Chudobín, Historie zaniklé obce
Nedávná doba je vcelku jednoznačně vyplněna prožitkem času ve kterém v posledních několika letech náš život ubíhá vpřed.
Nejsme si toho ani již dobře vědomi, ale událost za událostí se na nás valila s takovým kvapem a takovou neúprosnou naléhavostí, že jsme nenašli ani čas ani chuť pozastavit se a ohlédnout se kam jsem se již dostali.
Byli jsme prostě stále jen postrkování zdánlivě aktuálními otázkami chvíle, pod jejichž tíhou se dokonce i to, co se stalo teprve včera, jevilo jako dávno odbytá minulost.
A přece cítíme, že by bylo velmi žádoucí, abychom v koloběhu každodenních událostí neztráceli souvislost a abychom stále také vnímali náš nejbližší svět a mohli se právě v tomto prostředí nějak rozumě vypořádat s tím, co se děje a abychom si zase uvědomili, co je v našem životě trvalé a co naopak patří jen právě prožívanému dni.
Lidé, kteří jsou jako já, na prahu stáří, si tento prožitek uvědomují zřetelněji a spojují si jej také s místy, v nichž se jejich život odvíjí a odehrává.
S velkým zájmem jsem se proto začetl do nedávno vydané knihy Chudobín. Historie zaniklé obce, ve které se dovídáme spoustu věcí o vesničce Chudobín, ve které žili lidé velice podobní obyvatelům Doubravníka, o vesničce ve které žili lidé kteří měli podobné zážitky a také sny a plány do budoucna.
Obec Chudobín již padesát let neexistuje a nežije již ani většina pamětníků, přesto má pro nás obraz života v této obci význam; ukazuje nám také historii naší obce napsanou z hlediska života obyčejných lidí. Historie vylíčená tímto způsobem má zvláštní důležitost pro místní rodáky, ale je také součástí tradičního proudu českého dějepisectví, o kterém již Palacký soudil, že historie českými historiky zapisovaná je více tragická než epická a proto soustředěná na popsání jednotlivých velkých událostí více než na plynulé vypravování o tom, jak odplývá čas života národa.
Historie, která události vypisuje téměř na rodinné úrovni přihlíží také k "dějinným událostem", ale důležitější je, že lidem ukazuje to, co již jistě vědí, totiž, že většinu svých starostí, trápení a problémů si vyřeší a budou muset vyřešit sami za nevelké pomoci a pokud možno bez intervencí míst úředních a nepříliš schopných politických stran.
Kniha, kterou jsem dočetl, obsahuje mnoho skutečností, které tuto zkušenost potvrzují a ukazují, že solidarita, pro život místního společenství tolik potřebná, byla vždy více doma v malých obcích, mezi obyčejnými lidmi, kteří ve svém životě neviděli světové drama, ale prožívali jej v nekončící řadě poněkud jednotvárných dní a kteří odolávali svodům života rozmanitého a na výhodách postaveného.
Řeknu to rovnou: ze všech okolností a skutečností má pro nás největší význam Svratka, řeka protékající Doubravníkem a dnes překrývající Chudobín; jakkoliv není Svratka dnes řekou vzorně udržovanou, zůstává předmětem snů a radostí lidí, kteří při jejích březích žijí a kteří se s touto řekou sžili a proto nikdy nevymizí z paměti obyvatel těchto míst.
Historik si při pohledu na plynoucí řeku dobře uvědomí, že české dějiny se nikdy neodehrávaly jen na tom pražském mostě, kde konvalinka roste, kterou nikdo nezalévá, ale také na břehu řeky, kde kvete rozrazil a kde teče voda studená, kalná a prudká. Jistě není náhoda, že badatel, který by se poohlížel po pramenech třeba v archivu ve Žďáře, by si brzy povšimnul toho, že se nám docela slušně zachovala agenda rybářských spolků.
Autoři studie, kterou zde přehlížíme, pěkně popsali význam geomorfologického utváření kraje pro rozvoj a šíření rostlin i živočichů údolím podél řeky. Je nepochybné, že tyto skutečnosti měly význam i pro rozvoj osídlení. - velmi pěkně to ukazuje seznam prvních historických zmínek o sídlech v poříčí Svratky.
V devatenáctém století pak byla v údolí Svratky vybudována železnice. Příchod železnice se prosadil také v nových možnostech, neboť dráha poskytla určitý rámec pro rozvoj průmyslových činností především v obcích v údolí řeky a otevřela tuto oblast také pro rekreační pobyty lidí z měst, tedy především z Brna.
Budoucí historik, který ke zpracování místních dějin bude jistě pracovat v širší perspektivě, možná ocení i typ, který mu rád přenechávám: krásnou studii s podobným záměrem si sepsali obyvatelé italských lázní San Pellegrino Terme.
studii najdete Z D E
Také toto kdysi slavné lázeňské město leží v údolí řeky tekoucí údolím z krajiny před Alpami směrem k Bergamu; dnes obce v tomto údolí prožívají období úpadku a stagnace a jsou obyvatelstvem opouštěny. Železnice však zároveň život lidí v údolí Svratky spojovala a dodnes zapojuje do vyššího geografického celku.
Největší cenu a hodnotu této krásné publikace proto vidím v láskyplné pozornosti, kterou její autoři věnovali právě popisu obyvatelstva a v této knize také domů. Nesporně se zde uplatnila originální metoda studia, která spočívá v pečlivě dokumentaci zachovalými fotografickými snímky; na stránce 144 jsou dvě půvabné fotografie "Chudobinští mládenci --- a chudobinská děvčata".
V zainteresovaném čtenáři nepochybně vzbudí sympatie a zájem o život těchto lidí, historik v nich najde velmi pěkný pramen poznání. Nemá smysl abych zde na autory pěl chválu, dobré dílo se chválí samo. Poznamenám jen tolik, že i v našem současném dějepisectví, kde se prosazují hlavně autoři, kteří málo čtou, ale zato hodně píší, může být badatelský přístup opřený o konkrétní reálie archivní i etnografické, velkým přínosem; příkladem je ostatně krásný fotoarchiv v Táboře.
Právě ve dnech, kdy jsem tuto publikaci četl, vyšla další kniha, věnovaná tentokrát Lomnici; rád bych něco napsal také o této knize a jistě se při tom ještě zmíním o Chudobínu a samozřejmě také o Doubravníku.