Dávné pověsti [4]
V neděli slaví naši sousedé v Černvíru pouť a my při této příležitosti znovu otevíráme seriál "Dávné pověsti". Na řadu přichází legenda ... Čas plynul a Pernštejnové se stali nejbohatším rodem v české zemi. Jejich majetek čítal Přerov, Lipník i Prostějov, patřil jim zámek Hluboká, Pardubice i Litice a mnoho dalších. Jenže jak už to bývá s majetkem přichází i zpupnost, arogance a čím dál tím větší touha po moci. Když tedy Pernštejnové hráli prim ve vysoké politice, o to více jim vadilo, že přímo v údolí Švarcavy nadohled od jejich hradu se nachází svobodný dvorec, který má vlastního pána. Hospodařil zde zeman Vítek z Černvíru se svou starou matkou. Žil svobodně a po svém, neboť ke hradu neměl žádné vazalské povinosti. Snad jen jedinou. Ale kdeže svatba, na tu je vždycky dost času smál se Vítek a po práci odjížděl s přáteli na lov do okolních hvozdů. Jenomže jeho matka už příliš zestárla a začala snít o mladé hospodyni, která by jí v domácnosti pomohla. Začala tedy Vítka přemlouvat a ten nakonec jejímu nalehání podlehl. Potlačil v sobě hrdost a vydal se na Pernštejn. Panovník, který tajně doufal, že Vítkovo hospodářství připojí ke svým državám, neměl na zachování jeho starobylého rodu zájem. Zdrcený Vítek se vrátil domů. Trápil se ve své uražené hrdosti a nadával na mocného souseda. Na vlastním dvoře poklekl a po kolenou zamířil ke hradu. Ploužil se pomalu vpřed, ale více než rozedraná kolena ho bolelo ponížení a potupa, k níž se propůjčil. Asi v půli cesty mu došla trpělivost, vyskočil na nohy a vztekle zavolal: Zamířil domů a na zarmoucenou matku ani nepohlédl. Ta když viděla, že se synem nic nesvede, začala konat sama. Klekla si před prahem a po kolenou se drala vzhůru ke hradu. Urazila dlouhou cestu kolem potoka a nakonec se ocitla až v hodovní síni. Hosté přerušili bujaré veselí a tázavě se dívali na Pernštejna, jak rozhodne. Ten, když viděl starou ženu a její do krve rozedraná kolena náhle změkl. Pohnulo se v něm svědomí a nebohé ženě vyhověl. A pak už to vzalo rychlý spád . |