Archeologické nálezy historicky cenných kachlů [2]

Další díl pokračuje v seznamování s nálezy historicky cenných kachlů (objevených v čp. 48, na ulici Dolní Rakovec) - tak jak je v odborné studii popsal přední odborník na tuto tématiku Čeněk Pavlík. V předešlém článku jsme si ukázali kachle z éry pozdně gotické a nyní se zvolna posuneme do epochy renesanční.

Kachel č. 4 - Anděl v roli ochránce rodového znamení

Anděl s erbem pánů z Pernštejna

Anděl v roli ochránce rodového znamení je častý motiv, jeho obliba vrcholila na přelomu gotiky a renesance. Za vzácnější doplněk můžeme považovat čtveřici stínek cimbuří, neboť běžná je většinou pouze trojice.

Typ kachlu - římsový korunní, výžlabkový, reliéfní, komorový; rozměry ČVS - 225 x 208 mm (kompletní), hloubka torza komory do 60 mm; nalezeny zbytky nejméně 10 exemplářů;

Ikonografie - anděl štítonoš s erbem pánů z Pernštejna, nahoře ozdobná linka a čtyři stínky cimbuří;

OL - ; úprava ČVS - režná s drobným stříbřitým slídováním; komora - kónická, nezakouřená (torzo); materiál - oranžovohnědý, jemně plavený; datace - počátek 16. století.

Velmi neobvyklé je ztvárnění rostlinného úponku na následující ikonografii.

Kachel č. 5 - Úponek s listy a plody

Úponek s listy a plody

Oválné plody (hrozny?) jsou zde umístěny přímo uprostřed listů zvláštního tvaru, připomínajících dračí blanitá křídla. Přímá analogie není autoru známa ani v případě doprovodného nápisu, umístěného atypicky pod náznakem provazce na pravděpodobně spodní částí tohoto reliéfu.

Typ kachlu - římsový, kordonový s výžlabkem, reliéfní, komorový; rozměry 230 X 220 mm, hloubka komory cca 85 mm (vše kompletní); nalezeny zbytky 3 exemplářů;

Ikonografie - stylizovaný úponek s listy a plody, dole náznak tordování a majuskulní nápis (pseudonápis);

OL - ; úprava ČVS - režná s poměrně hustým stříbřitým slídováním, místy zbytky přetahu bílou hlinkou; komora - nepravidelně kónická, zakouřená, ukončená 20 mm širokou, oble přehnutou, místy podseknutou manžetou, uprostřed úzce prožlabenou, zakouřená; materiál - oranžový s drobnými kamínky; datace - počátek 16. století.

Renesanční epochu reprezentují tři druhy kachlů ozdobené lunetami a delfíny, které samy o sobě teoreticky stačí k postavení celého kamnového tělesa. Dolní, soklová část mohla být sestavena z kachlů čtvercového formátu viz. obr. níže.

Kachel č. 6

Kachel ozdobený lunetami a delfíny

Typ kachlu - základní, reliéfní, komorový; rozměry - 220 X 220 mm, hloubka komory cca 90 mm (vše kompletní); nalezeny zbytky nejméně 2 exemplářů;

Ikonografie - groteska s lunetou a delfíny;

OL - vystupující zaoblený hranol; úprava ČVS režná s drobným stříbřitým oboustranným slídováním; komora pouze v rozích kónická (její velký okrouhlý vyhřívací otvor dosahuje světlosti až 210 mm), zevnitř (spolu s ČVS) mírně zakouřená, ukončená až 28 mm širokou mělce prožlabenou manžetou, uprostřed, při styku s ČVS je v ní ve vertikálním směru proražená dvojice okrouhlých zpevňovacích otvorů o světlosti cca 8 mm; materiál - oranžový, jemně plavený; datace - kolem poloviny 16. století.

a horní, nástavcová část z kachlů obdélných. Domněnku umístění v horních partiích kamen podporuje malá hloubka i tvar jejich komory. Tyto vlastnosti jsou ze statických důvodů pro užití ve spodní části kamen nevhodné.

