Doubravnické hody - ortel
Jako vzpomínku na letošní hodové veselí přinášíme již tradičně našim čtenářům plné znění Ortelu.
O R T E L 2006
Vážení hosté milí, navštívili jste nás v tuto chvíli,
Proto vítáme Vás všechny sborem, pod tímto zeleným stromem.
Přejeme Vám všem ze srdce,
zábavy hojné, milé velice.
Aby Vaše zábava ničím nebyla rušena či kalena, bude třeba,
abychom Vás v krátkosti seznámili s předpisy, paragrafy a výstrahami, kterým třeba jest se přizpůsobiti, byste v konflikt s tresty a právy hodovými nevešli.
Dlužno též upozorniti Vás na skutečnost, že právo naše útrpné rozšířeno bylo o dva nové pacholky katovské, kteří již po dobu celého roku provádějí generální opravy zařízení katovského, zesilují špánunk housliček, skřipců a kol lámacích včetně ostatních vercajků k právu útrpnému potřebných. Pořízena byla též nová feldšmída.
Jmenovaní pomocníci našeho slavného kata městského dosáhli ve svém řemesle fortelu mimořádného i úspěchů mnohých a mohou se vykázati glejty hradních pánů z Brzoňova, Skalky, Propadlí a Hrádku kozího.
Potažmo budou zde citovány hlavní paragrafy hodové:
§ 1 nařizuje: Všechen zde pod májí sešlý lid budiž klidně a pokojně naslouchati a proti soudním výrokům nereptati.
§ 17 dále zakazuje: Jakékoliv prcání po městě našem konšelském se co nejpřísněji bude sledovati a z provozu tohoto za pomoci prvního stupně šponování na fungl novém kole trestáno bude. Aby nedošlo k omylům ve výkladu zákona a nařízení tohoto, týká se ďáblova vynálezu smrdutého a civilizaci ničícího stroje, zvaného automobil.
§ 103 žádá: Všichni domácí usedlíci, včetně nově kolonizovaných, jakož i chataři, jsou povinni svoje hosty řádně a mile uvítati, pokrmy hojnými a nejlepšími, jakož i moky chlazenými uctíti a ne jenom okraje pekáčů dáti jim olízati.
§112 dovoluje: Všem zde přítomným i dalším, u domácích krbů se nacházejícím, večer do všech prostor a komnat zdejších podniků zábavních, po řádném vstupného zaplacení vstupovati a rejů i frejů se zúčastňovati. Výjimka tohoto paragrafu se vztahuje na hampejzy, ratejny a taverny.
Jelikož zde není v silách soudního tribunálu Vám všechny paragrafy jakožto lidu prostému i vznešenému na vědomí dáti, dává se možnost, kdož by zájem projevil, nahlédnouti v lustrum v písárně obecního radhausu u obecního brčkopíska.
Dnes obžalovaný beran, jenž naše okolí beztrestně sužoval, dosud žije, pomohla mu k tomuto poslední amnestie, konečně najde odplaty a trestu.
Jeho činy byly všechny sepsány a samotným císařem Hampejzem 15. potvrzeny.
Kdybychom se při líčení omylem někoho dotknuli, prosíme, aby nám to předem odpustil a příště návštěvou nás zase poctil.
Tato obžaloba je datována dne 17. září 2006, vystavena z nařízení hraběte Čuriny, markraběte luhačovického, knížete z Hlaváčova a Bozínky, vévody z Honzovské a hraběte z Blbštejna, majitele řádu Zeleného vola, pana Putýnky z Vinohradů. Dále obžaloba je parafována panem Prckem z Drahonína. Tento list je opatřen všemi pečetěmi od všech pánů, čímž platnosti nabývá a beran již předem hlavu pozbývá.
A nyní žádám zde, po městském právu, by předvedlo sem rušitele mravů.
Obžalovaný beran se narodil za panování císaře Jsemnemehlo v Kolébkách, vzdělání své zase nabyl po chlévkách. Příslušný jest do Mastnice, okres Pláňava, v místě rynku však ponejvíce zůstává. Matkou jeho byla první kurtizána z Hampejzu u Tří krasavic, Esmeralda Divoká, zvaná Čuribrína, otec neznámý, často měnící místo svého pobytu.
