V Křížovicích

Přinášíme zprávy o tom, co se děje nad vámi, co dýchá za námi i co teprve leží před námi.
Píše-li zprávy o celé vsi jedna ruka, pak je vždy jistá potíž s objektivností, a ta ruka, i celá její bytost si tím dosti lámala hlavu, však nezbývá než přijmout za to zodpovědnost a vás, čtoucí, požádat či snad přímo vyzvat k naprosté bdělosti v tomto ohledu.

Ostatně každá novinová zpráva, byť je tisk jakkoli velkonákladový, je vždy jen dílem jednoho pisatele a nese tudíž i jeho osobní úhel pohledu, poselství, emoce, názory a příběh.

Příběh naší rodiny se v Křížovicích začal před pěti roky, a ježto se tu cítíme zcela jako doma, přijati krajinou i lidmi, probudila se i v nás (protože tady snad v každém) chuť tvořit, žít, opatrovat toto jedinečné místo, učit se z něj i o něm a cele s ním splynout (postupně).

Na Křížovicích se žije nádherně a je tu pravý ráj. Zdá se, že místo je natolik magické, a zdejší voda jistotně kouzelná, že kdo ji pije a tady žije, ten je tak dobrosrdečný a skvělý, že kdo sem sám zavítá, těžko již odchází. A pokud má to štěstí, že může zůstat, a sám tomu chce, pak se mu tu žije den ode dne lépe a radostněji.

Tak se tedy stalo i nám. Bydlíme nyní ve staré škole, kterou můj muž s pomocí všech svých tehdejších sil a odhodlání opravil a přestavěl, a učíme se příběhům, které tu žily již dávno před námi, vděčně a snad dosti pokorně nasloucháme lidem zdejším, k nimž chováme velikou úctu a vděk za to, jak nádherný kraj Křížovice jsou a neméně radostný je fakt, že naše ves spadá pod městys Doubravník, protože v něm stále objevujeme tolik skvělých lidí, tolik talentovaných a otevřených vás, že je z toho člověku hned dobře na světě.

A jak již jsem psala, vše krásné tu již je. Stačilo by snad jen být, sedět, dýchat a obdivovat se tvořivosti přírody, žasnout nad každým jedním květem a učit se příběh každého stromu i kopce. Člověk je ovšem tvor činný a zpravidla mu takové obdivování nejde samo o sobě, a tak chvilky mezi tím vyplňuje všelijakou aktivitou, někdy tvořivě krásnou, která navazuje na práci dříve narozených, někdy i takovou, že pak jiní lidé zase vynakládají své úsilí na to, aby zmírnili škody, které napáchala aktivita předchozího.

Naštěstí člověku je dáno, že i taková napravovací aktivita přináší nám radost a tvořivou energii, čili je pak pořád dosti sil na krásný život.

My sami jsme přišli do Křížovic s malými dětmi. A tak nás v první řadě zajímají nejvíce ty činnosti, které jsou jim na míru, které denně vytváří náš vztah k místu, kde žijeme, a které jsou plné radosti i ve chvíli, kdy máte jedno dítě za krkem, druhé na zádech a třetímu bedlivě nasloucháte.

Nemůžu se přestat těšit, až mi bude dáno nahlédnout více do tématu krajinného hospodářství, péče o stromy, zvěř v lese, a toužebně si přeji, kéž jednou nasaji moudrost lidí, kteří tu léta žijí a tolik již přírodě kolem sebe rozumí, tolik ji po léta prožitá tady dokázali vypozorovat a žít s ní.

Zatím jsme s dětmi ve fázi opatrného našlapování, velkolepých dětských objevů při nalezení každého nového naleziště fialek, divoké pažitky, rokliny, anebo stop divočáka. Obdivujeme své sousedy a vděčně přijímáme, když nás nechají nahlédnout ke své práci. Jednou z nich byla samozřejmě i činnost Galerie z ruky, a vše, co se kolem ní děje. Letní koncerty, které roztančily lístky bříz, nás okouzlily, vůně dřeva a starých oken byla a stále je pro městské děti posvátná a plná klidu, který nás vyživuje.

