městys Doubravník

Pohádky na Křížovicích

"A byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že už nikam nepoletí. Jenom ještě pozvali všecky ty broučky z roští. A oni přišli a sedli si kolem kamen a jedli a pili a povídali si."

(z knihy Broučci, autor Jan Karafiát)

I my lidé si teď takto zalezeme, postupně se budeme zavírat zase víc do svých domečků a ke kamnům a teplému čaji, abychom si povídali, co vše jsme přes léto prožili.

A že toho bylo mnoho i na kopcích křížovických.

Ty se stejně jako loni s létem lidem otevřely a pořádný nádech daly, pohádkou je přivítaly.

Podpora z Galerie z ruky

I letos bylo v Galerii z ruky živo. Paní Macháčková stále v radosti ze života věnovala svoje síly a vzácný čas ku potěše lidem vůkol. Otevřela galerii a prý, že jen na pár víkendů. Že prý - jeden víkend do měsíce. Pak přišla řeč na Pohádky….budou letos? Baže, budou. Ale jakpak by to přišlo, aby všichni milí lidé pozváni byli na jeden víkend? Vždyť by se do Galerie nevešli a museli by se tam tlačit. A tak, prosím, pro Pohádky samostatné časy dáme, Galerii otevřeme navíc ještě tři neděle z léta. A po volnu galeristky byla rázem zase veta. ...

Pohádky na Křížovicích konaly se letos čtyřikrát.

Čtyři krásná představení, pokaždé pro jiné děti a pro jiný způsob pojetí divadla, což se Pohádky snažily už od prvních plakátků dávati najevo a lidi zvané dostatečně informovat o tom, co je asi může čekat.

Zdá se, že se podařilo. Účast byla vždycky hojná, jen snad jednou, když šly mraky, odešla chuť/odvaha/odhodlání lidí taky, tak jich přišlo o trochu míň. To si říkám čímpak to je, že vždy, když je zataženo, přijde lidí dobrá půlka. Pak to tihle návštěvníci mají alespoň s bonusem navíc.

Prochází se galerií, kde se nechodí jak jindy v zástupech, fronta na kávu bývá taky poloviční a postát si před obrazem a plně si jej navnímat, to je vždycky za odměnu. Nečas svědčí introvertům a lidem, co rádi svůj klid.

Při ostatních slunečných dnech, a to bylo rovnou třikrát, venkovní sál zaplněný, káva vždycky vyprodaná a pohádka slaví úspěch.

Paní Macháčková v amfiteátru před Galerií z ruky

Jak mluví stromy?

Poprvé - to Divadlo Dip a perfektní Stromocity ukázalo naší mysli, jak v ní slovo kouzlí obraz. Obraz, dojem i náladu. "Stačí" skvělá práce s hlasem, intonací, melodií a prožitkem, bez loutek a rekvizit vykouzlí se v mysli obraz, který je tak plně prožit, že divák, ač neviděl nic, než herečku pořád stejnou, odchází, jak film by shlédl.

Řečeno bez poezie - Stromocity byl "jen" příběh vyprávěný, ale to tak geniálně, že děti hltaly ten příběh od začátku až do konce, prožívaly napětí i úžas, bylo vidět, jak těla jsou plně v pozornosti k příběhu i vypravěčce, nechybí jim žádná scéna ani loutky a veškerou obrazotvornost zcela probudí Juliána vypravěčka modalitou svého hlasu.

Příběhy byly inspirované vyprávěním z knihy Slyšíš, jak mluví stromy? Od Petera Wohllebena. A my, co jsme jej viděli, můžeme jen doporučit. Tuze krásně vystavěný příběh, jeho dílčí kapitoly i samotné provedení. Tleskáme a děkujeme. Slyšeli jsme o dětech, které snad nezabaví nic než počítač a mobil, a které již nemají pozornost na ničem, co není online. Děti, které potkáváme na kopci a v Galerii zdají se být okouzlené prostým slovem a divadlem. Nás to těší.

Vypravěčka Juliána zaujala diváky svým procítěným vyprávěním o stromech

Kojoti zavyli a děti taky

A ať si teď probudíme naši vlastní pozornost čtenářskou, přidáme si trochu čísel.

Třetí víkend v srpnu přijelo druhé divadlo, pohádkové představení Divadla Čučka - Cukrárna u Šilhavého Jima.

Toto představení vzniklo na motivy stejnojmenné knihy Marka Tomana, který byl i jedním ze dvou herců tohoto divadla.

A bylo to dramatické. Napínavé a aktivní. Diváci (děti) držely kojoty, házely zlato i šuměly, jak šumí les. Všude plno energie a napětí, jak už se na indiánskou tématiku sluší. Kojoti zavyli a děti taky. Výstřely zazněly a salvy taky. Salvy smíchu a úlevy, že to nakonec tak dobře dopadlo. A diváků přišlo hódně a bylo na kopci živo. Zmrzlin v Galerii se prodalo a divadlo sebe taky.

Herci z Divadla Čučka hráli i v interakci s dětskými diváky

Loutky ze zlatého pokoje a tajuplného lesa

Studánka a kouzlo lesa - bylo další představení. Letos třetí. Koncem srpna, zas v neděli, přijela Hedvika z Prahy. Přivezla nám představení poetické jak málokdy. Hedvika má krásné loutky. V porovnání s vyprávěním je to krásná další možnost, jak vykouzlit hebko v duši. Dívat se na její loutky a poslouchat jemný příběh - to diváky pohladilo, potěšilo, uvolnilo.

