budou v obci vyvěšeny československé vlajky. Ten námitek neměl. Jaký to byl osvobozující pocit, když zavlála naše vlajka na kostele, škole, později na radnici a ostatních domech. Opět naše vlajka a ve chvíli, kdy celá obec byla plná německého vojska. To ale již u nás nemělo stání. Odpoledne před šestou hodinou přijelo před můj rodný dům č. 21 auto okresního národního výboru z Tišnova, ozdobené československou vlajkou. Kromě šoféra přijeli učitel Jan Vrchlabský a vrchní strážmistr Železný. Učitel Vrchlabský mne jménem okresního národního výboru pověřil sestavením národního výboru v Doubravníku. Oznámil to také starostovi obce Vejpustkovi, který se dostavil do domu č. 21. Potom učinil projev ke shromážděnému obyvatelstvu, které v ohromném počtu obklopilo auto.

(Dále je v kronice popsána ustavující schůze MNV a její složení a také složení sestavené národní stráže.) Na náměstí byl veliký ruch. Vesele vyhrávala Holečkova hudba, poručík Zajíc chodil v uniformě československého důstojníka, vlajky vlály na domech. Večer a v noci byl v obci neobyčejný ruch. Od Lomnice stále přijížděly nové jednotky všech zbraní německého vojska. Shromáždily se na náměstí a jely dále. Ozbrojené německé stráže hlídkovaly v obci.

- konec citace -