Tum tu dum a dapity dá
Divadlo je poezie, píseň našich srdcí snad, divadlo je prostor duše, kde klid a mír bývá rád. Možná se nám nechtělo….jít z vyhřátých domů ven. Sedíme si u kamen, tělo vláčné, odpočívá….jenže v nás se rozechvívá zvědavost a pokušení. Divadlo vše rázem změní. Přeladí nás, vypne stres, únavou se přímo živí, odcházíme vždy víc živí. Půjdu přec a uvidím, jaké v tom je vlastně kouzlo. Jak by ze mne všechno sklouzlo, když se vpiju do příběhu, když sedím a nevím jak, tělo v klidu, jen můj zrak běhá s nimi po jevišti, v těle tisíc tanečníků, chvěje se na chvíli příští. Sedím, dýchám, někdy ne, tělo pak si vzpomene, že by se nadechnout mělo, naštěstí sál rozhlučelo uvolněné zasmání. Nic nebrání poznání, že je život malý zázrak, že je jako matrjoška, když se na něj shora díváš, hned se směješ, často býváš sebou samým pobaven, mysl tvá se projasňuje, nová síla do tě vpluje, lehčí o kus života jsi na konci představení, svět zas zkrásněl, dost se změnil, za tu jednu hodinu. Objímáš svou rodinu, všechny lidi v lásce míváš, jinak se na sebe díváš. Není divu, zas jsi lehčí, viděl ses i trochu zvenčí, smích uvolnil naladění, mysli přišlo poučení, v srdcích leccos příběh změnil. Celý rok pak v sobě nosíš vzpomínku na ten večer prosvícený. Směješ se, když ohlédneš se, nadechneš se nových sil, chceš vyprávět druhým lidem, čehos tedy svědkem byl. Možná sám to ani nevíš, v čem to kouzlo spočívalo, co ti mysl rozsvítilo, co tě vtáhlo do příběhu. Vidíš jenom, jak se cítíš, jak jsi potom šťastný byl, jak jsi vděčně šel pak domů, zas se na svět napojil. Divadlo tě potěšilo, hned ti bylo při něm milo. Proto tak rádi chodíváme na divadlo s blízkými, proto někdo chodí sám, neb podvědomě cítíme, že se zase sblížíme. Sedíc vedle svých nejbližších, či spočinout ve svém tichu znamená vždy napojení. Napojení neviditelných nitek v našich duších, které zážitky běžných dní utkávají křehkou jehlou ve společnou světa krajku. Propojují naše příběhy, myšlenky a činy denní do společných příběhů, o kterých si pak vyprávíme, sdílíme je mezi sebou, naše duše můžou tančit ve společném rytmu zas. Vezmeme-li dítě své na představení, vidíme ho, jak se směje, vidíme, jak oči planou, to je strava pro náš cit. Můžeme a chceme potom tenhle cit zas oživit. Ve chvílích, kdy se to hodí, vzpomenem na představení, myšlenka zas jiskru zrodí, hned jsme spolu v napojení. A to nás zas vyživuje. Srdce nám to otvírá, ve chvílích, kdy bojíme se, že se druhý zavírá. Sousedské divadlo, které rozsvěcuje Jana Mokrá dělá ještě mnohem víc. Propojuje lidi s místem, kde svůj život denně žijí, propojuje sousedy i lidi místem srdce blízké. Sejdeme se v jednom sále, v obklopení čerstvých lesů, potok zurčí nedaleko, než ho řeka pojme v náruč, vše je spolu místem spjato. V sále ticho, trochu stud, běžně se moc nevídáme, přesto se tu všichni známe, z obchodu i od rybníka, tvoje jméno? Nic ještě neříká mi, však za těmi hradbami, co si lidé vystavěli poznat by se přeci chtěli. Můžou si být užiteční, můžou si být pro radost, poštvávat se proti sobě toho už tu bylo dost. Sousedské divadlo je odpovědí na ticho, které bylo mezi námi. Je jak lehký jasný krásný tón, co nám tu zní pod "horami", pod kopečky líbeznými, zní krásně až na vrchol. Je to jemný projekt Jany Mokré, který vytváří prostor pro setkání, a to především s tím křehkým, krásným, co je v nás. Máme čas se zastavit a spokojeně usednout, dychtivi zvědavostí, jaký příběh se před námi