Práce Hedviky se scénou nejednoho okouzlila. Scénu má Hedvika velkorysou. Kulatá otočná deska rozdělená příčkou, na níž je jedna polovina vybavena jako pokoj, plný zlata a pohovek a ta druhá je tajný les, plný kouzel a tajemství. Děti, které jsou u tety na návštěvě, dostanou se nečekaně a náhodou do tajného lesa kouzel a zažijí dobrodružství plné písní i napětí a především protkané poezií a důvtipem loutek i zápletky. Zamyslet se můžou nad tím, jak se rodí kamarádství a co člověk dělá pro to, aby k sobě měl přátele.

Hedvika přivezla s sebou z Prahy nádherně vyrobené přírodní loutky

Kde chybí cit i soucit, tam se rozum vytahuje

Náš letní seriál pohádkový zakončili jsme tak, jak jsme jej začali, a sice zas vyprávěním. Tentokrát nám vyprávěl muž a bylo to vpravdě jiné, nežli paní Juliána na počátku. Martin Hak je ozkoušený a letos jej k nám přivedlo především to, že má nové vyprávění.

A opět si nás všechny získal. Přes hodinu vyprávění a diváci stále sedí a poslouchají, skončit většina z nich nechce. Trénovaní z audioknih užívají si ten další rozměr, sedět venku, pospolu, naživo, vidět herce, sledovat ho, jak se tváří, a přitom si ve své mysli představovat celý příběh. Celé tělo v pozornosti, bezděčně si vine příběh, který je tu vyprávěný. O nejstrašnějším zajíci všech dob. Vyprávění o zajíci, který tolik moc chtěl uspět, pobavit a zavděčit se, jenže chyběl mu pravý cit, taky soucit a vnímavost, čili všechno jen rozumem toužil zmáknout.

"Neber první ani druhou myšlenku! Chvíli počkej a vnímej to, co ti přijde, situaci jen pozoruj a přemýšlej, jak nejlépe naložit máš s tím, čeho chceš dosáhnout." - dostával náš zajíc rady. Však, co naplat. Kde chybí cit i soucit, tam se rozum vytahuje do rozměrů hrůzostrašných. Tak pro lidi cituplné bylo tohle vyprávění místy trochu hororové, o to ovšem děsivější, když víme, že se "to" děje. Lidé, třeba ziskuchtiví často potom spekulují, šponují a vylepšují své nápady, pouze za účelem zisku, oproštěni od vnímání, citlivosti a pocitu sounáležitosti s celkem. Krásný a hluboce moudrý příběh, jenž může být velmi nosný pro další příběhy s dětmi, vyprávění o životě, o hodnotách a způsobech nakládání s naším časem na planetě.

Když Martin Hak dovyprávěl, Pohádky se završily.

Martin Hak je u diváků mimořádně oblíbený

Přání a poděkování

Započal se nám školní rok a zůstal v nás zase dojem a vzpomínka, na které si můžeme plout, vždycky, když se chceme zasnít. Jaké bylo léto krásné. Jaké se to stalo kouzlo, že se zase otevřela pohádková galerie.

Čtyři kouzelné příběhy, čtyři styly vyprávění, všechny tak hluboce lidské, vystačí si s tím vším "málem", jež se zdá být čím dál víc vším. Umění být, dobře mluvit, vnímat svůj dech a prostý čas, který nám byl zde darován. Vychutnat si bytí spolu, ve svých tělech, která zvukem rezonují, obrazy, co skrze oči mění naše naladění, vibrace, jež skrze tvůj hlas přenáší se zase ke mně a mění se do pocitů a myšlenek. Jedinečnost okamžiku, reálného se vším všudy. Příběhy, jež prožíváme a společně je sdílíme na téhleté krásné zemi, shora ochráněni nebem, zdola konejšeni zemí.

Děkujeme vám, přátelé, za všechen ten společný čas, a že vás asi baví tak, jako nás. Budeme z našich letních setkání zase živi po celý rok a možná dva.

A kdo se rád vyživí dalšími skvělými příběhy a podáním divadelním, ten je v roce srdečně zván tentokrát do Nedvědice na představení Sousedského divadla, o němž se může více dočíst buď přímo na webu sousedskedivadlo.webnode.cz nebo třeba na Facebooku.

Moc vám letos děkujeme, že je nás už tolik. Na každé představení přišlo průměrně 80 lidí celkem. Že sdílíme stejnou radost, pro divadlo, pro prožitek ze slova a z vyprávění. A ze srdce děkujeme všem, kteří jste za divadlo zaplatili, takže jste nám dali zprávu, že si divadla vážíte a přejete spolu s námi, aby herci tvořili dál. A děkujeme ze srdce moc také městysu Doubravník, za příspěvek na divadlo, který nám všem přinesl klid a naději do tvoření.

Přejeme všem návštěvníkům a fanouškům moc krásných 10 měsíců, po které se nepotkáme tu na kopci, ale zato všude jinde budeme si vyprávěti příběhy o životě. Nechť jsou co nejvíce takové, jaké se nám vyprávějí snadno, samy a s vděčností.

Pokojný čas do životů. Děkujeme vám za přízeň.

Za celý tým divadelní
Zu z K. Škyříková