Rozumu je mdlého, povahy neobyčejně výbojné a naduté, zkrátka mírně řečeno chuligán, hrubián, rváč a povaleč. Brzy se stal postrachem celé obce, proto měl na něho každý z kopce. Když míru zločinů svých dovršil, detektivem Gandim chycen byl, aby trestní rejstřík, jak zde následuje, vyplnil. Na svých toulkách světem, šířil postrach všude, což mu za to k tíži přičteno zde bude.
1. soudce:
Jak v obžalobě hlavní stojí psáno,
bylo ve zdejším městečku vykonáno,
od posledního soudu zasedání,
mnoho zlých skutků, vražd a pomlouvání.
Pachatel známý celé veřejnosti,
byl včera chycen městskou hotovostí
a dřív než půlnoc zvedla otěže,
byl odsouzen a vsazen do věže.
Dnes odveden je na popravní místo
aby město konečně již bylo jisto,
že, až se všechno tady odbude,
víc nikdo pokoj rušit nebude.
2. soudce:
Ačkoliv už katům meč se svítí,
srdce moje s odsouzeným cítí.
Dovolte mi proto obhájiti klienta, jenž obhájen musí býti,
to, co čteno v obžalobě
může se stát v každé době,
nejen u beranů, ale též u lidí.
Justice je slepá, mnohdy nevidí,
že všechny tyto kousky, co jsou sepsány,
na beraní hlavu jsou jen sypány.
Jen se podívejte kolem dokola,
kdo našemu zraku odolá?
Beran je duše ubohá,
smilujte se nad ním, proboha!
Nechtějte si jednou trpce vyčítati,
že kat nevinného o hlavu zkrátí.
Nejlepší má srdce z ovčí havěti,
což dokázal jasně ve své závěti.
Považuji tedy za svou povinnost,
za berana žádat o milost!
1. soudce:
Zamítá se předem! Beran prolhaný,
chtěl by vinu svádět na naše občany.
Jako zvláštní milost se mu povoluje
přečíst na závěr soudu vše, co odkazuje.
2. soudce:
Předem se Vám omlouváme, naši milí hosti,
berana tu sice máme, je to ovšem k zlosti.
Chudák beran, velký hříšník, dostal z toho strach,
opil se on do němoty, tak jak káže mrav.
Uvězněn byl na radnici, kde v šatlavě hnípil,
ortel v jeho přítomnosti budeme tu čísti.
Jistojistě nikoho z Vás
nepřekvapí drazí hosti,
kolik hříchů zase letos
spáchal beran v opilosti.
Však je o něm dobře známo,
že má s chlastem trápení,
zle je, když na stole před ním
Černá Hora zapění...
Vždycky hned jak z TOSky domů
vyspaný se vrátí,
už do sebe u Slávečka
půllitránky klátí.
Slyště teď, jak se mu stala
nepříjemná příhoda,
když se jednou v opilosti
ozvala mu příroda.
Ten den chudák beran z práce
obzvlášť unavený byl,
snad kolega neschopný ho
příliš brzy probudil,
a to tolik zmohlo toho
žíznivého lumpa,
že pak byl už po pár kouscích
ožralý jak pumpa!
A jak si tam u výčepu
sedí tenhle hošík milý,
všechny ty vypité litry
o slovo se přihlásily.
A tak směrem do forhauzu
beran svižně vykročil,
by se tam na toaletě
- s prominutím - vymočil.
Na schodkách se chlapci ale
nepříjemná ta věc stala
že ze všeho toho pití
hlava se mu zamotala,
a že beran na nohách se
neudržel více
vypadl z lokálu hubou
přímo na dlaždice.
Hnedle hosté vyděšení
do forhauzu běží
a když spatřili jak chlapec
bezvládně tam leží,
užuž se chystají tomu
ožralému dobytku
z mobilního telefonu
zavolati sanitku.
Náhle ale všichni sborem
pohoršeně oči klopí,
když vidí cože to zvíře
v průjezdu tam vlastně tropí!
