Rozhovor s Maxem Kašparů [2]

Doba osvícenectví a racionalismu přišla s tím, že náboženství a s ním spojené pojmy jsou přežité. Nyní se dostáváme do nového náboženského paradigmatu, do období hledání hodnot, odpovědí i východisek z problémů naší doby.

Víra, jak kdesi řekl prof. Halík, je antropologickou konstantou. Člověku je tedy vlastní potřeba "něčeho", co ho přesahue, ať si tuto skutečnost přizná či nikoliv. S návratem pojmu Bůh dochází i k návratu pojmu ďábel.

Co dnes pojem ďábel znamená?

Pojem ďábla prošel mnoha proměnami, celou škálou představ. Od hloupého čerta z Dalskabátů až po maximálně inteligentní bytost, která působí jako personifikované zlo. Každá kultura si představuje tuto postavu jinak, některá ji vidí v člověku, jiná ji nevidí vůbec nikde a v ničem. Tehdy se říká, že největším vítězstvím ďábla je jeho popření. To platí i v jiných oblastech. Popřeme-li, že nás ohrožuje nebezpečné zlo v podobě AIDS nebo TBC a nebudeme mu čelit, o to rychleji se bude šířit.

Vy v existenci ďábla věříte?

Jako katolík považuji ďábla za personifikované zlo, které nemohu ani vidět a ani potkat. Má svoji inteligenci, ale není všude a nestojí za vším negativním, jak se domnívají některé okrajové křesťanské směry.

Jaký má ďábel a zlo obecně smysl?

Je to prastará a věčná otázka po původu a smyslu zla. Někdy se tyto dva pojmy snoubí, jindy se oddělují. To je věcí pohledu, doby a událostí. Odpovědi typu "Kdyby nebylo zlo, ani bychom nepoznali, co je dobro" nebo "Všechno zlé je pro něco dobré" mi připadají dost laciné a sebeohlupující.

Ve středověku byla posedlost ďáblem takřka běžnou záležitostí, dnes je to vyjímečná událost.

Před již zmíněnou dobou osvícenectví byla kultura i mentalita hlouběji náboženské a to se odráželo i v pohledu na duševní choroby. Řada nemocí byla tehdy hodnocena jako působení ďábla nebo lidé sami tvrdili, že jsou posedlí. Ovšem nebyly takové znalosti psychopatologie jaké jsou dnes a proto tomu odpovídaly i diagnozy. Dnes se nesetkávám v ordinaci s tím, aby někdo tvrdil, že je opanován ďáblem. Nemocní mi spíše tvrdí, že je soused ozařuje rentgenovými paprsky. Mám pacientku, která byla přesvědčena, že otěhotněla s marťanem. V bludné projekci se odráží ta která technická etapa vývoje. Ale také religiozní klima. Více se setkávám s případy, kde nemocný má pocit, že je vysáván astrální energií, že mu někdo na dálku manipuluje aurou, mění mu čakry nebo ho pronásleduje kdosi z jeho minulého života. V tom se opět odráží náboženské směry, které přichází z východních zemí.

Zaznamenal jste zvýšený počet psychospirituálních krizí v souvislosti se změnami letopočtu?

Nezaznamenal. Zatím ne. Ale možná bude magické číslo 2000 pro některého nemocného jeho bludem. Stát se může všechno.

Nedávno byl v USA zadržen J.S.Ballinger, který se považoval za Luciferova vyslance a zapálil 26 kostelů. Lze v jeho případě hovořit o posedlosti ďáblem?

Může to být satanista. Ale také pyroman, který to na satanismus svádí nebo může jít o herostratismus - touhu stát se slavným jakýmkoliv způsobem. Může to také být narcista nebo člověk i jinak duševně nemocný. Na strakonicku žil svého času muž, jež se považoval za satanistu a psal výhružné a obhroublé dopisy. Přitom nebyl nic jiného než primitivní venkovský nedouk. Ne vždy to, zač se lidé vydávají, skutečně jsou.

Satanistů je tedy málo?