rozehraje a na kterou tu strunu v nás zrovna dneska zabrnká. Myšlenka sousedského divadla je jedno představení měsíčně. Přibližně třetina z nich jsou představení inspirativní, čili divadla profesionálních souborů či zkušených sólo herců, za kterými bychom většinou museli do velkého města, a to se nám, milovníkům klidu a tohoto vzácného kraje zdálo přinejmenším nelogické. Snažíme se proto zvát sem soubory a herce, kteří jinde mají zvuk, a kteří se dokáží dotknout toho nejhlubšího v našich duších. Ušetříme tak řadě diváků dlouhé kilometry městem, smogem, dopravou a přineseme spojení skvělého divadla s nejkrásnějším prostředím, domovinou. Ostatní představení mají být čím dál více vytvořena rodinami či jednotlivými aktéry, kteří sami nebo za vydatné podpory zkušené lektorky dramatických kroužků a principálky divadla Divse Jany Mokré vytvoří krátké jednoduché představení pro sebe a lidé z okolí. Samotná tvorba rodinného či sousedského představení si přeje být především radostným časem kreativně prožitým se svými blízkými, prostřednictvím čehož se můžeme vzájemně více poznávat i obohacovat, učit se rozpoznat a rozvíjet jednotlivé naše talenty a dary duše i osobnosti, učit se hrát si, uvolnit se, postavit se svému egu a strachům dnes již zcela nepodstatným, neb přišla nám doba vděčnosti, ocenění druhého úsilí a nasazení a pokory před kdysi tak zneuznaným uměním divadla pouličního. Postavit se před své blízké nebo před své sousedy leckoho snad vyděsí. Tak prožije si, jaké umění a kolik dovedností skrývá se v každém jednom představení, jak všechno propojuje tak, že soulad vytváří a jaká je to energie, když se vytvoří hra na divadlo. Stanoví se jeviště a hlediště, stanoví se diváci, herec potom nechá plynout energii sebe sama, obavy se vytrácí. Prostě si to užíváte. Zvlášť, když máte za zády někoho tak zkušeného, uvolněného a laskavého jako je autorka tohoto projektu Jana Mokrá. Za vydatné podpory svého muže a rodiny vytvořila prostor, ve kterém již vznikla řada představení a v němž muži ze zapojených rodin vytvořili společně loutky, pod vedením jednoho z nejuznávanějších českých řezbářů loutek Antonína Maloně (nejčastěji můžete vidět jeho loutky v představeních bratří Formanů nebo divadla Radost v Brně). Tento soubor loutek je pak k dispozici každé rodině, která by se chtěla do projektu zapojit. Loutky si zcela zdarma může rodina zapůjčit, obléknout, rozhýbat a oživit. Každá taková rodina je srdečně zvána a může se kdykoliv ozvat Janě Mokré a třeba se jen nezávazně sejít, podívat se na divadelní truhlu plnou těchto společných loutek a zkusit si třeba nanečisto nějaké společné představení vytvořit. Takové představení může pak být i věnováno někomu blízkému jako dárek, může být samo oslavou života někoho z rodiny a třeba i utkáno inspirací životem milované babičky, tatínka či vašeho kamaráda, který byl vášnivý rybář a vás životem obohatil. V každém případě vás srdečně zveme na jakékoli další představení Sousedského divadla, pokud jakkoli cítíte, že vás může obohatit, a že vám přináší do života celou řadu benefitů. My na každé jedno představení vzpomínáme celý život a jsou to velmi silná zastavení, ke kterým se v nejednom životním okamžiku vracíme, učíme se z nich a rozvíjíme vše, co začalo v nás klíčit. Nejbližší představení a veškeré další informace najdete vždy na webu www.sousedskedivadlo.webnode.cz Těšíme se na setkanou a přejeme si vám i nám, ať nás baví žít a hrát si.
Zuzana Škyříková,
|