Zajímavosti z přírody

Rok 2012 byl velmi zvláštním rokem. Zima nic moc, sněhu minimum a nakonec holomráz.Prakticky celý rok pořádně nezapršelo a tak měli například houbaři smůlu. Kromě krátkého období v půlce června a na podzim se nedaly houby sbírat. Ani zahrádkářům se moc nedařilo. Jarní holomráz si s námi zažertoval. Někomu zmrzly ořechy, jabloně, česnek nebo jahody a jiným se nic nestalo. Také Svratka po většinu roku trpěla nedostatkem vody a rybáři si svého koníčku moc neužili.

Vezměme to pěkně od jara. Jako obvykle jsem začal jarní procházky do přírody Pasičkou a kolem Svratky. Nyní už můžeme bledule považovat za pevnou součást naší přírody. Kolem Svratky se nachází na mnoha místech, i když spíše jednotlivě.

Bledule u ČOV

U splavu pak je možno vidět trsy dymnivky duté a sasanky hajní, jejichž barvy pěkně kontrastují. Velice pěkný je ostrůvek mohutné kapradiny pérovníku pštrosího, o který se stará pan Světnička, aby ho nepohltila všudy přítomná netykavka.

Také rašící lilie zlatohlavé v okolí Sokolí skály a na Vinohradě dávaly tušit, že se jejich nádhernými květy budeme moci těšit. O to pak bylo větší zklamání. Naopak návštěva lokality bramboříku nevěstila nic dobrého. Les byl silně rozorán divokými prasaty. Zde se chmurné očekávání naštěstí nenaplnilo. Na Hlaváčově se situace zlepšila, majitel části pozemků je začal čistit od náletu dřevin. Velmi mne zde překvapilo objevení osamělého smrže na louce, který by tu neměl růst a ačkoliv jsem hodinu prohledával okolí, dalšího jsem nenašel.

Smrž Hlaváčov

Květen a červen jsou hlavní období, kdy se v přírodě dají pozorovat nejzajímavější věci. Nejvíce jsem se těšil, až rozkvetou lilie a sasanky lesní. O lilie se však postarala srnčí zvěř.

Rostliny byly od ní tak ožrány, že z nich zbyly jen holé stonky. Výsledek byl tristní, na Sokolí skále z více než sta rostlin vykvetly dvě, na Vinohradě jedna a v dolní části Pasičky žádná. Sasanky na Hlaváčově rozkvetly jako každoročně a přibyla i další lokalita asi 40m od původní. Konvalinky na Vinohradě, vzhledem k nepřístupnosti se bohatě rozrůstají a nejsou ohroženy trháním do kytic.

V červnu rozkvetla jedna z našich orchidejí okrotice dloholistá v příkopu u silnice na Běleč. Zde jsem měl také obavy, neboť na jaře se strojně příkop čistil, ale na rostliny to nemělo vliv. Podařilo se mi také objevit další lokalitu vemeníku dvoulistého, na Hůlově kopci, kterou pan Lacina neuvádí. Vemeník nazelenalý už na Pláňavě neroste, ale další jeho výskyt jsem našel pod Hlaváčovem. Na Pláňavě spolu s vemeníky roste i zajímavá hruštička menší, která kvete drobnými bílými baňatými kvítky. Na mezi za Bozinkou rozkvetl křivatec rolní, větší a krásnější příbuzný křivatce žlutého, který kvete hojně na jaře okolo Svratky.

Křivatec rolní

V červnu mne čekalo největší překvapení. V tuto dobu rozkvetl modřenec chocholatý, další z cibulovin, které u nás kvetou. Při jejich fotografování na Hlaváčově, jsem objevil asi nejkrásnější ze zvonků, které u nás v ČR rostou. Jedná se o zvonek klubkatý, který doc. Lacina považuje v Doubravníku za vyhynulý. Tento krásný zvonek se často pěstuje ve skalkách.

Zde je nutno se zmínit o zvláštnosti našeho regionu. Ten tvoří pruh dolomitických vápenců, táhnoucí se od Hůlova kopce v šířce až 200 m pod Hlaváčov. To spolu s jeho většinou jižní exposicí a tím, že je v nejvyšší poloze, určuje nejdelší dobu slunečního osvitu. Proto je zde nejvyšší teplota v okolí a rostou tu rostliny, které se většinou vyskytují mnohem jižněji. Velké kusy tohoto vápence s vyrostlicemi šedého tremolitu lze nalézt kolem sloupu vysokého napětí nad Hlaváčovem.

Další zajímavostí byl svatební let okáčů voňavkových, který jsem pozoroval na Pláňavě. O hromadných svatebních letech motýlu se v odborné literatuře píše hlavně v souvislosti s otakárky. Motýli se při nich shromaždují na vyvýšených místech. Okáč voňavkový patří k našim největším okáčům. Je to elegantní tmavohnědý motýl s výraznou bílou páskou přes obě křídla. Lze se s ním setkat jednotlivě, na lesních cestách, ale všimneme si ho, až když prudce vzlétne, neboť se složenými křídly je snadno přehlédnutelný. Ten den jich poletovalo na louce u vrcholu Pláňavy několik desítek kusů a pářili se i při letu.

Zvonek klubkatý

Pozdní léto a podzim se nesly ve znamení sucha. Houbaři se obvyklé úrody nedočkali, jen na několika vlhkých místech se něco našlo. A to noviny byly plné článku a fotografií z Čech, kolik hub tam rostlo. S obavami jsem se vypravil za bramboříky. Zde však proti liliím jsem byl mile překvapen. Opět vykvetly ve stejném počtu jako loni. Velké sucho však způsobilo, že na Hůlově kopci vykvetly hořce brvité jen jednotlivě a ne v desítkách květů jako loni. Zde jsem však objevil jeden ze žertů přírody. Zvonek rozkladitý má květ s pěti cípy, podařilo se mi však nalézt rostlinu, která měla květy se sedmi, šesti i pěti cípy.

Na suché louce za Bozinkou jsem objevil velké množství kvetoucích ocúnu, které rostou většinou na vlhkých loukách okolo Svratky. Kolem Svratky za ČOV na podzim rozkvetly vedle netykavek a křídlatek další invazní rostliny, zlatobýl obrovský a slunečnice topinambur. Doufám, že letošní zima nám přinese více sněhu a tím jaru více vláhy a při vycházkách v příštím roce zas něco nového objevím.

Neobvyklý tvar květů zvonku rozkladitého

Další fotografie, které se do tohoto článku nevešly, jsou umístěny ve fotogalerii, na internetových stránkách městyse.

Ing Jaroslav Sterzel