Rozhovor


Rozhovor s Mgr. Romanou Železnou na téma 17. listopad.

V tomto roce slavíme třicetileté výročí Sametové revoluce. Ráda bych se tě zeptala: Co pro tebe znamenal 17. listopad 1989?

Pro mě to tenkrát moc významné nebylo...


Můžeme jen upřesnit kolik ti bylo?

Sedm. Sedm a půl. Revoluce pro mě znamenala málo. Soudružce učitelce se začalo říkat paní a Honza, táta Terezky a Janičky, přestal pracovat na čističce ve Slavkově a stal se loketským starostou. My děti jsme konečně mohly na radnici, která mě odjakživa fascinovala, ale do té doby nás z ní vždycky vyháněla paní Hálová. Svojí prababičku jsem zaslechla, jak naříká, že děda, její zeť, přišel o práci, ale nedokázala jsem si představit, co to znamená. Jinak jsem, především v okruhu přátel mých rodičů, vnímala pozitivní atmosféru. Pamatuju si letáčky OF a Havel na Hrad.


Před několika lety jsi v Doubravníku 17. listopadu pořádala akci Boj za Svobodu a Demokracii: Václav Havel slovem, písmem, činy. Kde se teda vzal ten zájem?

To začalo, když jsem se seznámila se svým manželem. Historie jeho rodiny byla úplně jiná než té mojí. Oba moji dědové byli komunisti. Děda sokolovský byl ředitel hnědouhelné elektrárny Vřesová. Takže dokonce významně postavený komunista. Jirkovi prarodiče měli v Budějovicích hospodu, ještě po válce. Tu jim komunisti sebrali a rodina i dál měla problémy. Jirkův taťka se sice v šedesátých letech na vysokou školu dostal, ale v šedesátém osmém ho na konci studia vyhodili, a tak se místo projektanta na dvacet let stal zedníkem. Jeho strýc byl zavřený v Jáchymově.

Napadlo mě, jak by to asi bylo, kdyby se doba nezměnila. Myslím, že to bychom se s Jirkou nikdy nepotkali. Kdysi jsem mu v legraci říkala, že já bych byla kulturní atašé na Kubě a on by byl zavřený v kriminálu. A tak jsem se o naši nedávnou historii začala víc zajímat. Přečetla jsem hodně textů, zhlédla mnoho dokumentů, a uvědomila si, že datum významné pro naši Českou republiku - 17. listopad - je datem významným i v mém osobním životě.


Takže myslíš, že bys pokračovala ve stopách své rodiny? Nebyla bys disident?

No, to teď těžko říct. Ale nemyslím si, že bych byla tak silná, abych dokázala vzdorovat mašinerii moci. Když pominu ty, kteří z tehdejší politické situace záměrně profitovali, tak jsem přesvědčená o tom, že lidi ovládal strach. Možná si to pak už ani neuvědomovali, ale byli nuceni slevovat ze svých morálních hodnot, aby ochránili své blízké. Když drželi hubu a krok, tak to šlo. A člověk se to naučil. Když někde trochu ohnul hřbet, tak se přece žilo dobře. Lidi vychovávali děti, chodili do práce, jezdili na chatu. Nedivím se, že neřešili to, co stejně nemohli změnit. Asi bych se chovala stejně jako většina. Naštěstí se tak ale nechovali všichni, protože to by se bývalo nic nezměnilo. A proto díky Vám nemnohým, kteří jste šli s kůží na trh. Kteří jste veřejně poukazovali na páchané bezpráví. Kteří jste za cenu osobního neprospěchu trvali na mravním řádu.


Dále jsi tedy vyrůstala ve svobodné zemi. Využila jsi možnosti, které z toho plynou?

Pro mě už například cestování do zahraničí byla samozřejmost. Rok jsem studovala na gymnáziu v Německu a pak rok na univerzitě v Utrechtu. Jsem vděčná za tu možnost, za ten pohled jinam a odjinud.


Když teď slavíme 30 let svobody, co pro tebe znamená svoboda?

To je těžká otázka... Určitě žijeme v demokracii, což je politické uspořádání umožňující svobodu člověka. To, jestli to tak ve skutečnosti opravdu je, si nejsem zcela jistá. Myslím, že jsme jako národ, jako stát učinili významné kroky směřující ke svobodě. Ale nežijeme v pohádce, kde všechno dobře dopadne a je to napořád. Václav Havel tenkrát 17. listopadu 1989 řekl, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. S veškerou úctou k němu si dovolím malou revizi. Spletl se ve vidu slovesa. Ten musí být nedokonavý, tedy: PRAVDA A LÁSKA MUSÍ VÍTĚZIT NAD LŽÍ A NENÁVISTÍ, v každé jednotlivé situaci, pokaždé znovu a znovu. Pokud přijmeme tuto zodpovědnost, tak se na naší cestě budeme krůček po krůčku svobodě přibližovat.





Výzva

Mnozí z vás mají také vzpomínky na 17. listopad. Pokud se o ně chcete podělit s ostatními, budeme rádi, pokud je sepíšete a odevzdáte na úřadě městyse Doubravník. Vaše vzpomínky se stanou součástí výstavy "Listopad v nás".


Citát

"Nejhlubší argument pro demokracii - víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovnost a v nesmrtelnou duši; to je pravá metafyzická rovnost. Eticky je demokracie zdůvodněna jako politické uskutečňování lásky k bližnímu. Věčné věčnému nemůže být lhostejné, věčné nemůže věčného zneužívat, nemůže ho vykořisťovat a znásilňovat."

Tomáš Garrigue Masaryk

(in Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem, Českoskovenský spisovatel, 1990, str. 327)


Monika Kvasnicová