Promítačka a kino v Doubravníku

V letošním roce jsme poskytli Národnímu technickému muzeu v Praze starou promítací techniku Meopton IV ze sedmdesátých let. Při té příležitosti jsme dávali dohromady také informace o využití této promítačky v minulosti. Tím jsme se dostali k historii zdejšího "kina", respektive promítacího sálu v Sokolovně, který podle zdejších kronik fungoval už za první republiky.

Licence z dob stříbrného plátna

V zápise z roku 1931 je uvedeno, že byla Jednotě sokolské udělena kinolicence platná zatím do roku 1934.

Citace z kroniky:

Ve dnech 28.2. a 1. 3. přehrán film "Plukovník Švec". Den 28. 10. (výročí založení republiky, pozn. red.) oslaven filmem "Neznámý vojín". V předvečer onoho dne byl předveden uvedený film žactvu, v den svátku pak pro veřejnost přehrán film se zpěvnými vložkami žactva.

Kino stalo se vedle pravidelného zdroje příjmu neocenitelným kulturním prostředkem, který vhodně doplňuje činnost našeho vzdělavatele. Celkem přehráno 57 filmů, z toho 7 kulturních. Kino používajíc nedělních večerů k představení, ohrozilo však život našeho divadelního odboru do té míry, že činnost jeho pomalu ustává, až mizí úplně. Divadelní odbor, který v dřívějších letech býval význačnou složkou živé kulturní činnosti naší jednoty, obce a okolí, tento divadelní odbor pietně uložil nové jeviště na půdu sokolovny a sladce spí na vavřínech.

Je tedy vidět, že nové moderní technologie vytlačovaly tradiční kulturu z Doubravníku, ale vedle sokolského divadelního souboru fungoval v obci už ve třicátých letech soubor Jednoty Orla. Navíc máme doklady o tom, že po válce bylo i sokolské amatérské divadlo v Doubravníku obnoveno.

Promítačky ze socialistické éry

Nicméně to všechno se odehrálo ještě dávno předtím, než byly vyrobené zmíněné promítačky Meopton. Promítání v Sokolovně pokračovalo i po válce pod vládou KSČ a v kronice máme záznam o programovém plánu MNV, že v roce 1960 bude kino MNV vybaveno dvěma novými promítacími přístroji 35 mm s novým zařízením a bude provedena úprava kabiny. To byly pravděpodobně v základu právě ty promítací přístroje, které dnes poskytujeme do Národního muzea, respektive byl tam ten stejný motor vyrobený roku 1959. Byl tam však promítací přístroj Meopton III, který pak byl roku 1979 vyměněn za modernější Meopton IV.

V tomto období od roku 1969 se promítalo samozřejmě dost filmů z východní produkce (ze SSSR i ostatních socialistických států), nicméně většina filmů stále pocházela buď z Československa nebo ze západní (tehdy zvané kapitalistické) produkce (viz Filmy v Doubravníku v letech 1969-1978). Z té doby si promítání pamatují i někteří obyvatelé dnešního Doubravníka, kteří ho tehdy navštěvovali. Je zřejmé, že propagandistické sovětské filmy, které se musely promítat z ideologických důvodů, neměly příliš velkou návštěvnost. I na některé běžné představení bylo problémem prodat alespoň 7 lístků, které byly potřeba proto, aby se film vůbec promítal. Kromě toho se tu však promítaly i tehdejší populární hity, jako například Vinnetou z německo-italsko-jugoslávské koprodukce.

Od roku 1970 pak bylo běžné promítání každoročně doplňováno letními filmovými přehlídkami, při nichž se pravděpodobně také využívaly promítačky Meopton.

Zánik v moderní době

Nějakou dobu pak promítání pokračovalo i po Sametové revoluci z roku 1989, kdy se samozřejmě program výrazně obměnil. Populární zde byly zejména spaghetti westerny s Budem Spencerem a Terencem Hillem, případně české komedie jako Saturnin z roku 1994.

Nicméně z kronikářského zápisu víme, že kino počalo být ztrátové, což mírnily pouze zisky z letní filmové přehlídky. Pod vlivem zvýšené mobility obyvatelstva a nástupu nových kin v okolí se návštěvnost rapidně snížila. Roku 1995 se naposledy úspěšně konala letní filmová přehlídka, ale po prázdninách už nebylo promítání uvedeno do provozu.

Jindřich Kačer
podle podkladů od Lubomíra Čecha

Doubravnická Sokolovna v původní podobě ze třicátých let 20. století

Filmy v Doubravníku v letech 1969-1978

Co se v doubravnickém kině promítalo v době normalizace a jak často? Existují kronikářské záznamy, které odhalují počty filmů i země jejich původu, ale konkrétní filmy nejmenují. Například v roce 1968 bylo odehráno 148 filmů s celkovou návštěvností 6 925 osob. To znamená, že se hrálo zhruba třikrát týdně a průměrně přišlo na jeden film zhruba 47 diváků. O rok později, tedy 1969, bylo představení méně, pouze 133, ale zato přišlo více lidí - celkem 8 428. A tady už máme i záznamy, že z toho bylo 58 filmů československých, 57 jich pocházelo z kapitalistického světa (tedy ze Západu) a pouhých 7 bylo sovětských a 11 z ostatních socialistických (lidově demokratických) zemí. Když si připomeneme tehdejší napjatou atmosféru po okupaci vojsk Varšavské smlouvy, je logické, že se v dalších letech začal poměr filmů zvolna překlápět k většímu zastoupení východní produkce. Přesto zůstával stále nadpoloviční počet československých a západních filmů, takže propagandistické sovětské filmy byly v menšině (viz tabulka).

Navíc z let 1970 a 1971 máme i rozepsané návštěvnosti, z nichž je patrné, že západní filmy byly bezkonkurečně nejpopulárnější - například na 35 "kapitalistických" filmů v roce 1971 přišlo 4 916 osob, zatímco na 30 československých filmů jen 1 350 osob a na zbylých 31 východních filmů (SSSR a ostatní socialistické státy dohromady) pouhých 1 349 osob.

Je otázka, jestli to tak zůstalo i v dalších normalizačních letech, ale nejspíše ano, proto raději místní kronikář přestal tento záznam uvádět.

Tabulka: Filmy v doubravnickém kině v letech 1969-1978

* Zvlášť bylo započítaných ještě 5 školních filmů.

Promítačka Meopton IV, kterou Doubravník poskytuje Národnímu technickému muzeu v Praze