Jak ležící beran tam svým
nádobíčkem v ruce mává
a tělesnou potřebu si
vleže v klidu vykonává...
Protože nechceme býti
narčeni tu z podjatosti
musíme zde přede všemi
připomenout milí hosti,
jak by obhajoba správně
mohla tady namítat,
že se tento malý hříšek
nemůže už znovu stát,
protože se kamarádi
za společný peníz mrzký
chudákovi beranovi
poskládali na Pemprsky!
Ten se od té doby směje
od ucha až k uchu,
ať si chlastá jak si chlastá,
zadeček má v suchu...
§ v průjezdu je pěkná louže,
- nalej, ať do krku klouže...
Každoročně tady čteme,
co ten místní vrchní líný
často v stavu podroušeném
provádí nám za blbiny.
Letos díky beranovi
stala se ta zvláštní věc,
že na věčného vtipálka
taky jednou spadla klec.
Nechtělo se hostinskému
v hospodě se honit dál,
pořídil si proto do ní
pracovitý personál.
Sám si doma šunky válí,
v lehátku celý den dřímá,
v podniku za nuzný peníz
zaměstnance pěkně ždímá!
Není žádný div, že všichni,
podřízení potají,
vždycky mu pak mezi sebou
Hrozný Břéťa říkají!
Až nastoupil do podniku
beran - číšník vtipálek,
který panu hospodskému
hodil hlavu na špalek!
To se jednou hoteliér
i se svojí krásnou ženou
vypravoval do Francie
na lyžařskou dovolenou.
A protože prý se v Alpách
jídlo hodně prodraží,
dostal kuchař úkol ať mu
dvacet řízků nasmaží.
Když to beran slyšel, neměl
v lokále už žádné stání
a ochotně v kuchyni se
hned dal do obalování.
Za chvilku už kuchař řízky
balí do plastové misky,
šéf je do Karosy nese,
už se na ně celý třese.
Po cestě však poznal hořkou
chuť beraní zrady,
když ho okouzlily sličné
delegátky vnady,
tak hned s miskou v podpaží se
za slečinkou hnal
a jeden z voňavých šnyclů
ochutnat jí dal.
Ta když do něj zakousla se,
za hubu se lapila
a chudáku hostinskému
děsnou scénu ztropila.
Ječí na něj hystericky,
on jen nechápavě kouká,
jakže dáma zpod strouhanky
hadru na nádobí souká...
Tu mu beran usmaženou
mezi řízky dal,
a potom na zbylém mase
sám si pochutnal...
§ utěrka v trojobalu
- nalej na protažení svalů!
Od rozvodu bezprizorní
beran chatrného zdraví
dlouho marně dumal, kde svůj
invalidní důchod stráví.
Zaplaťpánbůh ale naši
milosrdní radní páni
s astmatickým kopytníkem
měli velké slitování,
přiklepli mu luxusní byt
v domě s pečovatelskou službou,
tam si budou jistě vědět
rady s každou jeho tužbou!
Bohužel však beran trpí
ještě jinou nemocí,
jakmile on čuchne k flašce,
už mu není pomoci!
A tak v jeden chladný večer
rozhodl se naneštěstí,
navštíviti s kamarádem
grandrestaurant na náměstí!
Černá Hora do nich vjíždí
jako vidle do hnoje,
pivo rumem prokládají,
hlavně žádné prostoje!
Zavíračka už se blíží,
pan hostinský židle zvedá
když vtom dostal spásný nápad
beran - starý neposeda.
Ke kamarádovi domů
ti dva nocí klopýtají,
tam že ze železných zásob
ještě před spaním si dají.
Za chvilku je flaška prázdná,
spousta hodin už je k tomu,
a tak beran podroušený
vydal se na cestu domů.
Řek si: "Půjdu radši přes dvůr
babky budou doma spát,
kdyby mě viděli, řeknou,
že chci důchod prochlastat!"
Tak se nocí k šestce blíží
očička už se mu klíží,
už jen plot mu v cestě stojí
brzy bude na pokoji!
Myslel si že plot od dvorku
přeskočí jak paragán,
na chvilku snad zapomněl, že
ožralý je jako Dán!