Kachel č. 7

Reliéfní kachel ozdobený lunetou a delfíny

Typ kachlu - základní (obdélný), reliéfní, komorový; rozměry -310 x 210 mm, hloubka komory cca 70 mm (vše kompletní); nalezeny zbytky 5 exemplářů;

Ikonografie - groteska s lunetou a delfíny;

OL vystupující zaoblený hranol a drobná lišta: úprava ČVS - režná s drobným stříbřitým slídováním; komora - poloválcová, zevnitř (spolu s ČVS) mírně zakouřená, s dvěma okrouhlými vyhřívacími otvory nad sebou o průměru cca 90 mm: materiál - šedý, na lomu nestejnoměrně vypálený; datace - kolem poloviny 16. století.

Celkovou výzdobu kamen mohla uzavřít řada korunních nástavců s lunetami. z nichž se nalezlo jen nerekonstruovatelné torzo, které vidíme na dalším obrázku.

Torzo korunního nástavce

Typ kachlu - korunní nástavec; rozměry - 80 x 70 mm s maximálně 32 mm širokou základnou;

Ikonografie - luneta;

OL - zaoblený hranol; Úprava ČVS - režná s drobným stříbřitým slídováním a zbytky přetahu bílou hlinkou; materiál - oranžový, až šedý, jemně plavený; datace - kolem poloviny 16. století.

Architektonické kompozice s náznakem perspektivy a v některých případech obohacené o motiv delfínů nebo květinový vzor se u nás nacházejí zejména na jižní Moravě (Brno, Strážnice), avšak můžeme se s nimi setkat i ve vzdálenějším Prostějově či Litovli.

Pokud jde o technologické provedení "doubravnických" kachlů, jejich konstrukce nevybočuje z dobového standardu. Gotické komory jsou kónické, jejich pláště jsou mírně zvlněné (nejedná se o zpevňovací šroubovici, nýbrž o důsledek vytáčení na kruhu) a pokud bylo možné zjistit, ukončovala je manžeta běžného typu. Setkáváme se na nich také s obligátními stopami po seříznutí nožem (na vnějším plášti komory při styku s ČVS, u záchytných otvorů, při okrajích čelních stěn) a s bodovým či táhlým prstováním.

Zbytky komor kachlů s renesančním reliéfem mají archaické rysy a v podstatě zůstávají věrné gotickému tvarosloví. Vzácná je vyříznutá dvojice okrouhlých vyhřívacích otvorů nad sebou v poloválcovém plášti jedné z nich (Kachel č. 7 ). Analogický typ komory byl evidován na pozdně gotickém kachli v obci Bulhary (Pavlík Šedo 2006, 23).

Z rozboru kachlů dále vyplývá, že jde o zbytky přinejmenším dvou otopných zařízení gotického a renesančního, přičemž dva z gotických reliéfů (Kachle č. 4 a 5) jsou slohově pokročilejší, což zákonitě neznamená, že jsou mladší. Téměř shodná struktura gotického a renesančního materiálu, ozdobné stříbřité slídování ČVS i další technologické znaky vedou k domněnce, že jde o výrobky téže hrnčířské dílny.

Časové rozpětí, ve kterém kachle vznikly, však nelze s určitostí stanovit, předpokládaný časový rozptyl je 40-80 let. Protože reliéfy vyrobené podle shodných forem z jiných lokalit dosud neznáme, je pravděpodobné, že jde o dílo lokálních řemeslníků, pracujících pouze pro nejbližší okolí. V této souvislosti nutno poznamenat, že totožný reliéf nebyl nalezen ani na kachlích z blízkého hradu Pernštejna, stojícího od Doubravníku vzdušnou čarou pouhých sedm kilometrů .

Na závěr článku bych chtěl poděkovat bratrům Vladimíru a Zdeňkovi Mazáčovým za možnost nahlédnutí do jejich soukromé sbírky "náhodných nálezů" a následně představit veřejnosti unikátní střípky z mozaiky historie našeho starobylého Doubravníka.

Petr Koukal