Pohádky v Křížovicích

Poslechněte příběh letních dní. O letošních Pohádkách již poslední. Než uzavře se krásný rok, než zaklapne se čas, tak rozloučím se s pěnou dní a zamknu příběh v nás. Podařilo se to milé dílo, že na kopci Křížovic s dětmi s lidmi bylo milo a o tom vám chci více říct.

Letos podruhé již bylo dáno pětkrát pozvat divadlo a nejen to, pozvali jsme i rodiče a děti, a sešlo se tu oboje v jeden čas!

To již samo o sobě stačí, aby se mohlo na světě odehrát to bohulibé dění, kdy v těšení usazeni pocítíme lehké chvění - bude-li či ne líbit se mi představení...?

Vybrat na každé odpoledne jen jednu jedinou pohádku/představení je věc těžká tak, že jen ty nejlepší bylinné čaje doprovází výběr herců a jejich práce, aby mysl byla klidná a čistá jako louky na Křížovicích.

Je tedy potřeba nasbírat s jemností pár lístků jitrocele, řebříčku, okvětí sedmikrásek a podél cesty s laskavým svolením vzít i dvě tři violky vonné, neb ty jsou pak v čaji velmi sladké a dětem pak pohádky z nich vyluhované přijdou k chuti.

Výběr však je dobré mít pestrý, protože přijdou též děti starší, které si s chutí užijí představení přímější, v nichž jejich vlastní fantazie vzkvétá, zcela nemaje zrakovou oporu v loutkách pečlivě vyřezaných, roste a barvami ožívá na starých krabicích či jen na slovu mistrným hlasem vyřčeném.

Tak se tentokrát mohly děti všeho věku potěšit loutkovou pohádkou Honzy Hrubce Princezna na hrášku, která odemkla ten radostný druhý ročník Pohádek v Křížovicích, a která se - soudě dle smíchu a pozornosti - líbila celému plnému hledišti diváků.

Avizovaná pohádka O princi z knížky nemohla se odehrát, neb si Honza Hrubec poranil šlachy v ramenou a nebyl s to fyzicky manipulovat s loutkami a velkou dřevěnou knihou. Princezna byla ale evidentně skvělou volbou, alespoň se těšíme na prince později.

Den byl jasný a slunný, výlet do Křížovic byl tedy pohádkou sám o sobě a představením, galerií, kávou a kolotočem snad již jen korunován.

Velkým překvapením (minimálně pro mne) bylo vypravěčské umění Martina Haka.

Vyprávění příběhů nese nostalgii dávných časů, nostalgii pospolitosti rodiny, semknutosti u kamen či na mezi, a já si opravdu nebyla jistá, je-li tohle kouzlo možné přenést do formátu pohádek v Křížovicích.

Martin Hak přiveze svůj příběh v hlavě, a k němu již jen několikero barevných látek a svou energii. Řeč těla, modulace hlasu, přímý pohled a pozornost, promyšlené vyprávění. A tenhle příběh pak promítá v hlavách posluchačů.

Nevěřili byste.

Děti i dospělí poslouchali téměř dvě hodiny napjatě, děti, které měly již dost, si odešly hrát dál, ale zcela nasycené a spokojené tím příběhem, zvolily si délku úměrnou svému věku a odcházely spokojené a radostné, ti, kdož zůstali do konce, byli do posledního dechu okouzleni a sedmiletý se dokonce zlobil, že chce slyšet ještě víc, a že si po dvou hodinách prostého poslouchání příběh ještě pořádně neužil. A kdyže Martin Hak zas přijede, aby příběh dokončil...

Týden nato přijel před galerii inuitský desetiletý kluk Angatar, jehož příběh byl pro změnu zpívaným storytellingem.

Hlediště se opět zaplnilo zcela, všechny lavičky, travnatá plocha i oblíbená Brána Muz byly obsazeny napjatými diváky.

