Průvodce trasou 10km
V sobotu 20.června 2009 pořádají "naši turisté" Dálkový pochod a pro účastníky je připraveno hned několik tras. Z Doubravníku se vydáme po zelené značce na Sejřek. Cesta vede zpočátku hlubokým úvozem a poměrně do kopce, takže ač ještě plni síly budete muset chvilku spočinout. Výhodou budiž stín ze vzrostlých akátů, které zde byly uměle vysazeny jako medonosná dřevina pro včely. Pod nimi se nachází velice chudé bylinné patro, důsledek kořenové chemie právě akátu, který se takto brání konkurenci. Na první křižovatce cest je po pravé straně obecní oplocenka, kde už sedmým rokem vyrůstá poměrně pestrá skladba dřevin. Zkuste nahlédnout. V jedné řadě nápadně převyšuje smrčky Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) - najdete ji? Po třech kilometrech dalšího putování vesměs borovým lesem se před vámi objeví Sejřek. Poblíž zemědělského areálu se na stráni v rákosí u potoka ukrývá smírčí kámen - památník tragické události. Je to kamenná deska z bílého mramoru necelý metr vysoká a na ní je plastický reliéf kříže. Stáří se odhaduje asi na 600 let. Úzká silnička k osadě Raková nás přivede pod mohutné duby, v jejichž korunách roste parazitický ochmet - obdoba jedlového jmelí. Nyní, v čase plného olistění, jej ovšem snadno přehlédneme. Nad vesnicí býval kdysi rybníček, který napájel hamry a mlýn v časech, kdy obecní pozemky držel jakýsi rytíř jménem Musil. Podle pověsti to ale nebyl žádný lidumil a svůj život dokonal ve vězení na hradě Pernštejně. Jeho majetek zpustl, ale v 16.století zde byly postaveny dva větší grunty na nichž se hospodařilo. V roce 1900 bylo v Rakové 11.domů a 67 obyvatel, které bychom dnes ale marně hledali. Na návsi je ticho, několik posledních domků už slouží jen k rekreaci. Po proudu potoka se dostaneme až k "maňovské křižovatce". Kdysi zde fungovala legendární osvěžovna "Saloon pod širákem", kterou v letních měsících povozoval Štěpán Kosek. To už je také minulost, takže tekutiny je třeba doplnit z vlastních zásob.
Do Maňové je to už mírně do kopce. Patří k nejstarším osadám v doubravnickém okolí. V historických knihách je zmiňována jako "Manow". Po třicetileté válce hodně zpustla ale postupem času nabývala zase na rozkvětu. Od roku 1901 stávala na začátku obce základní škola se zahradou - dnes přestavěna na moderní rezidenci v soukromém vlastnictví. Kolem vzorně udržované kapličky na malé návsi nás cesta vyvede do rovin "za Bozinkou". Před námi leží zemědělsky obdělávaná půda, pole a louky. Budeme-li mít štěstí, jistě vyplašíme hejno koroptví, které se tu po čase znovu objevují a z oblohy nám zazpívá typický obyvatel tohoto biotopu Skřivan polní (Alauda arvensis). Dolů do Doubravníka už to jde samo. Vyjdeme u břehu potoka Rakovce a jsme téměř v cíli. Ještě před polednem? To potvrzuje, že trasa 10km není nijak náročná a rozhodně stojí za to se na ni vypravit. Petr Koukal |