Krajina, po které stéká voda I.

Zvláštní titulek. Po krajině přece voda nestéká. Krajina není potřená něčím nepropustným! Krajina a voda patří odjakživa k sobě. Tak ji známe. Tak jsme v ní vyrůstali a do ní se rádi vraceli, vděční za její stálost a proměnlivost, vděční za rozmanitost květeny a zvířeny, pro které byla krajina stejně jako pro nás domovem.

Do takové krajiny se voda vpíjí, zasakuje. Kdyby voda po krajině stékala, krajina by začala usychat! A pak, při pohledu na ni by člověku jen těžko přicházelo na mysl to laskavé slovo krajina. Bez vody by krajina už nebyla krajinou.

Co to tedy může být za výjimečný kus země, po kterém voda stéká. Skála? Skály? Vysoké hory? Lom? Velkolom? Letiště? Nebo snad pouště, či polopouště? Tak pouště a polopouště určitě ne, tam voda zasákne. To by musely být pokryty nepropustnou vrstvou a to nejsou. Která krajina je tak bláhová, že nechce pít? A která nepije, když žízní? Která žíznivá krajina neotevírá cesty srážkové vodě pro zatékání do podzemních zásobníků? Která bláhová krajina nepije, když může a potom usychá?

Ta bláhová krajina je překvapivě na dosah, je všude kolem nás. Vnímáme neblahé změny kolem nás. Všimneme si odumírání lesů. Vnímáme však pohříchu pouze ty změny, které jsou pozorovatelné pouhým okem. Zato změny v krajině pouhým okem nepostřehnutelné, často vážnější, nevnímáme vůbec. Čas od času si jen postěžujeme, že máme smutný primát, že jsme generací, která může pozorovat v krajině nejvíce změn za jeden lidský život. A že nová generace lesníků už nebude muset zvedat pohled k nebi, aby se podívala do korun stromů. Dokonce si o sobě můžeme na stránkách Deníku N (letos, 1. prosince) přečíst rozhovor s dvanáctiletým Kryštofem Bártou, který tvrdí: "Vy nám zničíte planetu, a pak si zemřete." Řeknete si, vida, máme našeho vlastního českého a pěkně drzého klimatického aktivistu. Máme naši vlastní českou paralelu světoznámé Grety Thunbergové, švédské školačky, která dala podnět pro vznik hnutí pátečních školních stávek pro klima. V duchu se hned ptáme, za čí peníze takto mluví. Kdopak je za tím naším aktivistou a čí moudra to vlastně papouškuje? Budou nám tu rozhodovat děti? Kryštof bude ale přeci jenom z trochu jiného těsta než Greta. Ve volných chvílích hraje divadlo a přiznává, že rád provokuje. Také má smysl pro humor. Říká, že jediný sport, který dělá, je uhýbání před pohlavky ostatních a že si je určitě zaslouží za to, jak rád hraje na nervy ostatních. Pozoruhodné sebehodnocení.

Ať tak či onak, mladým "potížistům" se daří přitáhnout pozornost k neřešeným problémům kolem nás. Není divu, nebojí se mluvit. Vyrůstají v době, kdy se čím dál častěji mluví o zvyšujícím se tempu vymírání rostlinných a živočišných druhů, o obtížně předvídatelných následcích klimatické změny a nedovedou pochopit, proč se s tím rodiče smířili, proč s tím dospělí něco nedělají. Na panelu významných obchodních a politických vůdců v lednu tohoto roku v Davosu řekla Greta Thunbergová například:

"Někteří lidé, některé společnosti, zejména ti, co rozhodují, přesně věděli, jaké cenné hodnoty obětují, aby pokračovali v získávání nepředstavitelného množství peněz. A vy zde patříte právě do této skupiny lidí". Pokračovala: "Chci, abyste jednali, jako kdyby byl dům v plamenech - protože tomu tak je".

Přidávají se i dospělí. Generální tajemník OSN António Guterres řekl na konferenci na Novém Zélandu v květnu 2019, že jeho generace "nevyhrává bitvu proti klimatickým změnám" a že je na mladých, aby "zachránili tuto planetu".

