Lesy městyse Doubravník [12]

S přicházejícím podzimem je tu další část kapitoly "Duby v okolí Doubravníku". Máte-li zájem, dnes se za nimi vypravíme již potřetí.

Nejprve se však musíte zhluboka nadechnout. Tak. Půjdeme totiž do kopce.

Další pamětník starých časů, za kterým se teď vydáme, roste až v nadmořské výšce 500 metrů. To znamená, že se budeme opět zdržovat na katastru Křížovickém, kde obecní les na parcele č.60 dosahuje nejvyššího bodu v 550 m.n.m..

Podle lesnické mapy se jedná o odělení 326, dílec G, porostní skupina 11. Většina hlavních stromů je tedy starší 110-ti let. A mezi nimi i náš mohutný dub.

V ranním slunci působí tímto dojmem:

pohled do koruny

Ale pozor, není to solitér jako jeho kolega nad Černvírem. Tento mohykán hraje na schovávanou. V podúrovni je zcela obklíčen křovitým habrem, takže je třeba se malinko rozhlédnout. Ale mohutný kmen, který záhy spatříte, nenechá nikoho na pochybách.

Jsme u cíle.

stanoviště v porostu 326G11

Příběh tohoto stromu bude zřejmě podobný předešlému vyprávění. Svůj život začal na zelené louce, možná na mezi poblíž skromného políčka¹⁾, jak dává tušit rozpadlá kamenná zídka. Po svahu nad ním, až k vrcholu kopce, se v kamenné suti táhl smíšený les většinou přirozené skladby.

Památkou na tento porost jsou trouchnivá torza jedlových pařezů, případně dosud stojící buky mohutných rozměrů. Mezery vzniklé toulavou sečí a zřejmě i pastvou, byly postupně osázeny Borovicí lesní²⁾ chlumního typu a smrkem. Na sedmi hektarech vznikl les nového určení, tzv. hospodářský a začalo dvacáté století.

Přímým svědkem všech těchto událostí byl na stráni pod lesem rostoucí dub. Nazvěme jej třeba podle lokality - "Křížovický" a sejděme k němu zpět.
Tenkrát byl v nejlepších letech a při síle, když pod ním v údolí stavěli železnici. Po větru slyšel o cizích dělnících, slyšel o potřebě dubových pražců... Jistě mu zatrnulo. A jistě takových chvilek bylo víc, jak čas šel.

Ale měl štěstí, takže i dnes se s ním můžeme pozdravit.

Jde o Dub zimní (Quercus petranea) lidově zvaný též "Drnák", s poněkud štíhlejší korunou, ale výrazně sukatým kmenem. Tato vada - boulovitost, nám prozrazuje, že stromu se vyhnula jakákoli výchova, natož pak odborné vyvětvení³⁾. Skutečně rostl "jak dříví v lese". Po celá léta.

Uvážíme-li, že vývojový cyklus u středoevropských dubů je až překvapivě krátký - kolem 300 let, vychází nám začátek fáze stárnutí na počet roků 200 až 250. A "Křížovický dub" na to už věru vypadá - i při trvajícím objemovém přírustu.

obvod kmene Křížovického dubu

Pozvolna začíná fáze rozpadu, která se projevuje tak jak vidíme. Prosycháním koruny odspodu a dochází k odumírání silnějších větví, které pak samovolně odpadají. Vzniklé rány už nemůže strom bezpečně zacelit. Velká plocha odlomení se jen těžko zavaluje a pomalu zarůstá. Otvírají se dveře pro houbové choroby...

Nabízí se otázka, čím bude tento dub jednou nahrazen?

Jeho přirozenou obnovu nyní znemožňuje výskyt doprovodných dřevin⁴⁾. Jako na dlani zde máme tzv. dvouvrstevnou porostní strukturu. Ve spodní etáži Habr obecný (Carpinus betulus) v korunové úrovni je to sousedství košatých buků, které se ve stinném prostředí samovolně a dobře zmlazují. Dokonce přímo pod dubem. Takže...

Ale nepředbíhejme. Ne vždy platí osvědčená pravidla. Existují potvrzující vyjímky a v přírodě je kolikrát všechno jinak. Přes veškerý pokrok zůstává člověk na prahu 3. tisíciletí dál malým pánem a někdy jen nevěřícně zírá. Les totiž roste v lese, ne v počítači.

Petr Koukal