Rakousko vypovědělo válku Rusku 1. srpna 1914.

Druhého srpna 1914 opustil jsem svoje rodiště a dostavil jsem se ke svému pluku č.14 v Brně. Zde v Brně jsme se zdrželi 14.dní, proděláváme trochu toho cvičení a připravujeme se na Ruskou frontu.

Na 17. srpna v noci ve 4. hod pochodujem na brněnské nádraží, kde již jsme měli připravené vlaky do nichž jsme nasedali a v 8. hod ráno vyjíždíme z Brna přes stanice: Horní Heršpice, Modřice, Rajhrad, Židlochovice, Branovice, Hustopeče, Zaječí, Podivín, Břeclav. Zde máme oběd. Pak následovaly st. Lužice, Uh. Hradiště, Babice, Napajedla, Otrokovice, Tlumačov, Hulín, Břest, Lipník, Dračice, Mor. Ostrava. Jedem do Haliče: Krakov, Tárnov, Převorsk.

19. V Převorsku jsme vystoupili z vlaku a při hudbě několika pochodů přešli jsme městem. Pochod byl dosti dlouhý, na večer přibyli jsme do vesnice Vulka Pelkinska, zde jsme na noc.

20. O ½4 hod ráno opouštíme vesnici a postupujeme mezi poli a lesy při velkém slunečním žáru bez odpočinku. Zde se udržuje jedna mluva mezi obyvatelstvem, že již jsou zde kozáci převlečený v občanský oděv a znepokojují tamnější obyvatelstvo. Dnes se již odhazovaly z torny zbytečné věci, aby se to nemuselo s sebou tahat. Přešli jsme vesnici Milkov a dorazili jsme až do města Džikov, vzdálené od ruských hranic asi 3 km. Dnes byl pochod 40 km, tak jsme zmořeni, že sotva na nohou stojíme.

21. V 8. hod ráno vyšli jsme z Džikova severo východně, brzy na to přejdeme ruské hranice, cestujeme dál a dál. Noc byla v lese, každý padl na zem a víc nepotřeboval.

22. Dnes ráno zase na pochodu přes Cizano, Babice u Obča, noc v poli pod stanami.

23. Je tomu týden, co jsme v poli, právě v neděli máme vzpomínky, kolik takových neděl strávíme od domova. Dnes se nevědomky napadly v lese dvě setniny od 24. pluku a počaly do sebe střílet z pušek i kulometů. Zůstalo 13 mrtvých a 30 raněných.

24. Celý den odpočíváme pod stany a čekáme na rozkaz a další pochod.

25. Brzy ráno dali jsme se na pochod, po cestách samý písek, tak se nohy do něho boří. Ušli jme dnes 44 km a jsme hrozně zničení. Noc máme pod širým nebem. Dnes měl srážku 3. pluk s Rusy, měl 8. mrtvých a 90. raněných.

26. Ráno jsme vzbuzeni a vojenský kněz nám dává požehnání, před tím měl řeč, jak se máme držeti proti slovanským bratřím ve prospěch Rakouska a my z toho poznáváme, že asi se již zanedlouho k něčemu chystá. Byli jsme rozestavěni do řetězu. Po hodině opouštíme svoji pozici a dali jsme se na pochod a v ½3 hod odpoledne již jsme se drželi s ruskými částmi. Kousek vlevo vidíme, jak najednou vyšlehly plameny z větrného mlýna, v pár minutách spustilo ruské dělostřelectvo takovou palbu, do nás, že jsme byli všichni jako janci. Kuličky z pušek a kulometů fičely jako včely když se rojí. Byl to okamžik, jaký člověk nemůže si představit, kdo to nezakusil. Mrtvých a raněných je mnoho na obou stranách. Noc byla v zákopech, které jsme si narychlo dělali.

27. Noc v zákopech nebyla velice příjemná, je slyšeti celou noc raněné, jak volají o pomoc, nebylo možné je odnésti. Dnes jsem viděl mnoho vojínů ležeti na obvazišti, roztrhaných jak hadry od granátů, leží tu pěkně vedle sebe rusové i rakušané. Mnoho důstojníků jsme pozbyli ač také sami se postřelili.