Také mladá generace v Doubravníku se v poslední době začíná více zajímat o to, co se děje v okolní přírodě. Určitě nejsem sám, kdo zaznamenává nebývalý zájem o příčiny negativních změn a hlavně o praktické kroky, vedoucí k ozdravení nemocné krajiny. O situaci v lesích a o nástinech řešení pravidelně informuje Petr Koukal /Kůrovcové desatero pro vlastníky lesa (6.11. 2019), Udržet vodu v krajině (4.7. 2019), Těžba dříví na Bozince (3.4. 2019), Kůrovec - nástin situace v lesích městyse Doubravník (1.1. 2019), již 33. díl (!) z cyklu článků "Lesy městyse Doubravník [33] (26.5.2018)/. Dalším, který se ve svých příspěvcích rovněž neúnavně věnuje okolní přírodě, je Jaroslav Sterzel. Konkrétní kroky, jak zahájit a uskutečnit různé projekty oživení krajiny rozepisují Lucie Kopřivová /Jedlý les - žijeme tu spolu (8.10.2018)/ a Zuzana Škyříková /Vody v krajině ubývá (3.7. 2017)/. Všechny články na téma "příroda, okolí" lze nalézt na internetových stránkách městyse.

Prakticky pečuje o přírodu v rámci spolku Rezekvítek (nezisková organizace zabývající se ekologickou výchovou a ochranou přírody) už rovných deset let Ing. Vilém Jurek, vedoucí úseku Péče o přírodu (management krajiny, brigády, praxe, dobrovolnictví). Na jaře 2018 připravil s kolegy zvláštní vydání Jihomoravských ekolistů, kde se objevily příklady z praxe a ukázky toho, jak krajině pomoci. Mottem článku je ochrana, plánování a správa krajiny. V letošním roce zveřejnily Kulturní noviny Vilému Jurkovi soubor jednotlivých kroků, které by měl vlastník, aktivní člověk a politik udělat pro ochranu, plánování a správu krajiny. Příspěvek je pojmenován jako "Stručný manuál, jak udělat něco dobrého pro krajinu". Stojí za to citovat z úvodního odstavce článku:

"V diskusi zavládlo teoretizování a pitvoření se, kam že nám mizí ta voda, proč schnou stromy, proč ubývá hmyz a podobně. Klejeme, analyzujeme, ale nic moc praktického a zásadního neděláme. Máme popsány stohy papírů různých koncepcí - jen namátkou Adaptační strategie ČR, Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice, Národní akční plán adaptace na změnu klimatu apod. Bohužel tyto krásné studie krajinu nezachrání, dokud se jejich cíle nebudou naplňovat."

Vilém Jurek vychází vstříc požadavkům na konkrétní kroky pro ozdravění krajiny, a to byl důvod, proč byl pozván na jarní přednášku do Doubravníku.

A ještě jedna citace od Viléma Jurka:

"K suchu už bylo řečeno mnoho, takže hrozí kopírování už dávno řečeného. Najednou se roztrhl pytel s odborníky a každý problematice sucha rozumí jako emeritní profesor bioklimatologie."

Přestože toho bylo o suchu řečeno již tolik, troufám si říct, že kopírování už dávno řečeného v jednotlivých článcích "Krajina, po které stéká voda" nehrozí. To podstatné nám totiž stále uniká, stále nechápeme, proč krajina nepije, když žízní. Víceméně sice tušíme, že onemocněla kůže krajiny, že onemocněla půda, ale před snahou o nápravu by měla být popsána příčina a průběh infekce půdy. Zdrojem informací pro tento a pro připravované články je jednak připravovaný dokument "Voda pro půdu a půda pro vodu" a jednak přednáška "Krajina, po které stéká voda", která zazněla dne 15. listopadu 2019 ve Staré radnici v Doubravníku.

Setí kukuřice přímo do druhově bohaté meziplodinové směsky

Setí kukuřice přímo do druhově bohaté meziplodinové směsky budí oprávněnou pozornost (Rakousko, Kaindorf, květen 2019). Tento způsob vychází z hlavních zásad nově se šířícího zemědělství, které více zohledňují biologické principy: (a) - minimalizace zásahů do půdy a respekt k osevním postupům, (b) - využívání druhově co nejbohatší směsky meziplodin, (c) - nutnost trvalého vegetačního pokryvu půdy.

Jaroslav Záhora