Felix Závojský [2]

Po bedlivém uvažování dospěl k názoru, že nejvhodnějším městem k podnikání budou Karlovy Vary, jejichž světový věhlas byl nejen po stránce lázeňské, ale i obchodní.

V Karlových Varech

V polovině devadesátých let předminulého století zakoupil Felix Závojský v Karlových Varech jednopatrový dům v bývalé Školní - nyní Kolmé nebo též Moravské ulici. V tomto domě si otevřel dílnu, najal si krejčovské tovaryše a začal soupeřit s ostatními dílnami, kterých v té době, kolem roku 1890, bylo v Karlových Varech kolem 160-ti pánských i dámských. V této konkurenci mohl zvítězit jenom ten, kdo odváděl zákazníkům dokonalou práci. A to firma Závojský dokázala.

Ve svých padesáti letech se oženil s Marií Stennpierovou, akademickou malířkou. V době své svatby namalovala olejový portrét svého manžela, který je nyní umístěn ve vstupní hale Živnostenské banky. Jinak se specializovala na krajinomalbu a zátiší. Pocházela z četné polské rodiny, ale vychovaná byla v Budapešti. Svým zevnějškem byla reprezentativní osobností a tak se oba manželé stali váženými členy elitní karlovarské společnosti. Bylo to v době, kdy Karlovy Vary zažívaly počátkem 20.století dobu rozkvětu výstavbou palácových domů na hlavních třídách. Ke stavbě takového paláce se rozhodli i manželé Závojských.

V roce 1899 zakoupili v Tržní ulici dům č.29 zvaný Templ. Po dlouhém jednání, všech možných připomínkách, průzkumech místa a podmínkách, sezačalo ještě v roce 1899 stavět dle projektu vídeňského architekta Karla Haybacka. Stavbu prováděl Karel Heller z Karlových Varů. Při stavbě domu se vyskytovalo mnoho překážek, zejména když při kopání základů vytryskly prameny horké vody. Stavba byla v neuvěřitelně krátké době postavena dne 3.dubna 1901 a městský úřad udělil 9.května 1901 povolení k obývání.

Závojského dům v Karlových Varech

Dům Závojských byl postaven na nejživějším místě v Karlových Varech a majiteli vyhovoval po všech stránkách. V mezipatří byly umístěny krejčovské dílny a prodejní místnosti, výše lékařská oirdinace a laboratoře, nad nimi pokoje pro lázeňské hosty. O jejich pobyt se starala paní domu.

V dílnách bylo v době sezony 30 zaměstnanců. Celý podnik řídil sám majitel. Jeho salon zvítězil v silné konkurenci ostatních podniků solidním zbožím a noblesním vystupováním pana Závojského, který svým zjevem byl přitažlivou osobností. Jako důkaz vyjímečnosti podniku svědčí skutečnost, že závodu byl udělen čestný titul c.k. dvorní dodavatel, který obdržely jen mimořádné podniky.

Mezi zákazníky byl i anglický král Eduard VII. a perský šach Musaffereddin, který povýšil Závojského do šlechtického stavu, udělil mu význačný perský řád a dekret, který ho opravňoval mít dvě manželky. Této výsady ovšem nevyužil. Jaký přátelský vztah k němu měl šach svědčí skutečnost, že měl právo šacha kdykoliv bez ohlášení navštívit. Na památku mu věnoval velký portrét ve zlaceném rámu s šachovskou korunou, který je též v Doubravníku zachován.

Dle zachované legitimace měl pan Závojský dobré sociální cítění a byl členem podpůrného spolku Verein Kinderschutz. Pohyboval se v nejvyšší karlovarské společnosti jako velmi vážený občan, považovaný za polského šlechtice, což jeho noblesní zjev připouštěl.

s použitím archivních materiálů
Zdeněk Šikula

- pokračování příště