Železniční stanice v Doubravníku


10. ledna 2019 po 114 letech byla uzavřena pokladna ČD na doubravnickém nádraží. Krátká zpráva, která se ke mně dostala od paní Aleny Blahové (poslední pokladní), a která se jeví jako bezvýznamná v dnešním nepřetržitém informačním toku politických zpráv a bulvárních blábolů.

Mně ale přišla ta zpráva smutná. Tak nějak se z nádraží stává již jenom přístřešek přibližující se autobusové zastávce (i když o statut stanice přišlo již v roce 1947). Co je ale autobusová zastávka? Železná tyč u silnice s označením a plechovou tabulkou s jízdním řádem, o kterém nikdo neví, jestli ještě platí. Některé mají více či méně nevzhledný přístřešek. Naproti tomu železniční stanice jsou většinou v obcích a městech význačné budovy, i když ta naše je tak trochu odstrčená. Vzpomínám si, jak jsme jako děti obdivovaly Karkulku s vlkem v květinové zahrádce slečny Marie Jirčíkové, jak jsme při čekání na vlak cestou do školy v Nedvědici cvrnkaly kuličky, později jsme přešly na "hazard", takzvanou čáru s desetihaléři. Když jsem v mládí jezdil prvním vlakem 4.15 hod do TOSu Kuřim byl člověk rád, že se v zimě ohřál v příjemně vytopené čekárně. Krátce před příjezdem vlaku se odhrnul závěs v okénku a ozývalo se cvakání při označování kartonových jízdenek. Mohlo se stát, že pokud vás spolucestující nevzbudili, čekali jste na další vlak. Když jsme začali stavět náš dům, tak cihly z cihelny také přijely po železnici a vagon čekal na odstavné koleji, než jsme cihly odvezli. Na autobusovou zastávku žádnou vzpomínku nemám.



Kresba Stanislava Bělíka: Nádraží podle starých pohlednic.

Naše nádraží toho jistě mnoho zažilo a o tom se dá ledaco dozvědět z Pamětní knihy železniční stanice Doubravník, která je v digitální formě volně dostupná na internetových stránkách badatelna.eu. Pamětní knihy železničních stanic ČD byly zavedeny v roce 1924, ale v roce 1940 byly zrušeny a při bombardování Prahy koncem války byly zasaženy budovy ředitelství drah a archívu a tak se tyto první knihy nedochovaly. Dochovaly se ale naštěstí jejich opisy. K obnovení Pamětních knih došlo v roce 1945 a tak i naše železniční stanice má svou Pamětní knihu psanou od roku 1946 tehdejším přednostou Josefem Rybkou. Jsou zde pouze roky 1946 a 1947, protože 1. prosince 1947 byla stanice Doubravník dopravně zrušena a stala se zastávkou s nákladištěm, které bylo přiděleno ke stanici Nedvědice a nákladiště Prudká přiděleno ke stanici Tišnov.

V úvodu této knihy je velmi krásně popsána historie Doubravníku i jeho okolí. Pan přednosta musel mít k Doubravníku skutečně srdečný vztah. Je tady popsáno válečné období a útoky partyzánů na železnici v našem okolí. Zajímavý je třeba tento případ, cituji:

"Dne 7. dubna 1945 ve 23 hodin 50 min. byl zastaven nákladní vlak 8707 v Borači výhybně partyzány. Jelikož byla noc, musel výhybkář dáti návěst "Stůj" vlaku červeným světlem pod dozorem partyzána a projíždějící vlak zastaviti. Po zastavení bylo vlakové mužstvo, výpravčí a výhybkář uvězněni ve služební místnosti výhybny Borač a střeženi. Telefon rozbit. Vlak byl pak uveden do pohybu, strojvůdce musel seskočiti a vlak bez doprovodu odjel. V Tišnově projel v 0.02 a zastavil v km 26.3 mezi Tišnovem a Drásovem bez lidské pomoci (neměl páru)."

