Jalovce v okolí Doubravníka [5]

V posledním dílu našeho vyprávění o jalovcích Doubravníka se budu věnovat území v okolí Bozinky. Na první dva jalovce narazíme na pravém boku cesty vedoucí Cigány. Oba jsou od sebe vzdáleny jen pár metrů a oba dva jsou v dost zuboženém stavu, o čemž svědčí obrázek jednoho z nich.

Zřejmě jim nesvědčí zastíněná poloha a konkurence jiných keřů.

K tomuto místu bych se rád vyjádřil více. V osmdesátých letech mi pan řídící Mazáč vyprávěl, že snad tam ve středověku byla štola, z níž se těžilo stříbro. Nevím odkud měl tu informaci, nikde o ní není zmínka. Některé indicie však mohou k této doměnce vést. Morfologie terénních zářezů i to, že směřují kolmo na pruh vápenců, ve kterých by se mohly rudy vyskytovat. V publikaci o geologii Doubravníka však nic takového není uvedeno.

Když budeme pokračovat po polní cestě k Maňové, dostaneme se na pruh vápenců, který se táhne od Hůlova kopce přes Hlaváčov, až k cestě z Maňové k silnici do Borače. Jedná se krystalický dolomitický vápenec s šedými lištami tremolitu. Jeho průběh a popis lze najít v geologické mapě ČR 1:50 000 uveřejněné na internetu.

Jeho nejpěknější úlomky lze nalézt u paty sloupu vysokého napětí, zarostlého křovím směrem na Hlaváčov. Zmiňuji se o něm proto, že je velmi důležitým činitelem pro specifickou floru tohoto místa. To spolu s jižní expozicí způsobuje i poněkud teplejší mikroklima vůči ostatním lokalitám v našem okolí. Asi největší znalec Doubravnicka, pan řídící Mazáč ve svém doslovu k publikaci "Pradávná i současná geologie Doubravníku" píše, že jalovce, které tam kdysi rostly v hojné míře, skoro úplně vyhynuly. Toto tvrzení tak úplně pravda není, ale většina zdejších jalovců se nachází v katastru obce Maňová.

S prvním z těchto jalovců se setkáme pod cestou, která odbočuje na Hlaváčov z cesty od boží muky do Maňové. Ta je dnes jen velmi obtížně průchodná, neboť je zavalena padlými stromy a zarostlá hložím a šípky. Tím došlo téměř k likvidaci zde rostoucího hořce brvitého, jehož modré květy jsem vždy na podzim obdivoval. Jalovec je zobrazen na str.42 v publikaci "Doubravník v dějinách 1208-2008". Jeho současný stav už je jiný, pomalu zarůstá křovím.

Tento jalovec roste však na katastru obce Maňová. Nejvíce jalovců v počtu desítek kusů roste jinde. Tato populace je vitální, protože jsou zde i velmi mladé a malé exempláře. Jedná se o poměrně těžce přístupnou lokalitu uváděnou v mapách jako Krchůvek. Jde o spodní okraj lesa v údolíčku kterým protéká potůček, který jsem v žádné mapě nenašel. Hranice mezi katastry prochází tak, že výskyt jalovců dělí na polovinu.

Nejsnáze se sem dostaneme z Maňové, protože přístup od silnice je prakticky znemožněn rákosím rostoucím na bývalém poli a oplocenkou s výsadbou lesa. Obvykle přesnou lokalizaci neuvádíme z důvodu ochrany rostlin. Zde to není nutné, jako např. u lilie zlatohlavé, která byla jak jsem byl informován beze zbytku některým "milovníkem přírody" vykopána.

U jalovce by se o to neměl nikdo pokoušet, nefunguje to. Vzpomínám na mého kolegu z práce, který jezdil na měření na Slovensko na Spiš. Tam rostlo obrovské množství semenáčků jalovce. Neustále si vozil do Brna sazenice, ale nikdy se mu neuchytily. Až mu jednou jeden místní sdělil, že ani jim se to nedaří. Je prý nutno ho zasadit do stejné hlíny v jaké vyrostl a to ještě prý s kompasem, aby byl natočen na stejnou stranu. Pak toho konečně nechal. Nebyl to však jediný případ o němž jsem slyšel. Naprosto stejná je situace i u našich vstavačovitých rostlin, které jsou vázány na určité půdní houby.

Tím bych chtěl ukončit náš seriál o zajímavé chráněné rostlině, rostoucí v našem okolí. Současně bych rád poděkoval panu Petru Koukalovi, který se mnou ochotně spolupracoval. Jen mne mrzí, že se k nám nikdo se svými zkušenostmi a znalostmi z přírody Doubravníku či jinými zajímavostmi nepřidal. Přitom o tyto články je na internetu zájem i mezi lidmi odjinud, o čemž svědčí počet jejich čtenářů.

Setkal jsem se s tím, když mi volalo několik známých, zajímajících se například o menhiry na Bozince. Tyto články mohou pomoci k zvýšení zájmu o naši obec i počtu návštěvníků.

Ing. Jaroslav Sterzel