Hody byly, hody budou…

Hody byly letos trochu netradiční. Moravskou besedu jsme tancovali už vloni, v letošním roce jsme se ji však naučili celou. A protože jsme chtěli ukázat, jak nám to jde, rozhodli jsme se uspořádat v sobotu krojovanou zábavu.

Inspirací pro tento počin nám byly bližší i vzdálenější obce, kde krojovanou zábavu pořádají pravidelně. O hudební část večera se postarala Bystřická kapela, která je s našimi hody už několik let pevně spjatá. Předtančení nám stárkům zajistily děti ze ZŠ a MŠ Doubravník.

S besedou to ale nebylo vůbec jednoduché, jak se mohlo na první pohled zdát. Scházeli jsme se už od května a poctivě trénovali. Před prázdninami bylo osm párů, které nejen, že besedu více či méně uměli, ale hlavně měli chuť a odhodlání ji dopilovat a v září zatancovat. Tady pohádka končí. Jak už to tak bývá, o prázdninách se stane spousta věcí a nám se stalo, že nás z osmi párů zbylo pět a půl, a to doslova. Někteří si to rozmysleli, jiní se zranili nebo vyměnili hodové partnery. Většina z nás i přes to však odhodlání neztratila. Kuba uzpůsobil tanec svému zranění a nakonec se našli noví lidé, kteří měli stejnou chuť tancovat jako my ostatní. Během dvou týdnů se besedu naučili tak, že nikdo nepoznal, který pár se besedu učil dva týdny a který už dva měsíce před prázdninami. Nakonec se nám to díky nim podařilo "dotáhnout" do zdárného konce.

Máj se stavěla jako každý rok v pátek, stejně tak se vázaly krušpánky (tedy myrty), stavělo se a zdobilo pódium. Máj nazdobily nově už v pátek dopoledne děti ze ZŠ a MŠ Doubravník.

Jednu z dalších věcí, kterou jsme letos "udělali trochu jinak" bylo sobotní zvaní. Tentokrát nechodil průvod všech stárek a stárků za doprovodu kapely, ale každý pár zval v určité části Doubravníku sám bez muziky. Zvaní bylo rychlejší, méně náročné, ale bohužel měl tento systém své mouchy - vynechali jsme některé domy. Těm z vás, které jsme osobně nepozvali, bych se zde ráda omluvila. Příště budeme důslednější.

Neděle, nejslavnostnější den hodů, zůstala téměř beze změny. Dopoledne oživili stárci se svými stárkovými mši v kostele Povýšení svatého Kříže, díky jehož svátku hody v Doubravníku slavíme. Po obědě vyrazil od radnice hodový průvod, ve kterém nechyběl panák, laufři (šašci), muzikanti, ortelisti, kat se svým pomocníkem, stárci, stárkové a krojované děti. Nešlo se, jak bývalo zvykem, žádat o první stárkovou, tentokrát průvod hodovníků vyzvedával hlavního stárka. Ten v době, když jsme pro něj přišli, byl ve velkém kalupu. A tak hlavní stárkové, tedy mně, nezbývalo nic jiného než mu pomoci. Naštěstí jsem na to nebyla sama. Brambory jsme během chvilky posbírali a hlavního stárka vysvobodili.

Teď už chyběla jenom drobnost - získat hodové právo. O něj jsme šli požádat paní starostku. Nejen, že nám ho vydala, ale také nás pohostila a zatancovala si s námi. V této chvíli už nám nechybělo nic, a mohli jsme se vydat hodovat pod máj. Znovu jsme si zatancovali besedu, stejně jako v sobotu nám dělaly předtančení děti ze ZŠ a MŠ Doubravník, potom jsme si společně s ostatními poslechli, kdo co během uplynulého roku v Doubravníku provedl a po ortelu jsme tancovali až do večera za doprovodu Bystřické kapely.

Od hodů uplynul už nějaký ten pátek a já doufám, že vám na ně, stejně jako mně, zůstaly jenom hezké vzpomínky a že jste nám drobné nedostatky odpustili. Celkově se podle mého povedly, i když, jak už jsem psala vloni, stále je co zlepšovat.

Nakonec, ale ne s menší důležitostí, chci poděkovat všem, kteří se jakkoli podíleli na organizaci a přípravách hodů a přispěli tak "svojí troškou do mlýna". A samozřejmě i vám všem, kteří jste se přišli podívat a užít si to společně s námi. Tak zase za rok hody budou!

Kateřina Beranová