Škola v Doubravníku
Po zrušení kláštera, který byl ve své době centrem vzdělanosti, ustanovil Vilém z Pernštejna dotaci na vydržování školy a učitele. Samotnou školní budovu však ale postavil teprve roku 1728 hrabě Stockhammer. Také je doloženo, že počátkem 17. století byl v naší obci zřízen literácký spolek, za účelem pěstování kostelního zpěvu.
O dalších sto let později byla k Doubravníku přiškolena celá církevní kolátora a to obce:
- Maňová,
- Pernštejnské Jestřabí,
- Husle,
- Rakoví,
- Křížovice,
- Křeptov,
- Skorotice,
- Černvír,
- Borač,
- Sejřek,
- Zahrada
- Kaly.
Samostatné školy v Maňové, Borači a na Křížovicích, byly postaveny až mnohem později.
Po následném přerozdělení pak k Doubravnické škole náležela pouze obec Rakoví.
Rekordního počtu žáků bylo dosaženo ve školním roce 1894/95, kdy školu navštěvovalo ve čtyřech třídách celkem 229 dětí.
Školní kroniku, která je psána česko - německy založil a vzorně vedl Vít Šulc (Veit Schulz), rodák z Trhové Kamenice v Čechách, který působil na škole od roku 1803 do 1855.
Z jeho poznámek se dovídáme, že první učitel, který přišel do Doubravníka roku 1719, se jmenoval Franz Slavíček. Svůj učitelský úřad zastával celých dvacet let.
Jeho nástupce Jiří Šubert, odešel po 29. letech učitelování do Brna k Minoritům, kde našel uplatnění jako regenschory.
Třetí učitel pak byl jistý Franz Všijanský, který zde zastával učitelský úřad plných 35 let a také zde roku 1802 zemřel.
Po něm už nastupuje výše zmíněný Vít Schulz, kterýžto podle zápisu v kronice:
Jeho plat byl upraven takto:
Od vrchnosti:
| v | hotovosti | 46 | zlatých | 43 | krejcarů |
| 11 | mír žita | 13 | zlatých | 28 | krejcarů |
| 1 | míra hrachu | 1 | zlatý | ||
| 1 | míra pšenice | 2 | zlaté | ||
| 1,5 | míry ječmene | 1 | zlatý | 8 | krejcarů |
| 48 | pfundů soly | 3 | zlaté | 12 | krejcarů |
| 40 | liber tvarohu | 1 | zlatý | ||
| 24 | liber másla | 4 | zlaté | 46 | krejcarů |
| 4 | bečky piva | 8 | zlatých | ||
| 8 | sáhů dříví | 6 | zlatých |
Od obcy:
| 20 | snopů žita z Borače | 4 | zlaté | 12 | krejcarů |
| 9 | snopů žita z Galů a Zahrady | 1 | zlatý | 48 | krejcarů |
| 7 | snopů žita z Křížovic | 1 | zlatý | 24 | krejcarů |
Od kostela:
| ročně | za muziku dělání | 12 | zlatých | ||
| štola | z funusů | 24 | zlatých | 36 | krejcarů |
Od školy:
| školní plat od dětí | 89 | zlatých |
Roku 1856 nastoupil do učitelského úřadu syn Víta Šulce Antonín Šulc, který v Doubravníku učil až do roku 1873. Mezi tím byly zrušeny staré názvy rektor a preceptor. Správce školy se oslovoval "nadučitel" a mladý nováček "podučitel".
Doubravnická škola byla roku 1864 z jednotřídní rozšířena na dvoutřídní.
Dalším pokračovatelem v učitelské tradici pak byl nadučitel Karel Steinich, též rodák z Trhové Kamenice, který působil v Doubravníku do roku 1893, kdy odešel na odpočinek do Prahy ke svému synovi.
Po něm, přišel do Doubravníku rodák ze Žďáru nad Sázavou Antonín Kheil. Byl výborným hudebníkem, skladatelem a sbormistrem. Složil mnoho hudebních skladeb, které vyšly i tiskem. Pro obecné školy vydal "Cvičebnici zpěvu podle not" a pro tehdejší školy měšťanské třídílný "Zpěvník". Na odpočinku v Tišnově pak ještě dlouhá léta řídil pěvecký sbor "Budeč" a ženský pěvecký sbor, pro nějž harmonizoval národní písně. Zemřel 13. února 1940.
V tomto ohlédnutí za historií školství v Doubravníku je třeba ještě zmínit fakt, že ne všechny děti měly možnost školu navštěvovat. Peněz na Vysočině nikdy nebylo nazbyt a tak se vzdělávalo i podomácku.
Takovým domácím učitelem byl v naší obci známý písmák, soukeník Kolbaba, který bydlel v domě č. 66 na Skalce. Docházel vyučovat děti až do Osik. Měl dobré srdce, hromadu knih, ale zemřel v bídě. Pozdější majitel domu všechny knihy spálil.
Kolbabův dův v Doubravníku - kresba Stanislava Bělíka
zdroj: Leopold Mazáč, DOUBRAVNÍK