Domy, které již v Doubravníku nenajdete [2]

V minulém dílu jsme skončili na ulici u domu č.p. 5. Nyní budeme pokračovat po pravé straně dolů k náměstí. Přeskočíme dům č.p. 6, jehož historie je také bohatá a zastavíme se u domu č.p. 7 u Starých.

Dům č.p. 7 u Starých v roce 1935

Tento starobylý grunt, zmiňovaný již v urbáři pernštejnského panství z roku 1589, v březnu roku 1942 vyhořel a na jeho místě, mírně odsunut od cesty, byl postaven dům v dnešní podobě.

Dům č.p. 7 u Starých v roce 1990

A dostáváme se k domu č.p. 9 Závojských. K tomu patří ta známá historie o chlapci, který odešel z domu na zkušenou do světa. Vyučil se krejčím, vypracoval se a zbudoval v Karlových Varech úspěšný krejčovský salon, který ke konci života prodává, aby se vrátil do rodného Doubravníka.
Felix Závojský (tak se ten chlapec jmenoval ), odkoupil od Marie Eksteinové v roce 1912 zpět svůj rodný dům, který zboural a postavil si zde vilu s krásnou zahradou.

rodný dům Felixe Závojského - 1909

V roce 1921 umírá při záchvatu epilepsie a je pohřben na doubravnickém hřbitově v hrobě, kde je uložena urna profesora Jana Koldy, posledního soukromého majitele Závojského vily.

Závojského vila - rok 1970

Další dům, který ustoupil nové výstavbě, nás přivádí na roh náměstí do místa nynější Základní školy.

Č.p. 12 tzv. "Obecní dům" byl v minulosti jistě významnou budovou. V roce 1601 jej zakoupil Tomáš Jimramovský z Karasína, který přináležel k nižší šlechtě, jenž zastávala úřednická místa na pernštejnském panství.
V roce 1647 je však již uváděn jako "dům J.M.P hraběnky", tedy její milosti paní hraběnky.
Roku 1787 je specifikován jako panský nájemní dům, kde na počátku 19. století žilo několik rodin. To již dům byl v majetku obce.
V roce 1805 jej od ní koupil Josef Eichler. Dům se později opět stává majetkem obce a jeho existence se uzavírá v roce 1903.

To bylo několik informací o tomto domě od Jaroslava Sadílka z knihy Doubravník v dějinách 1208 - 2008. Na pohlednici z roku 1901 je označen jako Obecní dům s poznámkou "chudobinec".

Obecní dům z roku 1901

Je zde také vidět z přední strany dřevěný přístavek, masné krámy. Leopold Mazáč v knize Doubravník z roku 1972 k tomu píše:

"Před budovou stávaly nízké krámky, jaké bylo možno spatřit ve střediscích obcí, do nichž celé okolí chodívalo nakupovat. Podobné bývaly i v Tišnově. Tyto masné krámy drželi koncem 18.století Josef Hošek, František Hošek, Jan Hošek, druhý František Hošek, František Pokorný, Tomáš Markytán, Václav Měšťan a Martin Pokorný. Prodávala se tam hojně zvěřina, na což se mnozí občané ještě pamatují."

Dům byl zbourán v roce 1903 a na jeho místě byla postavena nynější Základní škola.

stavba školy - rok 1903

Nyní se přesuneme cestou z náměstí ke hřbitovu do míst, kde nyní roste Lípa svobody, zasazená v roce 1968 a vedle je transformátor.

Lípa svobody a transformátor - rok 1989

Zde stával dům č.p. 17 Tobíškův a jak zde bývala úzká cesta je vidět na fotografii z roku 1933.

úzká cesta z náměstí ke hřbitovu - rok 1933

Potok nebyl zatrubněn a tekl podél cesty, která tedy byla často značně blátivá. Protože poslední majitelka domu Hildegarda Tobíšková, která jej koupila v roce 1942, byla němka, byl dům po válce zkonfiskován státem a předán do majetku obce.

dům č.p. 17 Tobíškův - rok 1951

Zbourán byl v roce 1951.

Zajímavé je, že číslo popisné 17 bylo přiděleno v roce 1957 novému domu Ladislava a Ludmily Hájkových, tedy domu nad sokolovnou, což byla tehdy běžná praxe, od které se později upustilo, protože na katastrálním úřadě tímto docházelo k nejasnostem s pozemky pod domy.

Když už se nacházíme na cestě ke hřbitovu, připomeňme si drobnou stavbu, která zde stávala do roku 1997, sušárnu ovoce.

sušárna ovoce

Byla postavena na pozemku patřícímu k domu č.p. 25 v roce 1912 za Viléma Prostějovského a vnitřní vybavení dodalo Hospodářské družstvo. Do roku 1952 se zde sušily křížaly, švestky a hrušky. V létě roku 1997 byla sušárna zbourána a na jejím místě vzniklo se svolením paní Marie Zřídkaveselé malé parkoviště.

Na téže zahradě stával domek u potoka, kde se vařilo povidlí ve čtyřech hrncích zabudovaných v peci.

Lubomír Čech