Nohy už neposlouchali
a tak není divu,
že na plotě jedna z nich mu
sklouzla po pletivu.
Pad na hubu a ještě by,
té smůly nebylo málo,
při dopadu pořádně se
koleno mu polámalo.
Tak se beran blátem plazí
jenom kousek už mu schází
najednou však - co to bylo?
na dvorku se rozsvítilo.
A jedna spolubydlící
na lavičku už si sedá,
beran vidí že kolem ní
tajně proklouznout se nedá.
Tak ze strachu z ostudy
a od důchodců výčitek
v bolestech hodinu v trávě
schovával se, dobytek!
§ astmatik se v blátě válí,
- nalej, už mě v krku pálí!
Poslyšte teď příběh o tom
jaký vyrvál dělají,
dvě slepice, když na jednom
hnojníku se potkají.
Beran krom záliby v pití
má ještě dvě další viny,
že rád dívčí srdce láme
a dobývá jejich klíny!
Jednou ale beran chlípný
zaráz potkal hned dvě krásky
a do jejich mladých srdcí
zasel své semínko lásky.
Nejdřív jedna dorostenka
z Nedvědice dojížděla,
užívat si beranova
vytrénovaného těla.
Ta však brzy kopytnatce
začla nudit maličko,
a ten starý chlívák dostal
chuť na čerstvé masíčko.
Nabrnknul si na mejdanu
z Brna jednu lady,
už se těší na společné
sexuální rejdy.
Chudák beran ale hroznou
hloupost tehdy vyvedl
když slečnu do Doubravníka
na návštěvu přivedl.
Provedl ji po dědině,
ukázal ji restaurant,
aby chudá holka z města
poznala jak žije grant!
V hospodě však beranova
nedvědická milá stojí,
a jen co ji svůdník spatřil
hnedle tuší, že je v loji...
Už se na ně děvče řítí
v očích nenávist jí svítí
a hned slova nemilá
na berana spustila:
"Já na tebe doma čekám,
smutkem pořád pláču,
a ty si sem dotáhneš tu
nafintěnou káču,
se mnou moh sis užívati
libovolných požitků,
a ty se s tou flundrou taháš,ty nechutnej dobytku!"
Druhá slečna těchhle řečí
plné zuby brzy měla
a dívčinu neodbytnou
pohlavkem umlčet chtěla.
Ta pozadu nezůstala,
hnedle zatla pěst,
tak za chvilku se nám holky
mydlí ostošest...
Mezi štamgasty tam také
beranův tatínek sedí,
na potenciální snachy
přes půllitr v klidu hledí.
"Jen ať si ti naši mladí
pěkně spolu zadovádí,
jenom trvám na to aby
když má mladej tolik dam
nemusel jsem si už zítra
oběd vařit zase sám!"
§ holky se o něj porvali,
- nalej nám, pomocníku pomalý!
V téhle naší obžalobě,
jak už to tak bývá,
zas se všechno motá kolem
kořalky a piva.
Beranova láska k chlastu
byla tím vždy vinna
a ani příhoda další
nebude v tom jiná.
Jednou beran oholil se,
navoněl a vydrbal
a vydal se k Sokolovně
na taneční candrbál.
Tam se ujal ochutnávky
tuzemského rumíčku,
z kterého už za hodinu
kvalitní měl opičku!
Když poslední láhev rumu
konečně je dopitá,
beran domů na Pláňavu
tmavou nocí klopýtá.
Před řadovkou marně potom
přehrabuje kapsu,
po cestě klíč někde ztratil,
to má z toho šňapsu!
Naštěstí je beran ze svých
výletů už poučený,
proto večer nechává si
zadní vchod vždy odemčený,
dneska ovšem - co se děje? -
beran marně klikou smýká.
a tak poslední nadějí
mladého alkoholika
byly dveře od balkónu,
to náš mladík chápe
proto hned se po okapu
na terasu drápe.
Užuž dveře otvírá, však
v pokoji se náhle svítí,
a jak beran rozhlídnul se,
hnedle tuší, že je v řiti...
V neznámém pokoji na něj
sousedka v pyžamu mžourá
a v tu ránu hystericky
ječí, div že dům nezbourá:
"Co nás tady v noci budíš,
ty rozchlastanej dobytku...