Příběh Angatara vykreslen byl barvou na plexisklo, následně štětci roztírán, vymýván, pomíjivostí a kouzlem okamžiku vždy se objevil a zanikl, stejně jako pocity lidské v člověku pracují.

Děti si mohly po představení techniku vyzkoušet, což je i teď před Vánoci lákavé spojení atmosféry a prožitku...bílo venku, jemnost v nás...stačí houbička, temperka a kousek průhledného plexiskla či fólie, prsty, špejle, větvičky...

Nebylo dáno, aby přijel k nám rodinný cirkus Formikus, neb i tatínek dvou dětí a hlavní akrobat se zkraje léta zranil.

Přišel tedy čas na pěkně šťavnatý a trochu odvážný čaj z divokých bylin křížovických, a z něj se vyluhoval Jakub Folvarčný.

Tohle bylo představení též pro mysl otevřenou a duši divadlu zaslíbenou, neb do poslední chvíle vědělo se jen toliko, že to bude Tajná pohádka. Snad až v den jeho příjezdu mi došlo, že jde o skutečný název představení.

Jakub v něm oživil staré krabice i staré vzpomínky, přizval k představení děti a to je pak vždycky veselo. Mistrné umění nechat děti vstoupit do hry a přitom je laskavě vést tak, aby se stále bavili i ostatní jen přihlížející.

Třetí a poslední týden, kdy to před galerií a kolotočem ožilo právě pohádkou přijel uzavřít opět Honza Hrubec a jeho Dřevěné divadlo.

Z Doubravníka k nám i buchty dorazily a měly tak velký ohlas, že by se mohly stát krásným zvykem...

Ostatně letos byla ještě jedna velká novinka a máme z ní opravdu radost a velký vděk za ni.

S velkou laskavostí totiž podpořila myšlenku Pohádek v Křížovicích i paní Milena, jež provozuje vyhledávanou cukrárnu v Nedvědici, a ta již od května nabízela za dobrovolný příspěvek naše perníčky (vynikající tak, že se ani nestihly dodávat), a tak nejenže její hosté mohli se zavčas o pohádkách dozvědět a začít se těšit, ale mohli i do kasičky na pohádky přispět, protože ze samotného dobrovolného příspěvku při představení není možné zaplatit vše, co představení zahrnuje a nadto, letos bylo třeba ještě doplatit opravu kolotoče a najít motivaci pokračovat v obnově tolik vzpomínaného hřiště. Podařilo se! Děkujeme Vám! Kolotoč jest splacen a my máme spoustu krásných nápadů na citlivé a velmi hravé prvky přírodního hřiště!

Velké díky této báječné lidské podpoře, a velké díky opětovné a zcela zásadní podpoře Městyse Doubravník, že se i letos mohly mnohé rodiny vydat na společný krásný výlet, nadechnout se louky a vůně bříz, cestou objevit maliny či jezevčí noru, v galerii zatajit dech nad lidskou tvořivostí a nechat se nadchnout tím, jak krásné je tvořit, a pospolu mezi blízkými i dosud lidmi cizími sdílet to kouzlo, když člověk jen tak je a někdo před ním rozprostře svět

příběhů, barev, nápadů a souvislostí, příběh plný pocitů a prožitků, který pak zůstane v každém z nás a zcela prožit zůstane zdrojem radosti a inspirace po dalších několik dní....než se stane vzpomínkou na krásný léta čas, kdy blízký člověk seděl vedle nás a milo bylo.

Však Vánoce jsou též pohádkou, čas příběhů krásných a konejšivých, a tak přejeme si a lidem všem, aby příběhy lidské štědrosti skrze příběh svatého Mikuláše k nám přišly, aby okouzlení nad zázrakem zrození nám příběh Ježíška uměl přinést, a abychom si dovolily opět otevřít se lidskosti, prosté radosti z života a z darů, jež jsou nám skrze věci, lidi a prožitky světem dány.

Zuzana Škyříková