Naše možnost opatrně se přidat k tomu, co je tu již po léta budováno začala svoleními místních, abychom přizvali kamarády s dětmi a společně na loukách slavily příchod jara, anebo pozvali spřátelené divadlo. Později se podařilo přizvat Graffovo kvarteto, které zahrálo mistrovsky, a tedy zcela v symbióze se vším, co tu již je.

Brzy přišla ještě větší radost, když se minulý rok objevila výzva městyse Doubravníka k tomu, aby lid neváhal a vypsal návrhy na kulturní činnosti obce, a měli jsme pak radost nezměrnou, když paní Macháčková souhlasila, že mohla by být obnovena krásná tradice letních pohádek před galerií, na kterou jsme slyšeli nejednu nádhernou vzpomínku, a o níž jsme slyšeli vyprávět tak krásně tolik lidí. Vzpomínali, jak s rodiči chodili na nedělní výlety, pěšky z Doubravníka, nadechnout se na kopec a rozhlédnout se po krajině, divadlo bylo nejprve záminkou a pak odměnou, která však jako třešnička seděla na dortu té přírodní krásy, kterou kolem sebe máme.

Teď my jsme těmi rodiči a naše děti právě v tom věku, kdy o podobné výlety tuze stojíme. Podařilo se. Dostali jsme podporu, která znamenala v počátku především to, že jsme našli odvahu pohádky v Křížovicích zorganizovat.

Další nezbytnou finanční částkou přispěl majitel doubravnické restaurace pan Břetislav Sedláček, za což mu dodnes patří nejen naše veliké poděkování, ale především obdiv za ochotu, s jakou nás podpořil.

A tak se s požehnáním všech podporovatelů v minulém roce mohly celé rodiny sejít pospolu, vzít děti na krásnou cestu lesem, loukami, po cestě se osvěžit lesními jahodami a pak společně dychtivě usednout před galerii a těšit se, že za chvíli začne pohádka právě pro ně. Pohádka, na kterou můžou všichni, ve výletovém oblečení, přitom dýchat vzduch lesů a nadechovat do srdcí blaženost.

V loňském létě se odehrála čtyři divadelní představení, a zdá se, že i dnešní děti a rodiče stále stojí o tuto poetiku, o krásu slova a dřevěných loutek, stále rozumí a užívají si vyprávění příběhů, a rádi vymění jeden den cesty do aquaparku za společný výlet ozdobený profesionálním okouzlujícím divadlem, proslulou kávou, výtvarnými díly a to vše v krajině a prostředí, o něž je tu pečováno s moudrostí a láskou.

Prožitými pohádkami však radost nekončí. Nese se dál a násobí, neboť jedna radostná vzpomínka je cennost již sama o sobě, a tyto letní slavnosti přinesly ještě impulz k tomu (opět inspirace dětmi), aby se nechal obnovit kolotoč, který tu při zrození svého syna vystavěl pan Zdeněk Macháček, a který byl součástí velkolepého hřiště, o němž my již slýcháme také pouze báje.

Však z kolotoče zůstala naštěstí alespoň železná konstrukce, která se zdála být již tak nebezpečnou, že by musela být trvale odstraněna. A to nám přišlo škoda.

Rozhodli jsme se proto, že by se pro všechny děti výletníků hodilo kolotoč obnovit. Takové rozhodnutí chtělo laskavé svolení manželů Macháčkových, a potom odvahu. Chtěli jsme totiž, aby kolotoč byl opravdu místní a zůstala mu jeho duše. Proto potřeboval místní řemeslníky, kteří znají příběh Křížovic.

Podařilo se. Dřevěné části kolotoče vyrobil Zdeněk Macháček mladší, tedy přesně ten, ku slávě jehož narození byl kolotoč vystavěn. Není to snad krása? Když otec svému synu něco zbuduje a syn pak dílo jeho nese dál… A kovové části kolotoče vyrobil Tomáš Kvasnica, který se úkolu zhostil opět skvěle, za což i jemu patří dík velký.

Před galerií se i letos koná řada skvělých akcí, a i letos budou v srpnu pohádky pro děti, jejich rodiče i prarodiče, i pro svět sám. A snad i letos po cestě dozrají třešně, lesní jahody, sojky v lese si nás řádně prohlédnou, srnky zpovzdálí okouknou, a jistě i letos bude blaženost na Křížovicích.

Upřímně přejeme všem lidem radost žít.

Zuzana Škyříková