28. Zrovna ráno nastal boj, který trval až přes poledne. Boj byl až na bodáky, rusové ustoupili, u nás byly velké ztráty. Ukořistilo se 18. děl a dobylo se města Zámosť. Odpoledne o 5. hod prošli jsme městem a nakonec jsme ubytováni. Máme veliký hlad, nic nedostáváme a koupit také se nic zde nemůže.

29. Celý den odpočíváme a žaludek by velice rád potřeboval se naplnit, ale není čím. Jsme v pohotovosti, ale k ničemu dnes nedošlo. V 6 hodin jdeme po cestách samý písek a tolik prachu je, že jeden druhého sotva vidíme. Noc byla v poli pod mezí.

30. Časně zrána nastal boj, který trval až do poledne. Odpoledne nastal ústup, na pravém křídle boj trvá. Ustoupili jsme až za město Zámosť, boj byl u Cešníku.

1. září Ústupem na Zámosť schromáždily se naše trupy odpoledne, načež nastal pochod zpět až do 10 hod v noci.

2. Ráno zase pochod přes Konochov, Lotov, Hrinky, Malice, zde jsme na noc.

3. Dnes jsme měli pochod z Malice až do Zemgridzkoje.

4. Dnes máme odpočinek, hejtman Kelner praporní velitel. Jsme v poli ve stanech.

5. Dnes musíme cvičiti jako na cvičišti za Král. Polem. Děláme klensybunsky, švarmlinie, jako v míru. Odpoledne nás bylo 6 mužů na patrole v blízkém lese, ukázali se tam kozáci, ale nic jsme nedostali, ani jednoho. Večer odchod do Kosliky.

6. Přecházíme právě bojištěm u Česníku. Pěkná podívaná, mrtvoly přes týden leží zde na zemi, celé černé, že musí mít každý dobrý žaludek, něco takového vidět. Odpoledne mělo boj jen dělostřelectvo. Noc v zákopech.

7. Brzy ráno nastal tuhý boj, který končil všeobecným ústupem pro nás. Ruské dělostřelectvo pálí po nás ze tří stran, že nevíme, kudy se máme spasit, důstojníci jsou z toho jako blázni. Celou noc ustupujem.

8. Ustupujem stále k našim hranicím, ale rusové máme stále v patách. Kozácká baterie stále po nás střílí. Dnes nám přišla zpráva, že u Lvova zajali 70 tisíc rusů a 200 děl. Měli jsme dostat dnes oběd, sotva dostala první četa, již nedaleko nás padali granáty. Tak se oběd vylil na zem a v plném trysku hnali jsme zase dál s prázdným žaludkem.

9. Pronásledováni dále ruskou dělostřelbou, překročili jsme ½5 hod odpoledne naše hranice. Rychle jsme do ruska šli, ale z ruska ještě rychleji. Zde jsme přišli na silnici v lese, kde byl přepaden náš trén od 6. kavalerie ruskými kozáky. Mnoho vojínů, koní, leží zde zabitých v příkopech i v lese, vozy převrácené, pěkná podívaná na to lupičství. Zapálili jsme zde pohraniční ruské kasárny a naše skladiště potravin. Zde jsou ohromné zásoby všeho možného, ale musíme se s prázdnýma žaludky dívat jak to hoří. Důstojníci s revolvery v rukou nedali k tomu nikoho přistoupit, ač se mohlo rozebrat hodně věcí. Bylo nás v těch místech asi 4. pluky, jízda a důstojnictvo. Děláme odtud pochod asi 2 hod. Na noc jsme ve vyhořelé vesnici, kde čouhají vzhůru jen komíny. Večeře, utáhnutí řemenu.

10. Brzy ráno vstáváme a přešli jsme přes vesnici Kulajevice, pluky dostaly rozkaz nastoupit do řetězů a hned nastal boj, který trval až do odpoledne. Boj byl u majdanu Rava Ruska.

11. Celý den zdržujeme ruské vojsko, které se na nás tlačí jako voda, v noci pak při rychlém běhu ustupujeme.

12. Ráno děláme zákopy a stále zdržujeme nepřítele, aby naše zásobovací kolony a dělostřelectvo mohlo se dostat ku předu. Je to ohromný zmatek, když se té pagáže nahromadí někde na silnici a padne nedaleko ruský granát. Odpoledne nás hejtman Kelner asi 70 mužů hnal s revolverem v ruce proti ruskému dělostřelectvu abysme baterii vzali bodákem. Rusové začali po nás takovou, že jsme sotva po dvouch mužích dostali se zpět do vesnice. Přijdeme do vesnice, naše trupy byly již pryč i s Kelnerem a nevíme, kam se máme dáti za nimi na pochod. Bylo nás pět vojáků a pustili jsme se směrem k Přemyšlu. Šli jsme celou noc.