Jejich počet se nedá zjistit. Zhruba a obecně existují asi tři proudy tzv. satanismu. První představují hloupí kluci, kteří se potřebují s něčím identifikovat nebo se nějak prezentovat. Místo Adidas nebo Sparta, což nosí kdekdo, mají na tričku doma udělaný pentagram a jsou tak ve vsi jiní.

Druhý proud, organizovaný v nějaké satanské církvi, tvrdí, že jejich satanismus není ve zlu a já bych jim i věřil. Prosazují prý návrat k přírodě jako řešení současné krize, protože vše co je z přírody, je dobré. A jak to dělá příroda, měl by to dělat i člověk, aby se do přírody vrátil. Někteří si pod touto hlavičkou představují sexuální volnost a extrémní liberalismus.

Třetí a nejtvrdší proud má satanismus jako ideologii se specifickou kulturou, hierarchií a obřady. Je jich velice málo a žijí v konspiraci. Nemají zájem se projevovat navenek. Co se děje mezi nimi, sám ďábel ví.

Jsou společensky nebezpeční?

Pokud se vymknou z mantinelů, tak ano. Vidím v tom spíše psychopatologii než ideu. K působení zla ale není žádná organizace nutná. To může dělat i jedinec.

Pokud se člověk stane tvrdým satanistou, jaký to má na něj vliv?

Rozhodně ne dobrý, alespoň z mého úhlu pohledu. Člověk se nemá naplňovat ani obklopovat ničím negativním. Čeho je srdce plné, tím ústa i činy přetékají. Ve vyjímečných přpadech může dojít pod vlivem nebo tlakem některé sekty i k psychóze. Několik takových případů se v mé ordinaci již objevilo.

Můžete nějaký uvést?

Na počátku 90. let jsem vyšetřoval dívku, která prošla iniciačním satanistickým rituálem a od té doby začala mít v běžném životě nepochopitelné potíže. Mimo jiné nemohla sundat své zákaznici v kadeřnictví křížek z krku, i když s ostatními přívěšky problémy neměla. Nemohla projít kolem kostela, protože to v ní vyvolávalo nepřekonatelný odpor. Měla až nutkavou touhu ublížit knězi. Zpočátku to vypadalo, že má fobii na věci ve tvaru kříže nebo je tak militantně ateisticky orientovaná, že se z tohoto důvodu nechce k náboženským symbolům ani přiblížit. Nepopsatelná reakce na intenzivní modlitbu za její uzdravení, o níž nemohla nic vědět, ukázaly, že její případ není duševní záležitost, ale duchovní. Pouze duševně nemocný by neměl takto reagovat.

Co se v takovém případě dá dělat?

Nejprve se musí zodpovědně vyšetřovat a stále vylučovat, že se nejedná o záležitost z oblasti psychiatrie nebo neurologie, či jiných medicinských oborů. Ono v naprosté většině o medicinskou záležitost jde. Nelze ovšem vyloučit ani úvahu nad oblastí spirituality. A v církvi jsou pomocnými prostředky modlitba a svátosti. Někdy je nezbytné provádět velký exorcismus.

Uvedený případ považujete za posedlost ďáblem?

Vždy bývá nebezpečné, když má diagnostik ve všem stoprocentně jasno nebo když má své "oblíbené choroby" a vidí je i tam, kde nejsou. Pokud by všechny diagnostické postupy selhaly a úspěšná duchovní pomoc by měla absolutní efekt, mohl bych o takové možnosti uvažovat. Slyším už námitku, že taková pomoc zapůsobila jako psychoterapie. Všechno lze zpochybnit.

Pracuje se s velkým exorcismem běžně?

Pracuje, ale ne běžně. Je uložený v pokladech dvoutisícileté tradice církve, jsou s ním zkušenosti. Ovšem znovu říkám, že případů klasické posedlosti je minimálně.

Jak vysvobození pacienti pacienti nahlíží na svoji zkušenost?

S žadným jsem o tom nehovořil.

Člověk je vždy ovlivňován nevědomou části své psychiky, ať si to přizná nebo ne. Jak říkával C.G.Jung: "Nikdo není zcela pánem ve svém domě."

Kdy se stává iracionalita nesnesitelnou?

