Sýček obecný v přírodě Doubravnicka

Sýček obecný (Athene noctua) kdysi býval na území České republiky běžnou a hojně rozšířenou sovou. Stačí si projít starší literaturu,¹⁾ nebo jen vyslechnout vzpomínky pamětníků, ve kterých sýčkovi není připisováno vůbec nic dobrého. Ani zbla.

Dlouhá léta se věřilo, že umí přivolat lidem neštěstí a nemocným dokonce smrt... Člověk, co uslyšel zavolat sovu své jméno to mohl rovnou zabalit. Inu, bývávalo! Staré časy jsou pryč a od jednoduchých pověr jsme se posunuli k daleko sofistikovanějším strašákům. Namátkou oblíbený přízrak exekuce a další, proti nimž je sýček se svým voláním "půjď, půů-jď" opravdu spíše k smíchu. Takže v tomto případě se ničeho nebojme a pojďme se s tímto tajemným obyvatelem přírody Doubravnicka (bez nějakého sejčkování) směle seznámit.

Takže. Sýček je překvapivě malá sova velká asi jak špaček. Vejde se doslova do hrsti. Shora je tmavohnědý, skvrnitý, naspodu výrazně světlejší. Výrazná je plochá hlava s nápadně žlutýma očima, takže jeho výraz je káravý, přísný a v jádru až potměšilý. Létá nic moc, většinou nízko nad zemí, chvíli třepotá křídly a potom krátce plachtí - asi jako datel. Souvislým, jehličnatým lesům se striktně vyhýbá, zato blízkost lidí mu nijak nevadí. Jeho pravým domovem jsou staré ovocné sady, kde ve vykotlaných stromech hnízdí a otevřená krajina s pastvinami a kosenými loukami, kde s oblibou často už za šera loví.

Záhumí - pastviny s remízky jsou pro sýčka ideální

Jenže obého, starých sadů i udržovaných pastvin ubylo a tím pádem mizí i sýček. V nepřehledném terénu silně zarostlém buření se k potravě, kterou tvoří převážně hraboši, totiž těžko dostává. Vrabců je v poslední době také jak šafránu a větší hmyz je k dispozici bohužel jenom v létě. Takže nedostatek a nedostupnost potravních zdrojů bude jednou z hlavních příčin mizení sýčků z naší přírody.

Ještě bych na odlehčení řekl, že sýček (na rozdíl třeba od mrzutého výra) je docela čtveračivá povaha. Při náhlém vyrušení začne předvádět divadlo, různě se pitvořit, natahovat do výšky a podobně. Hotový kejklíř. Staří ptáčníci ho proto často drželi v zajetí a s oblibou také využívali při čižbě, za účelem přilákání drobného ptactva.²⁾ Také je to neobyčejný zvědavec. Všechno podezřelé ho láká a musí to stůj co stůj prozkoumat, což se mu stane často osudným. Známé jsou jeho pády do komína nebo okapové roury či do otevřené kádě s vodou, kde se samozřejmě utopí...

Já osobně jsem měl tu čest vidět sýčka letos na jaře před Velikonocemi. Seděl přikrčený na třešni vedle staré cesty na Záhumí, pár metrů ode mne a bylo vidět, že nečekaná nadílka těžkého, mokrého sněhu mu není vůbec po chuti. Nedivím se mu, mně také nebyla. V obecním lese bylo totiž ten víkend polámáno mnoho stromů, převážně borovic... Nicméně toto náhodné setkání mi utkvělo v paměti, takže hned po zpracování kalamity jsem se vydal na průzkum terénu hledat důkazy. A něco málo se našlo.

koláž: nalezené pírko + zmenšená chytrá knížka³⁾

Poté jsem si ještě dva jarní podvečery ověřoval, že to co se ozývá z lesa je skutečně sýček a rozhodl jsem se pro ně připravit hnízdní budku. A rovnou se přiznám, že za těch pětatřicet let co ptačí budky vyrábím, jsem sice stloukl i několik "sovníků" pro puštíky, ale sýčkovník,  s ý č k o v n í k  ani jeden. Výzva přišla a byla přijata.

