Klášter v Doubravníku [6]

Již první listina Řehoře IX. z roku 1231 se zmiňuje o hmotném zabezpečení pro Doubravnický klášter. Zůstává však v obecné rovině a podrobnosti najdeme až v listu markraběte Přemysla z roku 1235, který jím potvrzuje pozemky darované klášteru jeho zakladatelem a jinými.

V nejbližším okolí to jsou osady Maňová (Manow), Klokočí (Clococh), Raková (Racov) a Bořihněv. Dále pak Křížovice, Křeptov a zřejmě i Skorotice. Jinak také poplužní dvůr v Chudčicích darovaný Semislavem a osada "Sess" od markraběte Přemysla.

Z nemovitostí připadl klášteru dům v Brně a některé kostelní patronáty. Jedním z nich je patronátní právo kostela v Doubravníku, k němuž se připisují patronátní práva všech dalších, následně zřízených kostelů. Lze k nim počítat i kostel sv. Kunhuty v Nedvědici.

Kostel sv. Kunhuty v Nedvědici

A další. Např. kostel sv. Bartoloměje v Rozsochách, sv. Martina ve Věžné, sv. Jiří v Olší snad i kostel sv. Petra a Pavla ve Štěpánově. Později ještě přibudou patronátní práva kostelů v Medlově, Kadově, ve Velešovicích, v Letonicích a v Kučerově.

Na první pohled jde o nesourodé majetkové shluky, ale při hlubší analýze opřené o tehdejší pozemkovou držbu musíme nutně přiznat, že hospodaření našich předků nebylo o nic míň racionálnější než naše. Viz. mapka:

Snad nejpozoruhodnější ve výčtu klášterních osad v Doubravnickém újezdu jsou Rozsochy, - především proto, že už v roce 1285 zde byla zřízena Plebánie.¹⁾ Listina Jimrama z Jakubova mluví o:

Rozsochy tedy jsou jakýmsi centrem klášterních statků a hraniční linie držby odtud pokračuje až ke Kundraticím, Vojtěchovu a na sever k Míchovu. Tam byly klášterem držené tzv. "rychty", stejně jako v Domaníně a Domanínku. Další klášterní držba je zmiňována ještě v Rovečném a roku 1360 a 1365 v osadě Strachujov.

Několik majetkových darování klášteru jde zcela mimo okruh rodu erbu zubří hlavy. Vesměs jsou tyto dary obdobou věna a měly zabezpečit dceru, nebo vnučku v klášteře. Viz příklad Markéty z Lelekovic, kdy paní Jutka - vdova po Buškovi z Lelekovic daruje klášteru 50 hřiven na svém věnu v Lelekovicích. To bylo v roce 1368.

Pokusíme-li se o souhrn výše uvedených majetků, napočítali bychom v rozmezí jednoho století (1235 - 1436) celkem třicet šest větších či menších celků, z nichž klášteru plynuly důchody. K tomu je třeba ještě připočítat, že klášter navíc držel devět patronátních kostelů a o čtyřech nebo pěti dalších se polemizuje.

Jak vidíme, Doubravnický klášter byl tedy relativně bohatý, ovšem slovo relativně je zde zcela na místě. Musíme totiž vzít v potaz na jakých půdách a v jakém krajinném rázu se hospodařilo. Velká rozloha hospodářství zde totiž nemusí nutně znamenat velký výnos - spíš naopak.

Jak jsme zmínili dříve, po celém Doubravnickém újezdu ještě hospodařila i drobná šlechta na výměrách nesrovnatelně menších a bezpochyby se dívala na klášterní komunitu se smíšenými pocity. Zejména uvážíme-li počet vyživovaných osob z rodinného majetku a nebo vypořádání dědictví - tedy věci, které církevní instituce nemusely řešit vůbec.

Jak všichni víme, toto napětí mezi církví a prostým lidem se neustále stupňovalo. Pozdější osudy klášterů (Doubravnický nevyjímaje), pak dokreslují válečné události doby husitské velmi plasticky.

Ale to už je zcela jiný příběh...

zdroj: doc. PhDr. Jaroslav Teplý, CSc.

Poznámky:

1) prvotní název faráře (plebán) a farnosti (plebánie), byl zrušen až Tridentským koncilem v 16. století.

pokračování:

- Archeologický průzkum