Písně jako vášeň pro Veroniku Hajníkovou
Věřím, že následující rozhovor může být velkou inspirací. Možná Vám nevšední příběh jedné ženy ukáže, že pokud jdete vašim snům vstříc, dost možná se splní... nejen o Vánocích. Máte svůj sen? Od mongolských jurt k písničkámVeroniko, zdáš se být ženou mnoha talentů. Jak by ses třemi slovy profesně charakterizovala ty? Nejspíše jako maminka, zahradnice a písničkářka. Kromě role maminky, samozřejmě, se momentálně nejvíce věnuji písničkářství, snažím se živit hudbou a skládáním. Je to pro mě stále novinka, veliká vášeň, takže se poslední tři roky věnuji hlavně tomu. Jak ses ke skládání a psaní dostala? Vystudovala jsi hudbu, jazyk, tvůrčí psaní nebo něco podobného? To ne, vystudovala jsem etnologii. Profesně jsem se pak dlouho hledala, říkala jsem si, co budu dělat? Založili jsme v Brně lesní školku v jurtě, tehdy jsem si myslela, že budu dělat něco s dětmi. Zároveň jsme také jurty prodávali, jezdili jsme pro ně do Mongolska. Časem jsme museli místo v Brně opustit a hledali jsme pozemek. Tak jsme se octli v Chlébském. To byl náš splněný sen - chtěli jsme žít soběstačně v přírodě. Od malička jsem veršovala a skládala básničky, ale dříve mě nikdy nenapadlo, že by z toho mohlo být něco víc. Pořád a při každé příležitosti jsem psala... Při učení na státnice jsem složila písničku Prokrastinační nebo když jsme jeli na nějakou akci - na výlet, na vodu či do Mongolska, tak jsem přetextovala známé písničky a vytvořila jsem legrační verzi té naší akce. Na konci výletu jsem ji zazpívala, pak jsem tu písničku zapomněla a tím to skončilo. Nevěnovala jsem pozornost ani tomu, že by to mohl být nějaký talent. Jednou jsem ale složila písničku, kdy jsem si řekla: "Wow, tak takovéhle věci chci skládat!" Jmenovala se Vyskoč vejš, pořád je na YouTube. Je o tom, že si nemáme zapomínat hrát. A to byl ten impuls, který mě nasměroval. Od té doby, jak říkám, písničky ke mně začaly chodit. Ani nemám pocit, že je vymýšlím, ale prostě ke mně chodí. Říkám věcem "ano", nezaleknu seCo považuješ za svůj největší dosavadní úspěch? Na co jsi nejvíc pyšná? Odpovím asi trošku jinak, než čekáš. Jsem nejvíce pyšná na to, že jsem se sama sobě neztratila. Že se dokážu vrátit sama k sobě, ke svým hodnotám. Dokážu si udržet balanc, přestože se úspěch dostavil celkem rychle. Jsem zvyklá na všechno říkat ano a tím se někdy stane, že jdu do věcí rychleji, než jsem na ně připravena. Chtěla jsem nazpívat cédéčko, tak jsem šla na první hodinu zpěvu, abych to dokázala nazpívat. A pak jsem hned šla to cédéčko točit. A najednou mě oslovují lidi a hraju i na docela velkých "stejdžích", kde podle mě nemám ještě co dělat. Teprve nedávno jsem byla na první lekci kytary. Já sice hraju - jak ráda říkám - od třetí třídy, ale pořád stejně. Tak takhle to mám. Říkám ano, nezaleknu se. Ale nenechám se vystřelit do vesmíru. Chci žít podle sebe. Chci být spokojená, chci míň, ale chci si to užít. A dosavadní úspěchy... Asi to, že hned první album je úspěšná věc. Zpívaná čeština se používá ve školách, má výborné ohlasy. Druhá věc, kterou považuju za úspěch je, že hned první vydaná písnička a videoklip - Mír začíná v nás - je se zpěváky jako je Lucie Bílá, Pokáč, Debbie a dalšími. Zpívaná češtinaS tvými písničkami mám vlastní zkušenost - některé jsme s dětmi ve škole používali a díky vtipným textům a chytlavým melodiím je děti milovaly. Jak vznikl tento projekt Zpívaná čeština? Když byla dcera v první třídě, měli jsme s dalšími rodiči "domškoláckou" skupinku. Nápad písniček pro děti vzešel od Jany Mokré (nyní ředitelka školy Jasan, pozn. redakce), která mě oslovila s nápadem složit něco do školy. První tedy vznikla písnička Abeceda a když jsem ji dětem zahrála, sklidila obrovské nadšení. Poté následovaly tvrdé, měkké, obojetné souhlásky a ještě tohle a tamto ... prostě jak přicházelo učivo. Nahrála jsem všechny písničky na YouTube pro pozdější školu Jasan. Vize byla taková, že se to s dětmi třeba naučíme na ukulele. Ale pak se písničky začaly dost šířit mezi rodiči a učiteli a já si řekla, že by to teda chtělo nahrát v jiné kvalitě, než jsou mé podomácku vytvořené "mobilovky"... Podpořilo mě v tom dost lidí, tak jsem se rozhodla pro profesionální nahrávky. Spustila jsem svou první crowdfoundingovou kampaň na HitHitu. Čekalas, že bude celý proces tak náročný? Několikrát jsem od tebe slyšela, že to nebylo lehké... Kdybys někoho chtěla inspirovat nebo možná varovat, co bys řekla? Nečekala. Jak je mým stylem, skočila jsem do toho po hlavě a až za pochodu jsem zjistila, jak náročné a psychicky vyčerpávající to je. Ale už nebylo cesty zpět. Naštěstí mě