10.výročí úmrtí pana Leopolda Mazáče

27.listopadu 2007 uplyne 10 let od úmrtí pana řídíciho učitele ve výslužbě Leopolda Mazáče.

Připomeňme si tedy tohoto doubravnického patriota, regionálního historika a obdivovatele Jana Ámose Komenského, v článku, který vyšel v Doubravnickém zpravodaji v lednu 2002 ke stému výročí narození pana řídícího, jak se mu v Doubravníku vždy říkalo.

Řídící učitel ve výslužbě p.Leopold Mazáč

Narodil se v rolnické rodině Leopolda a Veroniky Mazáčových z Doubravníka č.p. 21, kde také prožil šťastné a bezstarostné dětství spolu se svými sestrami Marií, Františkou a Boženou. V útlém mládí se nijak nelišil od svých vrstevníků, mimoškolní volno dělíval mezi hry se svými kamarády a pracovní povinnosti, které tehdy měly děti v hospodářství svých rodičů. Přesto se u něj již odmalička projevovala touha po poznání, touha po vědomostech. S dychtivostí naslouchal vyprávění svého dědouška Životského o starých zašlých časech a snad už tehdy se v něm probouzela láska k rodné obci a vlasti a také velká chuť studovat.

Jako jedinému synu v rodině však bylo předurčeno, že se stane nástupcem svého otce a převezme hospodářství. Proto po vychození obecné školy v Doubravníku a měšťanské školy v Nedvědici nastoupil do 1. ročníku zimní hospodářské školy v Tišnově, jak to bylo u selských synků obvyklé. I když měl k zemědělské práci kladný vtah, myšlenka na vyšší vzdělání jej neopouštěla. Chtěl však také vyhovět svému otci, který pro něj byl skutečnou autoritou. Byl proto velmi překvapen, že otec, který pozoroval jeho zklamání, jej ke studiu přímo vybídl. Nakonec bylo rozhodnuto, že bude učitelem.

Učitelský ústav absolvoval ve slovenské Modre. Na doby studia vždy velmi rád vzpomínal. Na Slovensku našel mnoho dobrých přátel, se kterými se stýkal po celý svůj dlouhý život. Vřelé vztahy udržoval zejména se svým učitelem dr. Zemanem, kterého zvěčnil ve svém rukopise "Učitel a žák".

V roce 1925 maturoval a po vykonání základní vojenské služby v roce 1927 nastoupil první učitelské místo v Deblíně na okrese Tišnov. Z dalších učitelských štací možno jmenovat Lipůvku, Kuřim, Šerkovice, Hluboké, Maňovou a od 1.srpna 1944 zakotvil nadobro v rodném Doubravníku.

Řídící učitel Leopold Mazáč ve třídě doubravnické školy

Na všech školách se práci s dětmi věnoval s velkou láskou a odpovědností. Mimo předepsané školní osnovy jim vštěpoval především lásku k rodnému kraji, k vlasti, k přírodě. Jelikož šlo převážně o vesnické děti, učil je lásce k zemědělské práci a úctě k hodnotám, které tato práce vytváří. Dodnes na něj jeho žáci s vděčností vzpomínají.

V návaznosti na činnost ve škole je třeba zdůraznit jeho celoživotní obdiv k učiteli národů Janu Amosovi Komenskému. Jako devadesátiletý byl na mezinárodní konferenci komeniologů poctěn nejvyšším pedagogickým vyznamenáním- medailí J.A.Komenského. Velmi si tohoto vyznamenání považoval, bylo to ocenění jeho celoživotní práce učitele. S velkou pietou uchovával i vzácný starý výtisk Komenského Labyrintu světa; považoval jej za velmi drahou relikvii.

V této souvislosti se ještě musíme zmínit o jeho velkém obdivu k prvnímu prezidentovi naší republiky T.G.Masarykovi, který byl pro něj jedním z velkých životních vzorů. Z jeho filosofických spisů čerpal poznání různých historických skutečností.

