Rozhovor s Michalem Bednářem

Vzhledem k tomu, že včelařský spolek Doubravník slaví letos 100 let od svého vzniku, nabízelo se udělat rozhovor se včelařem. Volba padla na Michala Bednáře z Litavy, člena našeho včelařského spolku. Vystudoval potravinářskou chemii na VUT a včelaření je nyní jeho prací.

1. Jak jste se ke včelaření dostal?

   "Můj dědeček včelařil a já jsem mu začal přirozeně pomáhat. Jediného z vnuků mě včelaření zajímalo. Několik let to fungovalo tak, že mi dědeček přesně říkal, co mám dělat a u čeho je třeba pomoct. Když se kontrolovaly včely pomáhal jsem, kde bylo třeba. To mi už bylo přes deset let. Dědeček měl dva včelíny a vše měl dopředu nachystáno a říkal mi co a jak dělat. Ze začátku jsem nepřemýšlel nad tím, co a proč dělám. Viděl jsem, jak vypadají včely, když jsou v pořádku a kdy naopak ne. Byla to krásná doba. Po pár letech, co jsem pomáhal, mi dědeček řekl, že mi jeden včelín nechá. Od vyššího gymplu jsem tedy měl svůj med a nabízel jsem ho i svým spolužákům. Když jsem chodil na vysokou, tak jsem včelaření po dědečkovi přebral a měl jsem díky tomu přivýdělek. Po vysoké jsem nastoupil do včelařského ústavu, kde se spojila práce s koníčkem dohromady."

2. Co potřebuje začínající včelař?

   "Z mého pohledu je strašně důležité zajít na návštěvu k někomu, kdo už včelaří. Najít někoho, ke komu můžu docházet a projít s ním celý rok. Už jsou dokonce včelaři, kteří takovou službu nabízejí. Se začínajícími včelaři udělají na jaře první setkání, poté udělají první oddělky (způsob, jak vytvořit nové včelstvo) o které se začínající včelaři starají a na konci si je mohou nechat, odvést a pak už pracují sami. To je první věc. Aby začínající včelaři věděli, co to obnáší. Někdy se zdá, že to jde samo a včely samy létají, ale není to vždy tak. Dále je dobré nastudovat teorií. Je také potřeba si uvědomit, že je třeba nějakého zázemí. Med musíte někde stáčet, je třeba mít nějaké technologie. Existují právní normy, které včelaření regulují. Pokud chcete začít včelařit musíte být registrovaný chovatel hospodářských zvířat. Jste pod dohledem veterinární správy. To obnáší například odevzdávání zimních vzorků na roztoče varroa. Pokud by vám náhodou uhynulo větší množství včel (více než 20%), musíte to hlásit veterinární správě. Jakýkoliv přesun včelstva, byť jenom v rámci obce musí být povolen veterinou. Pro toto povolení musíte mít ne víc jak rok staré vyšetření na mor a varroázu. Také je důležité rozhodnout se, jaký chcete úl, což je dobré na základě zkušeností."

3. Na co by si měl začínající včelař dát pozor?

   "Je to odborná práce, která chce čas. To, co dělám na podzim, ovlivní, co se děje na jaře. Můj dědeček, když začal včelařit, neměl čtyři roky med. Je třeba se tedy připravit, že může přijít i nějaký nezdar. Jde o to začít vždy postupně a s rozmyslem. Také je důležité vědět, zda nejsem alergický a že štípnutí od včely bolí."

4. Používáte chemické nebo přírodní produkty?

   "Slovo chemie je vlastně všechno, například i polibek. Všeobecně jsem proti neuváženému používání chemických prostředků. S chemií se ve včelaření setkáváme zejména při léčení varroázy, což je infekční onemocnění včel způsobené roztočem Varoa destructor. Vše se musí dělat s rozmyslem. Ale jsou samozřejmě věci, které stát a veterinární správa nařizují. Chemie nechemie musí jít vždy ruku v ruce s technologií včelaření a vůbec s komplexním přístupem k problému."

5. Ubývá, nebo přibývá včelařů?

   "Naše republika je nejvíce zavčelený region v Evropě s největším počtem včelařů 100 km2. U nás je tato tradice od Marie Terezie, kdy byla spousta menších včelařů. V Evropě jsou spíše včelí farmy se spoustou včelstev a se zaměstnanci. Tradice menších včelařů není taková, jako u nás. Včelařů je u nás asi 54 tisíc. I kdyby tu byla polovina včelařů, pořád jsme na tom v rámci Evropy dobře. Někdy se může zdát, že je včel méně. Pokud na jaře rozkvete všechno rychle za sebou, dají včely přednost kvetoucímu stromu blíže jejich úlu. Na vzdálenější zahradu se nedostanou v takovém počtu."

6. Jak poznám z pohledu spotřebitele kvalitní med?

   "Včela udělá med vždy dobře. Může ho poškodit včelař například tak, že ho vytočí brzy, na nevhodném zařízení nebo ho skladuje v nevhodných nádobách. Dobrý med poznáte podle bubliny, která vzniká pod víčkem. Měla by téct pomali. Malý včelař nechce, a ani neumí a nedovede med nějak zfalšovat. A není to v jeho zájmu. Myslím falšování v tom smyslu, že například průmyslový sirup ze škrobu či sacharózy je někdy v obchodech vydáván za včelí med."

7. Jak bychom měli med správně skladovat?

   "Pokud je v suchu a chladu třeba ve sklepě, v dobře uzavřených nádobách, tak vydrží roky. Med je konzervovaný sám o sobě. Je v něm tak málo vody a je tak hustý, že tam žádné kvasinky ani bakterie aktivně nežijí. Ideálně je skladovat ho ve skle a ve stínu."

8. Jaký med máte nejraději?

   "Jakýkoliv. Každý med je dobrý a každý chutná trochu jinak. Nejraději mám asi jarní z ovocných stromů, je lahodný a chutný. Výborný je i letní, například lipový."

9. Co dělat, když se na zahradě usadí roj?

   "Hlavně nepanikařit. Včely jsou samy v nejistotě, neví, co bude a nebývají agresivní. Mohou odletět ten den nebo za dva až tři dny. Je dobré informovat nejbližšího včelaře, který roj setřese. Někdo takhle začal včelařit."

10. Co byste doporučil do budoucna, aby se včelám dařilo?

    "Je potřeba na včely myslet, ať děláme cokoliv. Je to živý tvor. Tam kde se bude dařit včelám, bude se dařit i lidem. Když třeba vysazujeme nějaké dřeviny, můžeme vybrat vhodné druhy třeba s ohledem na potřebu včel. Nevědomky může včelám a dalšímu užitečnému hmyzu ublížit i malý zahrádkář, který postříká své rozkvetlé ovocné stromy proti škůdcům."