Samozřejmě, že budka pro sýčka se dnes už dá pohodlně koupit - jako všechno. Stačí jen pohledat na internetu. Taky lze vymyslet projekt a obdržet grant. Kdo je ovšem ještě ze staré školy a umí si poradit sám, může se inspirovat na dalších řádcích. Chce to mít doma jen základní nářadí a kus prkna. To rozřežeme na jednotlivé části tak, aby z toho šla poskládat napodobenina přírodní ležaté dutiny. Tak jak je vidět na obrázku níže.

Sýčkovník - prototyp bez boční stěny

Nyní to trochu vysvětlím. Vnitřní rozměry jsou 18 x 18 cm a celé je to dlouhé asi 80 cm. Nějaký ten centimetr ± nehraje roli. Důležitý je rozměr vstupního otvoru. Ten má průměr 6,5 - 7 cm, což je pro sýčka tak akorát. Možná teď namítnete, že v přírodních dutinách jsou otvory a nepravidelné škvíry daleko větší a sovy je také obsazují... Ano, to je sice pravda, ale v tomto případě je konstrukční snahou co největší eliminace predátorů, kteří by dovnitř mohli větším otvorem proniknout. Je známo, že největším nebezpečím pro všechny sovy jsou hlavně a především kuny (Martes) - skalní i lesní. Právě z tohoto důvodu je vstup osazen dvěma přihrádkami, které ztěžují vstup a snižují ztráty z predace. Jejich vzdálenost je asi 8 cm. Vtip je v tom, že sýček projde na dva skoky, ale delší živočich se musí esovitě zkroutit, což ne každý pohodlně dá.

vstupní část - dvě omezující přepážky

Na opačném konci tunýlku uděláme kontrolní dvířka, o kterých si ale ještě něco v závěru povíme a máme v podstatě hotovo. Ještě zameteme piliny vzniklé dělením materiálu a dáme je jako stelivo na dno budky, čímž nahradíme přírodní trouch. Celé to můžeme nakonec kvůli trvanlivosti natřít z venku nějakou vhodnou barvou. Berme ale v potaz, že sovy žijí skrytým způsobem života, tak ať náš výtvor spíš splývá s kůrou, než na dálku bije do očí.

Sýčkovník - zavěšení v koruně dubu

Také je dobré si napřed vyhlídnout vhodný strom a tomu uzpůsobit zavěšení. Málokdy je k dispozici kolmá větev, takže se musí při instalaci často improvizovat. Budka nemusí být ani moc vysoko - mně stačil 5m skládací žebřík, ale důležité je, aby vstup byl u kmene. Sýček má totiž ve zvyku vysedávat "u dveří" (což mu usnadní přistávací plocha před první přepážkou), ale také se potřebuje rychle schovat, je-li přepaden. Tak a teď si ještě ukážeme ta zadní dvířka.

zadní dvířka - detail

Zadní dvířka slouží k čištění a ke kontrole budky. Možností, jak je udělat bude jistě vícero, ale já jsem zvolil jednoduché vsazení mezi bočnice bez pantů. Proti vypadení to jistí závlačka ve tvaru písmene U zhotovená z ocelového drátu. V horní části dvířek jsou ještě větrací otvory.

Předpokládám, že někoho jistě napadne, že by šla do prostředního otvoru vložit miniaturní kamera, která by monitorovala vnitřek dutiny. I mě to konec konců napadlo, ale nedoporučuji.
Za 1) - Sýček obecný je podle vyhl. č. 395/1992 Sb. silně ohrožený druh, takže s rušením během hnízdění by to jistě nebyl dobrý počin a za 2) - uvnitř budky je docela tma, takže by se muselo přisvěcovat infračervenými LED diodami. Uvážíme-li že sovy vidí v jiném světelném spektru a jejich oči jsou daleko citlivější než naše, vůbec bych se do toho laicky nepouštěl.

I když, on-line přenos by vypadal jistě zajímavě...

pohled do budky skrz zadní dvířka

Takže dnes jsem vám předložil malý návod, jak jednoduše přispět k ochraně této zajímavé sovy, která svým současným výskytem jistě obohacuje rozmanitost přírody Doubravnicka. Otázkou ale zůstává, zda sýčkovník bude i obsazen a splní svůj účel. Do příštího jara je ještě daleko. V každém případě je však objevení vzácného sýčka příjemným zjištěním a doufám, že takových zajímavých objevů bude nadále přibývat.

Petr Koukal