Klášter v Doubravníku [9]
V šesté části našeho seriálu o historii kláštera v Doubravníku je zmínka o listině markraběte Přemysla z roku 1235, která potvrzuje klášterní komunitě hmotné zabezpečení.
Překlad dokumentu z latiny:Ve jménu největší Trojice a její nerozdílné jednoty staň se. Já Přemysl markrabě moravský, pro spásu svého otce Přemysla (Otakara I.) a pro spásu svou dávám abatyši a konventu kláštera v Doubravníku na jejich prosby a na prosbu svého věrného Vojtěcha dědičně ves Seč, kterou jsem oddělil od svých i cizích statků, aby klášter nemohl být obtěžován. Potvrzuji klášteru statky,udělané zakladatelem kláštera, Štěpánem (z Medlova) a jinými, totiž: Maňovou (Manow), Klokočí (Clococh), Rakové (Racow), Bořínov (Barilnow) a všechny novotiny až k hranicím Tasa. Latinský text pokračuje: Nomina testium sunt hic: comes Arnoldus de Hugenswald, Ratiborius de Deblin, Voco magnus, Milich, Pribislaus Jarossii,Lupoldus, filius Wolframi pincerne, Arthlews, filius Ratibori Bochko Marguardus de Conrach. Následuje datace: Data in Brunae per mannus magistri Hylarii, notarii marchionis, anno dominici incarnacionis millesimo CCMXXXV, idictione VIII. quarto calendas augusti - Pečeť olomouckého biskupa Roberta. |