Lesy městyse Doubravník [8]

Letošní rok byl opět velmi příznivý pro vývoj podkorního hmyzu a jeho invazi se tudíž nevyhnuly ani doubravnické lesy.

A jak všichni jistě víte, nejvážnějším škůdcem smrkových monokultur je Lýkožrout smrkový (Ips typographus L.) - lidově zvaný "kůrovec". Pojďme se na něj tedy blíže podívat.

Je to nenápadný, pouze 4mm velký brouk, který je ovšem nesmírně "pracovitý" a otužilý. Zimní období je schopen přežít ve všech formách vývojového stádia (larva, kukla, brouk) a první rojení začíná jakmile teplota vystoupí nad 14°C. V naší oblasti to vychází na ± konec dubna.

Rojící se brouci ihned obsazují chřadnoucí nebo čerstvě poražené stromy a polomové dříví, které vlivem teploty vylučuje uhlovodíkové terpeny. Mluvíme o tzv. primárních atraktantech, které navádí brouky do prostředí vhodného k založení nové generace. Zpravidla se jedná o stromy starší 60-ti let s výčetní tloušťkou přes 30cm¹⁾.

Jako první bývají napadena závětrná místa na okrajích pasek a v osluněných porostních stěnách, nebo tam, kde jsou stromy již zdravotně oslabené (např. korní spála, hniloba, mrazová trhlina apod.).
Závrt začína sameček a to zpravidla ve spodní části zelené koruny stromu. Postupně vyhlodává v kůře snubní komůrku, čehož příznakem je hnědavá drť dobře patrná mezi šupinami borky. Dále pak silné ronění pryskyřice, šednutí a postupné žloutnutí jehličí, které se po náletu projeví asi za 3 týdny.

začátek - postupné žloutnutí koruny

V této době vylučují usazení lýkožrouti tzv. sekundární atraktanty čili agregační (shromažďovací) feromony, aby přilákali samičky a další jedince stejného druhu.

Oplozená samička následně vyhlodává pod kůrou rovnou mateční chodbu, probíhající rovnoběžně s podélnou osou kmene. Vylíhlé larvy pak vykusují chodbičky kolmo na směr matečných chodeb. Tyto chodbičky jsou na konci rozšířené a tvoří kolébku pro pozdější kuklu.

požerky lýkožrouta smrkového

Mladí vylíhlí brouci dospělostním žírem tuto komůrku ještě mírně zvětší a poté se rozptylují na okolní stromy. Dospívají za 2-3 týdny podle počasí. No a je-li počasí příznivé (suché a teplé) neštěstí je hotovo.

Cílem každého hospodáře je tedy co nejvíce takovému množení zabránit a preventivně mu předcházet. Základem při tomto počínání zůstává stokrát ověřené, bohužel málo dodržované, jednoduché pravidlo - pořádek v lese.

Jinak řečeno - minimalizovat zásobu dříví, které je pro kůrovce atraktivní. Tzn. pečlivě odstranit všechny těžební zbytky i nahodilé lokální vývraty a být samozřejmě "ve střehu". Dopředu vytipovat možná ohniska a jakmile se objeví první příznaky viz. výše - neprodleně zahájit těžbu.

těžba napadených stromu v porostu 131A7b

Záměrně pomíjím druhou, diskutabilní variantu (nekácet).

Jednak nejsme na Šumavě, abychom mohli experimentovat za stání peníze a za další, napadené smrky jsou v našem LVS²⁾ opravdu špatné. Viz. další foto. Kůrovec pouze urychluje jejich zkázu protože tyto neperspektivní kmeny by byly dříve či později během výchovných zásahů (probírek) z porostu stejně odstraněny.

smrkové kmeny znehodnocené hnilobou

Metoda včasného vytěžení má v podstatě dvě výhody:

1) Provede-li se opravdu včas, t.j. ve stádiu larvy, můžeme následným odkorněním nebo nástřikem vhodným insekticidem (Vaztak 10 SC) silně zredukovat početní stav celé generace.
Cílem je udržet populaci lýkožrouta v takových mezích aby vykonával jen funkci "zdravotní policie" nikoli "invazní armády". Jistě i on, ač nazývaný škůdcem, má v ekosystému své místo a opodstatnění.

2) A jelikož takové dříví ještě nebývá úplně znehodnoceno - např. trhlinami z vysušení, je možné je prodat za lepší cenu jako pilařské výřezy. A to je princip rozumného hospodaření.

Teď ještě k obecním lesům:

Objem kůrovcového dříví za letošní "příznivý" rok činí 109m³ t.j. přibližně 1m³ na hektar celkové výměry, což není za daných podmínek nejhorší. Proto bych závěrem článku rád poděkoval všem, kteří mi pomohli tuto dřevní hmotu průběžně zpracovat, soustředit a včas přiblížit na odvozní místa. Taktéž vyslovuji uznání odběrateli za slušnou cenovou nabídku v době velkého přetlaku dříví po orkánu Kyrill.

Petr Koukal