Od mládí se věnoval své největší lásce, české historii a především historii svého milovaného Doubravníka. Již jako mladý učitel jako první uspořádal místní obecní archiv, který v té době byl ve velmi neutěšeném stavu. Provedl první zinventarizování a uspořádání a o tento archiv až do konce svého života pečoval.

V souvislosti s archivem spolupracoval s archiváři Moravského zemského archivu v Brně, především s dr.Štarhou, s vedením Státního okresního archivu ve Žďáře nad Sázavou a s předními moravskými historiky. Díky této spolupráci se mu podařilo uchovat archivní materiál v depozitáři v Doubravníku. Škoda jen, že se nedožil přestěhování archiválií do nových prostor ve staré škole, měl by z toho určitě velkou radost.

Se stejnou láskou s jakou přistupoval k historii své obce se věnoval od mládí myšlence sokolské, které byl pevně oddán. Byl nejprve náčelníkem, později správcem a pokladníkem místní odbočky Sokola. V té době se také věnoval psaní sokolské kroniky.

Jeho aktivity však nezůstaly jen u výše uvedených činností. Po osvobození naší vlasti v roce 1945 se stal předsedou revolučního výboru a po dobu 4 roků vykonával funkci předsedy místního národního výboru. Od roku 1950 do roku 1960 vykonával funkci matrikáře obce. Již jako mladý učitel začal psát v roce 1927 obecní kroniku a to zpětně od roku 1918. Tuto činnost vykonával až do pozdního věku. Dlouhá léta byl také členem kulturně školské komise při MNV v Doubravníku.

Se zástupci MNV Doubravník při oslavě 70. narozenin

Ve spolupráci s Veterinární a farmaceutickou fakultou v Brně se zasadil o vybudování pamětní síně akademika prof. Jana Koldy v č.p. 9 v Doubravníku.
Že dlouhá léta usiloval o rekonstrukci a využití staré školy, není asi třeba zvlášť připomínat. Jeho úsilí přes všechny překážky bylo nakonec korunováno úspěchem, bohužel již po jeho smrti.

Život tohoto činorodého člověka, byl však narušen zásahem osudu. V roce 1957 tragicky zemřela ve svých 27 letech jeho jediná dcera Liduška a o 10 let později zemřela i jeho manželka. Se ztrátou těchto drahých bytostí se jen těžce vyrovnával.

Aby přehlušil bolest v srdci, vrhl se neúnavně do další práce. Studoval v archivech, spolupracoval s tiskem i rozhlasem, věnoval se práci ve Svazu zahrádkářů, udržoval styky s celou řadou historiků, archivářů, spisovatelů a jiných významných osobností. V této době také vznikla většina jeho prací z oboru historie, především z historie Doubravníka. Jistě si všichni vzpomeneme na publikaci Doubravník, kterou ve spolupráci s tehdejším předsedou MNV Bořivojem Bukalem vydal při příležitosti sjezdu rodáků v roce 1972. Není možno zde jmenovat všechny jeho práce, mnohé zůstaly v rukopise a čekají na své objevitele.

K 90. výročí jeho narození napsala prof. Urbánková publikaci "Cesta nezarostlá" a k jeho pětadevadesátinám novou publikaci "Jak srdce zvonu". Na památku jeho nedožitých stých narozenin vydala Společnost Anny Pammrové v Tišnově sborník vzpomínek jeho přátel pod názvem "Víc než jeden život".

Pan řídící Leopold Mazáč (jak jsme jej všichni familierně oslovovali) zemřel náhle dne 27.listopadu 1997 ve věku nedožitých 96 roků. A jako by tomu chtěl osud, zúčastnil se ten den setkání předních historiků na hradě Pernštejně. Snad z přemíry radosti, snad únavou po náročném dni, skonal na zástavu srdce na nádvoří hradu, když se vracel z uvedeného setkání.

Lubomír Čech

Další fotografie k článku najdete   Z D E