Žijeme v době, kdy iracionalita má v myšlení člověka svůj prostor. Lidé si potřebu koketerie s iracionálním naplňují často velmi obskurními způsoby, jako jsou karty, věštectví, léčitelství, parapsychologie a podobně. Nechávají se od provozovatelů těchto živností ovlivňovat, někteří jim plně propadají. Znám ženu, která není schopná nic udělat bez rady své kartářky.

Do psychiatrie vstoupil z české historie pojem lamingerismus. Jde o vazbu k postavě chodského Lomikara, kterého pozval Kozina do roka a do dne na boží soud. Zabývám se teď případem, kdy věštba zcela ochromila existenci jednoho muže. Jako voják si nechal od cikánky hádat z ruky. Dověděl se, že zemře mezi čtyřicátým a padesátým rokem života. Od oslavy svých čtyřicátin žije ve stálém strachu, ve všem vidí nebezpečí smrti. Odmítá jezdit autem, straní se všeho, co by ho mohlo nějak ohrozit. Pomalu ani nevychází z domu. Své obavy svádí na věštbu. Věštba cikánky se svým způsobem naplnila - přestal žít.

Věštci mohou manipulovat věštbou. Čím jsou nebezpeční léčitelé?

Někteří na pacientech, či spíše obětech, praktikují magické rituály a to může být cesta ke vzniku psychózy. Proto patřím mezi psychiatry, kteří se při vyšetření pravidelně ptají i na to, zda klient docházel nebo dochází k nějakému léčiteli a jak je s ním nakládáno. Někteří léčitelé umí člověka, jak se říká, "rozhodit". Objevují se i případy, kdy lidé doplatili na jejich léčbu smrtí. Léčitel zatočí virgulí a řekne pacientce, že má zhoubný nádor. Ta to psychicky neunese a spáchá sebevraždu. Byl jsem na pitvě a nález se nepotvrdil.

To musí mít pro léčitele trestní důsledky.

Nic se mu nestane. Jeho diagnoza je uvedená pouze v dopise na rozloučenou a to není platný důkaz. Vše může popřít, třetí osoba u toho nebyla.

Jak je možné, že se lidé nechávají tolik oblbovat?

Na řadu lidí je současný svět a jeho chod příliš složitý. V mnohovrstevných vztazích ztrácí orientaci. Pokud to neunesou, mají dvě možnosti. Buď si svůj pohled na svět zjednoduší a tím dojde k jeho zkreslení. Nebo si najdou "silnou" osobnost, hodí na ni svoji odpovědnost a nechají se vést.

Když mají potřebu vedení nebo se nechtějí zatěžovat svým výkladem světa, proč se nepřiklání k něčemu tradičnímu, jako je křesťanství nebo sekulární humanismus?

Křesťanská víra, má-li být žita poctivě a pravdivě, vede člověka k odpovědnosti. Za sebe i okolí. To je ovšem náročné a mnozí to nemají rádi. Oč jednodušší je vyznávat nějaký jiný kult, kde mám pocit ochrany a přitom z toho neplyne žádný požadavek na moje chování a jednání. Pověsím si na krk kamínek nebo obrazec, jsem tím chráněn kosmickou silou a mohu si klidně žít jako zvíře. Rozhodnout se pro Ježíše Krista má ovšem svoje nároky. Komunisté říkali, že věřit v Boha může jen hlupák a omezenec. Jak je patrné, není to pravda.

Lze ještě považovat naší kulturu za křesťanskou?

Evropská kultura a mentalita na křesťanství vyrostla. Tisíc let nelze přehlédnout. Osobně se domnívám,že žijeme v době postkřesťanské. Objevují se nové spirituality, trh s transcedencí. Lidé si mohou vybrat jako v samoobsluze. Někteří to vemou ode dvěří a berou, co jim prvního padne do ruky. Křesťanství je v tom obchodě taky, ale má ošoupanou krabici, design poněkud setřelý. Lidé je chápou jako použité bazarové zboží. Nejdou na hlubinu obsahu. Jak řekl jeden Ind: " Vaše křesťanství je jako kamen, ležící tisíc let na dně řeky. Na povrchu je mokrý, ale suchý uvnitř." A tak je to i naší vírou. Tisíc let jsme omýváni křesťanstvím, ale nejsme jim prosyceni.

zdroj: internet

nahoru