Stará škola v Doubravníku [2]


První návrh byl věnovat budovu kulturním účelům a zřídit v ní muzeum staré školy jaká byla v 18. - 19. století.

V Doubravníku bylo totiž zachováno velké množství školního inventáře:
lavice, tabule, obrazy, knihy a veškeré školní spisy od sedmdesátých let 19. století.

S tímto návrhem ochotně souhlasil vedoucí školského a kulturního odboru Zemského národního výboru v Brně Červinka, který slíbil veškerou podporu a doplnění potřebného vybavení z jiných škol.

Podobně se vyslovil i ředitel Státního památkového úřadu Ing. Sochor, který v Doubravníku trávil dovolené na letním bytě. Rovněž i on se čestným slovem zavázal k podpoře tohoto záměru.

Oba dva pánové však svůj slib nesplnili.
Státní památkový úřad nakonec vydal prohlášení, že si budova jako kulturní památka opravu sice zasluhuje, ale prostředky z památkového úvěru jsou tak omezené, že podporu zkrátka nelze udělit.

Tímto rozhodnutím jsme definitivně přišli o možnost mít v Doubravníku zřízení opravdové staré školy jaká je dnes k vidění např. v Polné.

         

V roce 1946 pak projevila zájem o využití budovy firma Baťa ze Zlína. Vyžádala si plány a hodlala v přízemí zřídit dílnu a byt pro zaměstnance.
Po prostudování dokumentace ale firma prostřednictvím svého zástupce sdělila, že rozpočet na opravu budovy, (kterou by prováděla vlastním nákladem), je neúnosně velký a že o slíbený pronájem na 15 let už nemá zájem.

Místní národní výbor tedy začal uvažovat o tom, že starou školu přebuduje na kulturní dům pro pracující, kde by kromě archívu byly i spolkové místnosti pro Sbor dobrovolných hasičů, Jednotný svaz českých zemědělců a pro Učňovskou besídku, která u nás ještě tehdy existovala.

Státní památkový úřad s tím souhlasil,

"...protože zachování budovy je v zájmu památkovém a její využití pro kulturní účely by odpovídalo původnímu určení..."

Současně ale s dovětkem, že finanční prostředky v žádném případě poskytnout nemůže.

Místní národní výbor sám z vlastních prostředků k opravě přistoupit nemohl a hledal tedy jiné řešení.

Po roce 1948 se jednalo o novém umístění poštovního úřadu, četnické stanice a poradny pro matky a kojence. Zástupce poštovního ředitelství souhlasil s umístěním poštovního úřadu v přízemí a Zemské velitelství sboru národní bezpečnosti mělo zájem o zřízení četnické stanice v poschodí.

Žádosti doložené potřebnou dokumentací a plány s vyčíslením rozpočtů byly předloženy Okresnímu národnímu výboru v Tišnově 17. listopadu 1948 s výhledem, že projekt bude zařazen do státního 5-ti letého plánu.


Budova staré školy - padesátá léta min. stol.


příště: zařazení budovy do 5LP

. . .

- předchozí část

zdroj: Leopold Mazáč, poznámky z roku 1986