to hodně bavilo, byla jsem jak u vytržení, otevřel se mi úplně nový svět... Na začátku bylo potřeba nahrát nějakou ukázku. Znáš knihu Alchymista? Stojí tam něco jako: "Když člověk udělá někam krok, vesmír mu pomůže a udělá dva kroky k němu." V tu chvíli se mi ozvala dlouholetá kamarádka, že má bráchu v kapele: "Pomůže ti to nahrát, já mu řeknu." Tak začala má spolupráce s Michalem Stulíkem z kapely Mirai. A rovnou jsem se dostala do studia, kde nahrával i Mirai. Naštěstí byla má kampaň hodně úspěšná, vybrala jsem dost peněz, tak jsme si to mohli dovolit. Hudebně se na písničkách podíleli známí muzikanti. Bylo to skvělé a měla jsem velké štěstí, že hned první zkušenost s nahráváním byla takováhle. Na začátku jsem si něco takového vůbec nepředstavovala. Práce pod tlakem a ilustrovaný zpěvníkA co bylo nejsložitější? Hudebníci, co se mnou nahrávali, jsou dost zaneprázdnění. Bylo poměrně časově náročné je uhnat, spolupráce se z plánovaných dvou měsíců protáhla na rok. Také je rozdíl, když ti někdo takovou akci manažersky vede, ale tady jsem musela být svým manažerem já. I když jsem neměla zkušenosti, musela jsem sebrat své sebevědomí a jít do toho. Byla jsem zároveň pod tlakem lidí, kteří si na HitHitu už album koupili a v danou dobu jej začali poptávat. Úplně nejhorší chvíle jsem prožívala těsně před vydáním: ještě horečně přemýšlíš, co se dá zlepšit, protože jak už se album vydá, nemůžeš nic vzít zpátky. A pak... prvního září bylo album na světě. Nachystané pro děti na nový školní rok. K CD jsi vydala také ilustrovaný zpěvník... Ten vznikl na základě poptávky od lidí. Nejprve jsem prodávala pdf verzi s akordy, aby si zájemci mohli písničky vytisknout a zahrát na kytaru. Ale pak mi začalo psát hodně učitelů, že by chtěli i noty, aby si mohli hrát písničky ve třídě na klavír. Já si řekla, proč ne, přišlo mně to vlastně jednoduché... někdo zapíše písně do not, někdo to nakreslí.... a opět vše trvalo rok a půl a bylo to pořádně náročné - má druhá crowdfoundingová kampaň na Doniu. Ale zase byla velmi úspěšná. Zpěvník je netradiční v tom, že každá píseň je tam dvakrát - jednou v notách a jednou jako text. Písmo jsme "testovali" ve škole - samy děti vybraly písmo, které se jim nejlépe četlo. Učitelé mohou hrát z not a děti, které se mnohdy v notovém zápisu ztratí, zpívají z textové části. S výsledkem jsem moc spokojená. Myslím, že takový projekt v Česku nemá obdoby, učení se s písničkami opravdu funguje. Mám skvělé zpětné vazby od rodičů i ze škol. Mír začíná v násA tvé další dílo. Vidím a slyším tě zpívat vlastní píseň Mír začíná v nás ve videoklipu se známými zpěváky. Jak se to člověku přihodí, že svou první píseň nahraje s Lucií Bílou, Pokáčem, Olgou Lounovou a dalšími? Nahrávali jsme zrovna s Michalem Stulíkem z Mirai ve studiu Zpívanou češtinu, když začal válečný konflikt na Ukrajině. Umělci skládali písně o válce, o bojích... pro mě mají slova velikou moc a vibrace, mají schopnost nás ladit. Slovo mír, říkala jsem si, slovo mír by se mělo zpívat pořád dokola, … jako nějaká mantra. Během dvaceti minut ke mně ta písnička přišla. Já ji zapsala, odložila. Později jsem ve studiu při debatě na tohle téma vytáhla text a Michal Stulík ho opatřil melodií. S pocitem, že by píseň měl zpívat někdo známý, jsme nahráli demo a oslovili jsme různé interprety. A bylo to. Spontánní hurá akce. Vznikla, dle mého názoru, nádherná věc s pěkným poselstvím. Na čem nyní pracuješ a jaké jsou tvé další plány? Plánů mám spoustu. Právě jsem dokončila projekt s naším světovým guinessovým rekordmanem Josefem Šálkem, kdy jsem přebásnila sto pravidel z jeho příručky na vykládací karty, mám možnost nahrát videoklipy ke Zpívané češtině, chtěla bych nahrát album s písněmi pro dospělé. Musím se rozhodnout, co dál. Hodně se věnuji koncertování - začínám koncertovat s "dospěláckými" písničkami a zároveň lidé hodně poptávají koncerty Zpívané češtiny. Takže mám dva druhy koncertů. Také skládám na zakázku, což je pro mě hodně osvěžující. Tyto písničky jsou hodně jiné, je tam esence lidí, pro které skládám. Je to následně často velký "doják" s velkými emocemi - manžel si pro ženu objedná píseň k výročí, děti pro maminku k padesátinám, skládám svatební písně, zajímavá pro mě jako zahradnici byla zakázka na píseň o půdě pro permakulturní konferenci. Předstoupit před lidi s vlastní tvorbou také nebylo jen tak. Prošla jsem si fázemi "ani neumím noty" a "co já sama s kytarou na pódiu" a "hledám kytaristu", ale nakonec jsem musela sebrat odvahu a jít si na to jeviště stoupnout sama. Teď už mám jasno - prostě hraju! Děkuji za rozhovor. Připravila Veronika Chludilová
|