Pernštejnové a jejich doba

Národní památkový ústav a Národní galerie v Praze pořádají v rámci Pernštejnského roku výstavu, jejíž název je v titulku tohoto příspěvku. Zájezd na výstavu, který pořádala kulturní komise, se uskutečnil v sobotu 23. června.

Počet zájemců nebyl moc vysoký (celkem 26) a tak jsme rádi využili služeb pana Švarce z Věchnova, který provozuje malý autobus. Počasí přálo a cesta uběhla tam i nazpátek bez nejmenších komplikací. Akorát jsme se znovu přesvědčili, že o sjízdnosti pravého pruhu D 1 se ve většině úseků nedá vůbec hovořit. Z autobusu jsme vystoupili nedaleko Pražského hradu a tak jsme to na místo konání výstavy na Hradčanském náměstí měli blízko.

Salmovský palác, kde byla výstava instalována, byl nedávno rekonstruován a tak je jeho samotná prohlídka pro mnohé zajímavá. Expozice začíná v přízemi povedenou videoprojekcí o historii a významu šlechtického rodu Pernštejnů. V sále to jen zašumělo (byla nás tam samozřejmě většina) nad krásnými leteckými záběry na Doubravník.

Samotná výstava není koncipována tak, aby ukázala historii tohoto rodu, ale spíše jsou prezentovány dobové oblékání, stolování, pořádání rytířských turnajů apod. Pořadatelé věnovali nemalé úsilí tomu, aby shromáždili spoustu velice zajímavých exponátů. Velká škoda, že si svou práci znehodnotili většinou naprosto nepřehledným způsobem popisků. To byla také hlavní kritická připomínka, kterou bylo možno od návštěvníků slyšet. Spousta exponátů i tak stála za zhlédnutí - zlatem vykládané brnění, přesná kopie šatů Polyxeny z Pernštejna, mnoho nádherných obrazů, zbraní, dobové nádobí a nábytek.

Samostatná místnost byla věnována Pražskému Jezulátku, kde byla umístěna jeho věrná kopie společně se spoustou oblečků, které mu v historii věnovaly významné osobnosti. Jeho spojitost s Pernštejny je následující. Když se roku 1556 španělská vévodkyně Marie Manrique de Lara vdávala za Vratislava II z Pernštejna, dostala sošku od své matky jako svatební dar. Její ovdovělá dcera Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna, pak vzácnou sošku darovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné.

Pro další zájemce je třeba uvést, že výstava potrvá do konce července. My jsme měli po jejím zhlédnutí dostatek času na prohlídku Prahy a pak se všichni v pořádku dostavili na parkoviště u Wilsonova nádraží, odkud jsme odjížděli zpátky na Moravu.

Petr Navrátil, foto: Lubomír Čech