Alou domů, neb zavolám
policajty a záchytku!"
Že se beran s příslušníky
příliš dobře nesnáší,
ani chvilku nečeká a
honem domů peláší!
Chudák mladík prostě tolik
opilý ten večer byl,
že se v řadě stejných domů
do správného netrefil...
§ na návštěvu špatný čas,
- podej mi sem štamprličku, už mám sucho v hubě zas!
Nyní tu pro hospodyňky
máme krátké poučení,
že vše co v kuchyni najdeš,
do polévky dobré není!
Na Rakovci jedna dáma
bývá s dětmi pořád sama,
protože berana - jejího chotě -
denně až do noci drží v robotě!
Proto vždy v neděli
velká je sláva,
když se u beranů
oběd podává.
U stolu sejde se
celičká rodinka
a všichni snaží se
pohostit tatínka!
Jednou však u stolu z toho
jaksepatří byla mela,
když králičí polívečku
maminka uvařit chtěla...
Dva ušáky stáhla z kůže,
už je v hrnci vyváří,
polévka kuchyňkou voní,
dnes se obzvlášť podaří!
Poledne se kvapem blíží,
oběd dávno hotový je,
správná kuchařka před jídlem
nádobí však si umyje!
Tak hnedle ke dřezu chvátá,
tam však - běda, běda -
gumový špunt po kuchyni
dáma marně hledá!
Naštěstí si hospodyňka
věděla s tím hnedka rady:
"Však nádobí chvilku počká,
nebudeme přece hlady!"
Na polévce společně si
jaksepatří pochutnali,
vtom však do prázdného hrnce
přísný beran oči valí
a zděšená paňmáma jen
nechápavě čumí,
jak z něj beran vytahuje
beztvarý kus gumy!
Ono se to často říká:
polívka je grunt!
Nemusí v ní ale plavat
seškvařenej špunt...
Teď beranovi dáváme za vinu
tuhle povedenou blbinu,
vždyť holomek na manželku
zbytečně se zlobí,
měl ji radši dávno koupit
myčku na nádobí!
§ vývar z gumy
- podej sem dva rumy!
Po tom, co Vám tady čteme,
každý z přítomného davu
jistě uzná, že si beran
zaslouží dnes ztratit hlavu!
Jestli přesto na pochybách
ještě někdo zůstává,
uslyší příběh, v němž každá
legrace už přestává!
O tom jakže se řádění
zlotřilého skopce
přeneslo až za hranice
naší malé obce...
Že beranův bratr v autech
prohání se tuze rád,
jednou hlavu zamotal mu
zajímavý inzerát.
V něm veškerým zájemcům se
na vědomost dává,
že škodovka stodvacítka
levně se prodává.
Milý chlapec když to přečet,
nečekal už ani chvíli
a i s bratrem okamžitě
do blízké vsi vyrazili.
Naneštěstí beran chvilku
předtím z fotbalu se vrátil,
kde jak každou neděli si
rumem dlouhou chvíli krátil,
tak když chlapci dorazili
na místo už po setmění,
beran hned na první pohled
příliš ve své kůži není!
Pan majitel když pak s bratrem
u kupní smlouvy už sedí,
na mladíka opilého
dost nedůvěřivě hledí!
Už je všechno uděláno,
po zdařilém obchodu
hoši se rozloučili a
obrátili k odchodu,
vtom však málem narazili
do majitelova otce,
jehož zřejmě pobouřil stav
vrávorajícího skopce:
"Co jste na mém pozemku vy
dva holomci tropili?
Vždyť tady ten dobytek je
zjevně zcela opilý!"
Snad berana rozčílilo
nehostinné chování,
nebo jenom neměl chuť na
dlouhé vysvětlování,
každopádně dříve než se
všichni kolem nadáli,
na pantátovu lysou hlavu
rázné facky padaly!
Okamžitě od domu však
běží jeho žena s dcerou
a koštětem a lopatou
už to do berana perou!
A tak beran, co zbytečně
vyprovokoval tu rvačku,
dostal od dvou mstitelek tam
neskutečnou nakládačku!
