Tábor Robinsonů 2009
Dvanáctý tábor Robinsonů skončil. Někdo možná namítne, že byl určitě plný deště a bláta a má pravdu, opravdu nám z 15 dní 10 dní pršelo, sice někdy jen 5 minut, ale přesto pršelo. Pro většinu táborníků začal tábor brzkým vstáváním v sobotu ráno 4. července, vlak odjížděl již v 5:14 hod.. Pro někoho však začal již týden předtím stavěním a potom týdenní hlídáním. Každopádně se celá táborová společnost sešla 4.7.2009 někdy kolem 9:30 hod. uprostřed malého kousku posečené louky na prostřené igelitové plachtě. Končily přípravy poslední fáze stavění tábora, stavby podsadových stanů. Tak tak se to stihlo, v dálce zahřmělo a první táborový déšť smyl prach klubovny z napnutých plachet stanů a hangárů. Začal tábor plný deště, bláta a bahna. Koupání v rybníce jen v začátku tábora a potom na jeho konci, uprostřed pouze improvizovaně v Pelhřimově v krytém bazénu. Omezená možnost her; na jindy posečených loukách nyní stojí všude metrová tráva, mokrá a bažinatá. Nováčci, a nejen ti, mají již druhý den veškerou zásobu suchého a čistého oblečení vyčerpánu. Suší se úplně všude a pořád, opět to odnesou některé boty nevhodně položené na kamna. Bahno se chová divně, i když člověk našlapuje velice obezřetně a zlehka, vždy vystřikují gejzíry špinavé vody až do pasu. Na pozadí toho všeho se pomalu rozjíždí motivace celotáborové hry - Zlaté údolí. Veškerá činnost na táboře je ohodnocena dolary, které jednotlivci získávají ve prospěch skupiny, které si za získané dolary kupují dílce jednotlivých pozemků. Jeden pozemek = 16 dílců, přičemž pozemků je také 16. Po získání nadpolovičního počtu dílců jednoho pozemku si mohly skupiny vybrat, jestli si vezmou subvenci 60 dolarů anebo zariskují a půjdou si pro Zlatodol, za který mohli získat 110 dolarů, ale zároveň s nimi šly hledat Zlatodol i zbylé dvě skupiny. Ze začátku se zdálo, že získat 110 dolarů bude výhodnější, ale časem se spíše braly subvence a až po zrušení tutovek (nebudu vypisovat celá pravidla) se začaly lovit i Zlatodoly ve větší míře. Bohužel pozemky byly v některých případech rozsáhlé a i když byly Zlatodoly umístěny jednoduše, dělalo skupinám velký problém je najít, takže někam musely jít vícekrát, i tak některé nenašly. Obrovským způsobem se rozeběhla pracovní činnost, protože každý chtěl co nejvíce dolarů. Za každou hru, sportovní turnaj či soutěž byly dolary, a to se časem stalo problémem a děcka protestovala, že nechtějí za všechno dolary a chtějí také vytvořit na některé hry jiné skupiny. Bohužel vazby ze soutěžních skupin jim nedovolily se naplno pustit do boje proti vlastním lidem a tak se zase všechno odehrávalo jako na začátku. Poprvé jsme zkoušeli hru zvanou brännball (švédská obdoba softballu) a jen škoda, že kvůli počasí jsme nemohli začít dříve (nebyly posečené louky). Mimo jiné jsme poznávali přírodu a hlavně to, co v ní roste, vyráběli jsme náramky, vyřezávali ze dřeva a nejmenší zkoušeli vyrábět panáčky ze suché trávy. Stavěli jsme domečky pro trpaslíky, stříleli ze vzduchovky a z luku. Hráli jsme freesbee (házecí talíř), fotbal, skákali a házeli do dálky. Jen plavání se nám nějak nedařilo, počasí bohužel bylo jaké bylo. Svišťovka (šifrovaná hra) se po delší době zařadila do programu a stala se rozhodující v celkovém bodování a nakupování pozemků. Nejvíce dalo zabrat poslední postupové místo, které již posílalo do cíle, potom druhá šifra no a také si vzpomenout, kde se říká u Liščích kamenů. Nakonec bonus 200 dolarů získal Mára, který na to šel s žebříkem, byl mu sice na nic, ale březovou placku našel. Jako vždy byl největší oříšek skloubit program pro mladší a starší. Těžko něco vymyslíte pro 3 vlčata, protože ve třech se nedá téměř nic hrát. Spojit skautky se skauty celkem lze, ale přiřadit vlčata ke světluškám jde jen omezeně, stejně jako mladší ke starším. Při plnění různých úkolu časem starší žádali o možnost nechat malé v táboře. Tábor na zelené louce je prostě práce, práce a práce. Kdo to zažil, mi dá za pravdu: Každý den zajistit zásobování potravinami a pitnou vodou, která se vozí ručně na káře. Mít dostatek dřeva na vaření, ohřívání vody na koupání i sněmovní oheň. 5 x denně mít připravené jídlo a dostatek nápojů. Likvidovat odpady. Dohlížet na hygienu, aby se všichni stihli vysprchovat, dočerpat stovky litrů vody ručním čerpadlem. Mají všichni dost oblečení? Není třeba prát? Jakpak vypadají kufry u nejmladších, ale i u ostatních? Natáhnout nové plachty na jídelnu a kuchyň, protože za vydatných lijáků propouští. Nové a nové podlážky dávat přes místa s bahnem. Současně s tím organizovat program tábora, být příkladem, být veselí, spravedliví a vždy připraveni včas a správně reagovat, povzbudit, poradit. Opět se ukázalo, že současná parta skautů je nejlepší chlapeckou družinou, jakou kdy oddíl měl. Spolehlivost, ochota, obětavost, kamarádství a nápaditost je jim vlastní. Samozřejmě, že jsou každý jiný, lepší i horší, ale jako celek se skvěle doplňují. Doufám, že jim to vydrží co nejdéle, protože je oddíl potřebuje. Také u děvčat je velice vidět, jak skvělý člověk je Majda, která zachránila Sojky před krachem. Spojila Sedmikrásky a Sojky v jeden celek a dokázala vytvořit fungující organismus. Mnoho věcí je u nich tak samozřejmých, že neustále překvapují. Dík patří samozřejmě stálicím našeho oddílu z řad rangers, které obětovaly svůj volný čas a věnovaly ho oddílu, někdy jsou sice na zabití, ale bez nich by nám bylo krušněji. Oldskauti obětovali svoji dovolenou, kterou si museli někteří vybojovat. Co je nutí každý rok se vracet a mnohdy se otravovat s nezvedenými dětmi nevím, ale rozhodně jim za to děkuji. Tábořiště osiřelo, zůstala stát pouze kostra kuchyně a jídelny s uloženým materiálem. Vyšlapané fleky trávy zase obrostou, stejně jako pěšinka k molu. Snad nám nikdo nic neodnese a až se na jaře zase přijedeme podívat, bude vše v pořádku. Josef Vojta |