Robinsoni

Byl jsem požádán, abych opět napsal něco do zpravodaje o činnosti oddílu. Moc se mi do toho nechce, nemám žádnou nit, na kterou bych navázal. Vše mi připadá hloupé a staré, dávno napsané a vyvěšené na internetu. Vím, že všichni nemají internet, ale zajímá ještě vůbec někoho nějaký Robinson?

15 let vedení oddílu si vybralo svojí daň, vytratila se radost a zůstala převážně povinnost. Nesčetné hodiny strávené vymýšlením a plánováním, nesly svoje ovoce, oddíl vzkvétal a rozvíjel se. Tým lidí ve vedení dobře spolupracoval a zdálo se, že bude navždy všechno super. Relativně ano, není zase tak zle pro oddíl, jen jeho vedoucí postupně vyhořel a ztratil motivaci. Neustále ztrácené naděje, vložené do omladiny, podílející se na vedení, mě přivedli k rozhodnutí...

Na táboře v letošním červenci jsem oznámil, že pokud se nenajde někdo, kdo bude ochoten převzít vedení oddílu, oddíl na podzim rozpustíme. Následovaly obrovské emoce, které naštěstí dovedly vedení oddílu k nějakému výsledku. Vítek Hertl se uvolil, stát se jakýmsi "výkonným" vedoucím oddílu a převzít většinu povinností z toho vyplývajících. Oddílová rada pracuje pod jeho vedením, plánují a organizují činnost. Pro mě? Obrovská úleva!

Stojím teď trochu stranou, hlídáme se ženou administrativu, aby se na něco nezapomnělo, občas někoho postrčíme. Dál se podílíme na vedení střediska v Tišnově, blíží se konec volebního období, tak zvažujeme možnost opustit i tyto pozice.

Těším se, že se zase budu těšit. Ano těšit se na obyčejné věci, jako je vyhraný závod světlušek, radost malého kluka, který poprvé zdolal stezku odvahy v podobě noční hlídky na táboře. Radost z povedené hry, výpravy, tábora. Radost z nočního vstávání, s vidinou dlouhé cesty někam do lesů, jen proto, že někdo má právo složit skautský slib...

16. rok činnosti začal. Začal s nadějí. Přeji novému vedení oddílu a hlavně oddílu samotnému hodně dobré radostné práce.

Josef Vojta