Od těch dob už beran ví, že
mocnější než mužská pěst,
bývá rozčílená bába
chránící rodinnou čest...
§ vrátil se bez škodovky
- nalej a ne sodovky!
A nakonec drazí hosté
abyste neřekli tu
že z berana přede všemi
děláme jen necitu,
který chlastá jak duha a
koníčky má divné,
vyslechněte teď si o něm
story srdceryvné!
Jednou v létě rozhodl se
beran-báňský záchranář
pro zkrácení dlouhých chvílí
pořídit si němou tvář.
Kdoví proč však toho hejska
napadlo si koupit pejska
co vypadal asi tak
jak násada na smeták.
Ten teď za beranem běhá,
na postel mu pořád lehá,
o nábytek chrup si brousí
po domě furt chlupy trousí...
Opravdová zkouška však pro
beranovu k pejsku lásku,
nastala když jednou vzal ho
na Rakovec na procházku.
Tam že u kamaráda si
beran žízeň zažene
a jeho trhač zatím se
po zahrádce prožene.
Tak tam sedí u bazénu
lahváček ho v rukou chladí
a jen čeká než se psisko
vedle v trávě vydovádí.
Najednou páníček ale
polekaně sebou trhnul,
když spatřil jak hloupý pes se
s rozběhem do vody vrhnul!
Tam jak šutr hned šel ke dnu
a tak chlapci koukají
jak pomalu na hladinu
jen bublinky stoupají.
Ve skopci se snad v tu chvíli
mateřské city probudily,
nebo jenom bál se více
ztráty drahé investice,
každopádně posílený
pěnivým chmelovým mokem
oblečený beran vrh´se
do bazénu tygřím skokem.
A to mokré pometlo už
honem tahá z vody
venku potom po kapsách hned
kontroluje škody.
Ta záchranná mise měla
dost vysoké náklady
promočil si peněženku,
mobil, klíče, doklady.
Nevím jestli tehdy beran
změnil názor na psy,
toho svého teď si ale
strká vždy do kapsy...
§ byl jak zmoklá slepice
- lej´nám to do palice
obžaloba:
Tím končíme lidé zlatí, s našimi to hříchy,
které beran stačil za rok s námi všemi splíti.
Proto stačí, co jste slyšeli,
co on spáchal, za rok necelý.
Všichni vidíme, jak v krátké chvíli,
beranovi zločiny se hromadily.
Odsuzujeme ho proto jednomyslně k trestu smrti
naším dvorním majestátem.
obhajoba:
Než však svůj život skončí,
v následujícím testamentu odporoučí: - tomu, co ve forhausu močí, odkazuje beran svoje kopyta, ať s nimi příště až na záchod klopýtá
- tomu, co hadru místo řízku obaluje, odporoučí kopku svého hnoje
- tomu, co baráky si plete, odkazuje svoji střevní flóru, aby se zas nedostal se sousedkou do sporu
- děvčatům, co o chlapa se perou, odporoučí svoje dlouhé přirození, by poznali že ten hošík žádná velká hvězda není
- důchodci, co z plotu na zem padá, odkazuje svá nemytá záda
- té, co vaří vývar z gumy, odporoučí svoji dobrou náladu, ať s ní příště radši nechá rodinu o hladu
- tomu, co ho ženské mlátí, odkazuje beran svoje játra, protože s vlastníma mu tělo chátrá
- tomu, co pes se v bazénu topí, odporoučí beran bobků hrstku, aby na něj příště někdo nezavolal Srstku
- svůj jazyk odporoučí starým drbnám, které si svůj sedrali, když o cizí věci se staraly
- radním, kteří letos hody uspořádali a berana tady tak ostouzeli, odporoučí jen špatné části svého těla, aby z toho zase byla pěkná mela
- a pánům muzikantům odporoučí svůj ohon, aby mu zatroubili o pardón
Pardón, pardón !!!
za sepsání děkujeme Ing. Petru Sedláčkovi
celý text ortelu si můžete stáhnout zde.
Pro pamětníky: Ortel 2004 Ortel 2005
Pro zvědavé: Fotogalerie
|