Kousek Alp za Doubravníkem
Chlubil se. A že prý je tam mohutnější, početnější, s více květy a dokonce v trsech a …, a …. Že by měl pravdu a že by něco tak nepatrného našel, jsem si v první chvíli ani nepřipouštěl. Je to nemožné, naprosto vyloučené, všechny louky kolem Doubravníka jsem přece mnohokrát prošel.
To loňské znovuobjevení "osmahlého" Jardou Sterzelem mi probíhalo hlavou při nedávném fotografování. Při jednom z nejkrásnějších zážitků s orchidejemi. Ale podobnou situaci jsem už jednou prožil. Na výpravě s podobně "střelenými" nadšenci do rakouských Alp, v posledních červnových dnech roku 2012.
Ten okamžik se mi dokonce podařilo vyfotit. Nikoliv z mého podnětu, ale na vlastní přání jednoho z nejpovolanějších rakouských odborníků na orchideje, Franze Fuchse. Na snímku je Franz, ukazující do trávy, před ním je jeho paní a vedle nich jiný botanik, odborník na jihoamerickou sukulentní flóru, Franz Kűhhas. Prvně jmenovaný Franz ukazuje na nejpočetnější trs vstavače osmahlého na alpské louce Hinteregger Alm v severním Štýrsku, poblíž Liezenu.
Ten trs údajně pravidelně kontroluje a jeden rok měl dokonce devět lodyh. Těžko soudit, při našem focení jich měl jen sedm. Ale byla to příležitost, aby si oba botanici postěžovali na každoroční úbytek rostlin na místních loukách spojený údajně s vysokým obsahem dusíkatých látek ve srážkách. Zasvěcené přednášky Franze Fuchse, dlouholetého vedoucího sbírek orchidejí v botanické zahradě v Linci, jsem znal, ale být přímo s ním na jedné z nejbohatších rakouských lokalit orchidejí, to byla jiná káva. O alpské louce pod našima nohama v nadmořské výšce 1200 - 1290 m n.m. se rozpovídal sám. Prý byla zakládána postupně klučením lesních porostů v době před asi tisíci lety a v současnosti o ni pečuje sdružení 23 společníků, kteří vlastní dohromady 184 ha alpských luk roztříštěných do 229 parcel. Společně s lesními pozemky je pro místních 200 až 220 krav k dispozici 450 ha, na jednu krávu tak připadá přibližně 1 ha pastvin. Krávy jsou na horskou pastvinu vyháněny v červnu a dolů do údolí jsou zaháněny v září. Připomněl jsem si důvod návštěvy, orchideje to nebyly. V rámci rakousko-českého projektu Sondar směřujícímu ke zvýšení povědomí o významu půdy jsem tu proto, abych přímo na místě poznal jiný kraj, kde místní zemědělci dokáží dlouhodobě hospodařit bez přidávání syntetického dusíku do půdy.
Důvod? Přestává to být půda, co nás živí, ale permanentní tok syntetického dusíku do zmrzačené hmoty, bez kterého dnes zemědělec není konkurenceschopný. Půda jako součást agrochemického systému obhospodařování krajiny nás nechrání, ale ohrožuje. Tak vypadá dnešní dilema - buďto kondenzované penězovody současné zemědělské produkce spojené se ztrátou půdy a vody v krajině, anebo půda, která dýchá a pije. Pravidelná pastva a absence hnojení syntetickým dusíkem jsou podmínkou pro udržení extrémní druhové bohatosti komplexu alpských luk, místními označovanými jako "zapomenutý ráj". Nedostatek dusíku je vidět na každém kroku. Pomineme-li mimořádně pestré zastoupení orchidejí podmíněné tímto jevem, můžeme si všimnout i ojedinělých kopřiv přesouvajících zásoby dusíkatých látek v rámci jedné rostliny z níže položených žloutnoucích listů do vyšších listů aniž by ty nižší byly zastíněny. Dalším důkazem nedostatečné nabídky dusíku v půdě je častý výskyt krásných masožravých rostlin tučnic, které si "lovením" hmyzu vylepšují svou dusíkatou výživu.
Následující obrázky, fotografované ve stejný den, ilustrují bohatost květeny této vzácné lokality. A mohly by sloužit jako pozvánka na její návštěvu.
Jaroslav Záhora Autor článku se jménem níže uvedených iniciativ a projektů snaží podpořit povědomí o významu půdy pro životní prostředí (ELSA- Evropský spolek ochrany půdy a SONDAR - síť ochrany půdy v regionu Podunají).
|