Lesy městyse Doubravník [18]

K bukům, které rostou v obecním lese na Vinohradě, je nejlepší přístup ze strany od Bělče.

Takže to vezmeme údolím řeky Svratky až k Sokolí skále, na Prudké odbočíme vlevo a podél Bělečského potoka se dostaneme k již zmíněné obci, která leží na soutoku s potokem Křeptovským. Na počátku 17. století, ještě před založením osady, prý v těchto místech stávala hájovna a už i samotné pojmenování Běleč na les přímo ukazuje. Hned si vysvětlíme proč.

Les tvoří především stromy. Ať už listnaté nebo jehličnaté a tyto různé dřeviny mají i různé vlastnosti, podle kterých je rozpoznáváme. Tak např. podle struktury vylišujeme dřeva jádrová (modřín, dub...) a bělová (buk, javor, habr...). Odtud tedy název  B Ě L E Č  čili porost s převahou bělových dřevin, které nám v přirozené skladbě tvoří les světlý tzv.  b í l ý . Opakem toho je les černý, temný, tvořený jehličinami v hustém zápoji.

Tolik na vysvětlenou. Kdo z vás se ale těší na klasický "běleč" bude zklamán neboť i zde byla struktura lesa dosti změněna. Z přístupové cesty vidíme dospělý porost tvořený převážně smrkem z umělé obnovy.

obecní les na Vinohradě, oddělení 131A10

Nemějme to však našim předkům za zlé - ten zatracovaný SMRK. Jako správní hospodáři mysleli na zadní kolečka a připravili nám slušnou zásobu dříví, která se může i nakonec hodit. Zvláště nyní v těch podivných časech, kdy realita již v mnoha směrech předčila očekávání a už i ten les je víc o kšeftu nežli o přírodě. Jářku tedy!

No nic. Malou lamentací jsme si zkrátili cestu na Vinohrad a vy mi zajisté odpustíte, že jsem poněkud nekorektně odbočil. Holt dějí se takové věci, že z toho pero při psaní zaskřípne a nebo se prsty rozběhnou po klávesnici jiným směrem než jak by člověk chtěl...

- Nyní už ale vstupujeme do jiného světa. V lesním šeru, pod clonou okrajových smrků, které jsme viděli už z dálky, nás v raním slunci vítá pěkné bukové zmlazení. Posuďte sami.

bukové zmlazení, odcloněný nárost

Fotografie byla pořízena v časném jarním období, kdy v nárostu ještě drží loňské suché listy - kvůli lepšímu kontrastu. Pařezy v popředí zůstaly po obnovním zásahu, jehož cílem je pozvolný přívod slunečního záření k nastupující mlazině. Buk je totiž poměrně citlivý na prudké světelné změny. Na holině často stagnuje v růstu i několik let a proto zde užíváme obnovní metodu s prvky tzv. "clonné seče".¹⁾

Zvědavého čtenáře jistě nenechá v klidu původ těchto mladých boučků a tak nezbývá, než představit jejich rodiče. Berme v potaz, že buková semena jsou poměrně těžká na to, aby se šířila daleko větrem a tak musí být mateční stromy někde poblíž. Nejlépe vzhůru po svahu a je to tak. Po několika krocích už je vidíme.

Do cesty se nám hned zkraje postavil pěkný, starý brach s letitou historií. Dokonalý habitus potvrzuje z čeho vychází lidové rčení: "zdravý jako buk".

buk lesní v oddělení 131A10

Když jsem ho před třemi lety měřil "v pase", ukazovala průměrka rovných 77cm. Dnes je hodnota o půl centimetru větší, což znamená, že strom je doposud v plné síle. Přirůstá a plodí, takže pila se mu bude i nadále vyhýbat velkým obloukem. Takové stromy jsou v porostu nesmírně cenné a většinou dožívají přirozeným způsobem. Prostě "Nechat byt!" jak radívali staří hajní.

Ale protože v hospodářském lese je třeba hospodařit, není ani bukové dříví z těžby vyňato. S bukem je to však trochu věda a tudíž si o tom povíme něco podrobněji. Zkusím být stručný.

Jestliže má být cílem našeho hospodářství produkce kvalitního dříví, které lze dobře zpeněžit, je třeba udržet lesní porost po celou dobu obmýtí ve  s t a b i l n í m  stavu. A pokud mluvíme o stabilitě lesa, tak jejími hlavními pilíři jsou tuším: zastoupení dřevin + prostorové uspořádání + genetika. První dva body hned přeskočíme, dnes vás tím nehodlám zatěžovat, a zůstaneme u té genetiky. Ta se nám náramně hodí právě v souvislosti s tím přirozeným zmlazením.

Je známo, že rodičovské stromy své vlastnosti předávají potomstvu a šlechtěním lze některé tyto vlastnosti výrazně vylepšit. Díky tomu rozlišujeme podle habitu např. buk sloupový nebo smuteční, s rovnými nebo hadovitě zprohýbanými větvemi a nebo podle barvy listí tu máme buk krvavý²⁾ (častý v parcích) nebo buk zlatý. Podle tvaru listů jsou známy buk dřípatý, buk okrouhlolistý, velkolistý, hrubě zubatý a další.

V některých zeměpisných oblastech se rozlišují dvě formy buku a to BUK červený a BUK bílý - podle jakosti dřeva. Buk červený, roste na hlinitých půdách má více barviva a je kvalitativně nižší, než světlejší buk bílý rostoucí na vápně.³⁾

U buku je zvlášť důležitý tvar kmene, neboť v porostech vegetují společně jedinci, kteří mají sklon k růstu do výše a jedinci, jejichž vrchol a větve se rozrůstají do šířky. Typicky dědičná nežádoucí vlastnost je tzv. "vidličnatost kmene", kdy oddenek tvoří pověstné dvojáky nebo vícečetné spirálovité srůsty.

nekvalitní buk - troják

Lesnicky zcela bezcené jsou i keřovitě zprohýbané, košaté buky, hanlivě zvané též "pometla" a jeden takový máme hned na další fotografii.

nekvalitní tzv. keřový buk

Všechny tyto vady se bohužel přenášejí na potomstvo a proto je nanejvýš žádoucí takové jedince z přirozené obnovy trvale vyloučit.⁴⁾

Strom na snímku je dočasně ponechán v porostu jen jako zástin pro podsadbu jedle a jeho clonící úlohu časem převezmou okolo rostoucí smrky...
Tak a teď se mě možná zeptáte, proč do článku o bucích montuji na závěr jakousi podsadbu jedle.

- Inu v přírodě, jak jsme se mnohokrát přesvědčili, všechno souvisí se vším a všechno do sebe zapadá. Víme, že Buk je dřevina morfologicky málo proměnlivá a stejně tak jedle. Víme také, že velkou část území naší vlasti porýval v minulosti přirozený les Hercynské směsi 6:1:3 (smrk, jedle, buk). Toto byly a na mnoha místech stále jsou, naše nejcenější lesy.

Z toho je zřejmé, proč se tuto skladbu pokoušíme obnovit i v lesích městyse Doubravník.

jedle z podsadby
- nástřik repelentem a mechanická zábrana proti okusu.

Petr Koukal