13. Dnes odpoledne přijdeme do vesnice, zůstali jsme na noc.

14. Dnes odpočíváme celý den a máme se lepší jak u své části, něco na jídlo se přece sežene a nemáme aspoň hlad.

15. Jsme na cestě k Přemyšlu, dnes vykradli jsme obchod jednomu židovi, hromadu věcí, měl to schované v parníku pod slámou. Dělostřelcům někdo z vesnice poradil, že tam jsou věci schované, tak jsme se na to vrhli. Bylo tam cukru, kafé, sardinky i sirky o něž jsme měli největší bídu. Hned večer navařili jsme si bílé kávy v jedné chalupě, dali jsme selce cukru a ona nám dala mléka a chleba. Pak jsme se natáhli na seno, které bylo složené ve světnici a vedle v druhé půlce byla 1 kráva. Vzadu měli kamna a místo rodiny 2 děti a matka. Dnes jsem mluvil s Vyžrálkovým Eduardem, dal jsem mu pár krabiček sirek a on mi dal sucharů. Ujíždí též k Přemyšlu.

16. Dnes jsme dorazili do Přemyšlu a ptáme se u druhého armádního sboru na desátý armádní sbor. Oni nás poslali do Jaroslavy. Zdrželi jsme se v Přemyšlu až do večera. Již zde nás byla málem setina od všech branží, večer dali jsme se na cestu. Dostali jsme průvodčího četaře, ale ten s námi šel kousek cesty a již jsme se neviděli. Asi se mu lepší líbilo v Přemyšlu. My jsme se také rozešli po partiách. Naše parta zůstala pohromadě v jedné vesnici za Přemyšlem na noc.

17. Odpoledne přišli jsme do Jaroslavy a ptáme se po našem pluku. Zase nás poslali do Převorska, ale nebylo možné abychom tam dorazili, proto zůstali jsme v jedné vesnici za Jaroslavou na noc.

18. Dnes přišli jsme do Převorska, zde již je skoro ½ pluku samých takových bludných duší. Každý říká, že je to lepší jak u části. Dostali jsme dnes již komisní jídlo a něco peněz.

19. Dnes jedeme vlakem do Rešova, prší celý den jako z konve.

20. Ráno vylezeme z vlaku, jdeme přes Rešov do polí a děláme zákopy ve velké trati cukrovky. Zde jsme a od rána lije celou noc. Ta noc byla dlouhá, promokli jsme do kůže, zima a zamazaní jako cihláři.

21. Ráno byli jsme staženi zpět do Rešova. Odpoledne měli jsme zrovna pochod přes Chichle, zde v panském dvoře na noc.

22. Jsme ve dvoře celý den a scháníme po vesnici co se dá, chleba vejce a p. věci.

23. Ráno o 4 hod vstáváme a zrovna na pochod přes Zavárka, Przenice, noc byla venku ve stanech.

24. Dnes jsme měli pochod přes Janina, Ryglica, Tuchov, zde na noc. Dnes jsem mluvil s Fr. Svitavskýho.

25. Zase na pochodu. Došli jsme až do Sekavice, co se zkusí na těch cestách, bláta až po kolena, v Sekanici na noc.

26. Ráno jdeme z Sekanice asi hodinu, postavíme stany a jsme zde do rána.

27. Ráno jdeme zpět do Sekanice a jsme rozděleni po vesnici po sedlácích ve stodolách. Lepší je tu jak na frontě.

28. Dnes přišla první pochodová rota a byla rozdělená mezi nás. Vojáci jsou jak panenky a my ve vousích zarostlí, pořádně se člověk nemohl ani umýt, jen když nás déšť omyl. Oni na nás koukali jako na divochy. Odpoledne nás vyvedli na zahradu na cvičení.

29. Dnes čistíme oblek z bláta, přišíváme knoflíky, díry zašívat, vše musí být do zítřka spravené jako před nějakou generál visitou.

30. Dnes cvičíme jako v Brně. Odpoledne zase, abysme to co jsme se naučili dopoledne nezapomněli.

pokračování příště