Jsou tu popsány další útoky výbušninami na vlak a hlavně železniční mosty. Naše nádraží také zažilo dvakrát bombardování. Poprvé to bylo 26. dubna 1945:

"Za jasné noci, kdy měsíc svítil jako ve dne o 1 hodině byla zdejší stanice z letadla bombardována. Shozeno bylo 5 pum. 2 nevybuchly, 3 poblíže nádraží, z toho jedna 20 m od staniční budovy na koleji druhé vyrvala kolejnice a kolej z dopravy vyloučila. Všechna okna vytlučena, střecha poškozena, všechny dráty přetrhány a kousky kolejnice nalezeny byly až na přilehlém pohoří. Zraněn nebyl nikdo."

Druhý případ se stal za dva dny:

"Dne 28. dubna 1945 po jedné hodině v noci byla stanice bombardována podruhé. Letec osvětlil si krajinu a jednu bombu jedinou shodil těsně za nádražím. Stanice byla těžce poškozena, lze ale mluviti o štěstí, že nám poškozena těžce přece jen zůstala zachráněna a provozu schopna."

Mnohé zajímavé informace lze vyčíst i z opisů předválečné knihy, které jsou k této knize přiloženy. Například, že prvním správcem stanice byl od otevření tratě 23. června 1905 do 15. srpna 1910 staniční mistr Josef Banka.

Dne 21. října 1918 došla telegrafická zpráva, že Rakousko zbavuje zaměstnance sloužící v Československém státě služební přísahy a v měsíci listopadu 1918 byl složen slib zde zaměstnaných Československé republice.

Dočteme se tady o elektrifikaci nádraží. Cituji:

"Dne 11. listopadu 1935 započalo se s instalací elektrického osvětlení stanice Doubravník. Instalaci provedli zaměstnanci brněnské výtopny. Celkem zavedeno 10 světel v obvodu celé stanice. Dne 18. listopadu 1935 připojena stanice Doubravník na síť západomoravských elektráren. Elektrické osvětlení stanice Doubravník bylo přijato místním občanstvem, jakož i cestujícím obecenstvem s velkým uspokojením."

Připomínám, že elektřina byla do Doubravníku přivedena v r. 1929, ale do většiny domácností se dostala až po válce.

Naše nádraží zažilo také pokus o vloupání. Cituji:

"Dne 22. března 1936 v 0.10 hodin pokusili se neznámí pachatelé vloupati do skladiště zboží zdejší stanice. Pokus vloupání zpozoroval vedoucí stanice Kříž, kterým byli zloději vyrušeni a zahnáni, takže nedošlo k hmotné škodě, pouze poškozen zámek a zlomeno železo podložky, kterým se pokusili zámek překroutiti. Pachatelé nechali si do zdejší stanice zaslati na fingované jméno automobilových součástek na dobírku v ceně 10.000,- Kč a vloupáním si je chtěli přivlastniti. Pátrání četnických stanic po zlodějích zůstalo bezvýsledné."

Doubravnické nádraží zažilo řadu jak smutných, tak i veselejších příhod. Na závěr tedy ocituji ještě jednu z těch humornějších, která by se dala nazvat Vagóny na útěku:

"Dne 13. března 1927 při přijetí a posunování nákladního vlaku čís. 4771 ve stanici Nedvědice ujely z této stanice dva ložené vozy, které byly až ve stanici Doubravník správcem stanice Janem Fouskem zarážkami zadrženy. Vozy při zadržení nevykolejily a byly lokomotivou od vlaku č. 4771 zase do stanice Nedvědice odtaženy."



Rok 2005 nádraží při oslavě 100 let od zahájení provozu na železnici.

Do budoucna bych přál našemu nádraží, ale i celé železnici, aby opět získali na významu v dnešním systému dopravy. Při auty přeplněných silnicích tu k tomu potenciál je. Je ale třeba, aby se modernizovala a stala se pro cestující přívětivější.


Lubomír Čech



Pro pamětníky: