Ohlédnutí za pochodem kolem Doubravníku

Sedmnáctý červen 2023 se kvapem blížil a s tímto datem i další ročník pochodu pro veřejnost. Ten připravují už tradičně členové Klubu českých turistů z odboru Doubravník společně se zastupitelstvem městyse. Název pochodu Kolem Doubravníku pěšky i s kolem prozrazuje, že je výběr tras nejen pro pěší, ale i pro ty, kdo by chtěli poznávat místa kolem Doubravníku ze sedla kola.

Vznášející se balony

Kdo se snad ještě nikdy podobné akce nezúčastnil, možná ani netuší, že taková procházka či projížďka přinese účastníkům pěkné zážitky, které mohou obohatit úplně každého. Jistě záleží na tom, kterou trasu si člověk zvolí. Důležité také je, zda se vydá do přírody s kamarády, známými, rodinnými příslušníky, nebo sám. Rovněž záleží na tom, jak kdo umí vnímat, co všechno nabízí sama příroda.

Moje letošní dojmy? Ranní mlha a docela chlad, pak už od Bozinky čistá obloha a první rozhledy do krásné vysočinské krajiny. Znám náš kraj dost dobře, ale člověk může být vždycky překvapen a potěšen něčím novým. Doubravničtí pořadatelé prakticky každý rok nabídnou účastníkům nějakou překvapivou cestu a nejinak tomu bylo letos. Úsek z Litavy do Olší s pohledy k jihozápadu neměl chybu. Někdy kolem půl sedmé bylo možno také pozorovat vznášející se balóny, jejichž pasažéři měli rozhledy nepochybně ještě lepší než já pozemšťan. Zatímco jsem pozoroval vzdušné dopravní prostředky a dole u cesty kvetoucí modré chrpy, kroužilo nade mnou sedmero krkavců (opravdu jsem jich napočítal sedm).

Vnímání proměny lesa

Rád chodívám se svými turistickými souputníky, ale tentokrát jsem se na trasu 41 kilometrů vydal sám. To se člověk skoro těší na pořadatelské kontroly (konečně je s kým promluvit), ale na druhou stranu si mohu volit svoje tempo a více vnímám, co nabízí příroda. Přiblížil jsem se už k hradu Pernštejnu (první nádvoří ještě spalo) a k Nedvědici. Právě projížděl osmý vlak. Do cíle mi zbývalo pětadvacet kilometrů, ale hlavně ještě oblast Chlébského, Sýkořský les, kontrola ve Skoroticích. Znovu jsem si uvědomil tu zvláštní proměnu lesa. Někde už se ukazuje nový porost (za dvacet roků to bude pěkný les), na některých místech jej ještě čeká dokončení těžby suchých stromů. Nové mýtiny ztěžují značkařům Klubu českých turistů malování značek a turistům občas orientaci v terénu. Ovšem odměnou bývají nové a často daleké rozhledy do krajiny.

Rozhlížel jsem se také od Křížovic a Křeptova. Když jsem se od Prudké blížil k poslední kontrole u Borače, vnímal jsem příjemné šumění naší Svratky. Poslední stoupání, pohledy z Pláňavy k místům, kde jsem byl před několika hodinami. A když jsem uviděl první stavení cílového Doubravníka a pak i majestátní kostel, ještě zesílila touha být už v cíli, tedy na radnici v Doubravníku.

Tam čekala odměna ve formě příjemného přivítání (děkuji vám, Hanko, Evo, Marie, Miloši, Tondo za ty věty!) a diplom s obrázkem hradu Pernštejna, který nakreslil pan Stanislav Bělík. Ten je zde letos poprvé s pořadateli a účastníky jen symbolicky. A pozor, ještě jsme dostali malý kalendářík, který zve k účasti na příštím ročníku pochodu. Ten se uskuteční 15. června 2024. Pořadatelům pochodu jsem poděkoval za výbornou organizaci a těším se na červen příštího roku.

Petr Vejrosta

Údolí Svratky od Doubravníka směrem k Černvíru a Nedvědici