Do třetice do Strážnice

Hlavním tématem Zpravodaje bude tentokrát pamětihodné vystoupení žáků naší základní školy ve Strážnici. Konalo se poslední červnový víkend na konci školního roku a městys Doubravník vypravil pro místní zájemce, rodiče vystupujících a další příznivce folklóru speciální autobus, s nímž se mnozí jeli na vystoupení podívat.

Na naši žádost zavzpomínala hlavní koordinátorka tohoto vystoupení, bývalá paní ředitelka, nyní učitelka 1. třídy Eva Hertlová, která byla už u začátku projektu "Tady jsme doma" před sedmi lety. Jak tedy viděla letošní účast a na které věci si pamatuje z předchozích dvou vystoupení?

za Doubravnický zpravodaj Jindřich Kačer

Když jsme na začátku loňského roku byli vybráni, abychom do třetice reprezentovali projekt "Tady jsme doma" na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici, byla jsme hrdá, dojatá i nadšená. Teprve druhý den se mi začaly docházet souvislosti a film, který začal před sedmi lety, se začal v mojí hlavě znovu odvíjet. Jak to tenkrát vlastně bylo?

Strážnice 2017: Na tom našem dvoře

Poprvé jsme jeli na vystoupení do strážnického skanzenu v roce 2017 a byli jsme výjimeční od samého začátku nacvičování. Byli jsme jediná málotřídka, která kdy v pořadu účinkovala. Tématu "U nás na dvorku" jsme se velmi svědomitě věnovali celý školní rok. Prozkoumali jsme slavnou tradici chovu sánských koz i ostatního zvířectva v Doubravníku, a když se většina dětí se naučila dojit naši školní cvičební kozu, sešli jsme se u Urbánků, kde si odvážnější zkusili dojení naživo.

Kromě toho, že jsme nacvičili pásmo písniček, říkadel a tanců vycházejících přímo z Doubravníka nebo blízkého okolí, věnovali jsme se místním tradicím. Ve strážnickém skanzenu byly umístěné dvě velké nástěnky s našimi fotografiemi a textem, v němž si každý mohl počíst o Doubravníku a o naší škole. Šili jsme kroje a knoflíky ke košilím přišívali jak holky, tak kluci. Vydali jsme také minizpěvník písniček, které jsme se naučili. Dovezli jsme celý polštář nadraného peří a z devíti malých utkaných koberečků sešili jeden, který měl uprostřed znak Doubravníka. Vyvrcholení našeho celoročního úsilí nastalo ve Strážnici při komponovaném pořadu "Až já budu velká, bude ze mě selka", kde jsme vystoupili společně se čtyřmi folklorními soubory ze Slovácka. Z našich dětí čišelo nadšení, radost, motivace a maximální nasazení. Právě za mimořádné nasazení při přípravě a interpretaci jsme získali titul "Laureát MFF Strážnice 2017".

Do Strážnice nás tehdy vezl a celý pobyt s námi sdílel řidič Franta. Byl společenský a veselý a naše vystoupení se mu moc líbilo. Nejvíc ho samozřejmě bavil náš hit "o něm": "Franta jede vod Brna, přejel babě hósera…..", který děti předváděly s náležitou vervou a parádním jucháním. Když jsme v neděli odjížděli domů, najednou se ozval můj mobil, který místo zvonění kokrhá a celý autobus spustil: "Náš kohótek kokrhá, kokrhá, bude brzo ráno, naša dívka vospalá, vospalá nechce jít na trávu…." Zpěv přešel v nadšený jásot, když nám postupně došlo, že jsme získali ocenění. Franta dupnul na brzdy, až to zapištělo, a otočil autobus, aby nás odvezl na slavnostní zakončení. Radoval se s námi až do konce a dodnes vzpomínáme na jeho větu: "Teda kdybych věděl, že vezu tak slavnou školu, tak bych přezul nový gumy!"

Cvičební koza ve škole v Doubravníku

Strážnice 2019: Putování s hastrmanem

Školním rokem 2018/2019 nás tentokrát provázel "Hastrman". Doubravnický rodák Josef Gerbrich si vymyslel povídačku o tom, že kdysi, když se v Praze učil tovaryšem, daroval mu jeho mistr na památku Hastrmana, kterého vylovil z Vltavy u Karlova mostu. Uvázal si ho na řetízek a putoval s ním z Prahy až do Doubravníka. Veselý příběh zakončený ještě veselejší jarmareční písní byl povýšen na pověst, popsán v knihách, a my jsme ho pro náš projekt využili. Podle námětu pana Gerbricha jsme napsali hru s horáckými zpěvy, hrami a tanci, kterou jsme nazvali "Putování s Hastrmanem". Původně jsme ji nacvičili na oslavu 100 let od vzniku ČR, kterou jsme nazvali "Stoletá babička republika". V červnu slavil doubravnický Sbor dobrovolných hasičů 140 let a my jsme si představení zopakovali. Hned 4 dny na to jsme odjeli do Strážnice.

Program "Tady jsme doma" pro školy také slavil, a to 10 let od svého vzniku. V dětském pořadu proto vystupovaly 4 školy, které v minulosti něčím zaujaly - Prachatice (jižní Čechy), Krmelín (Slezsko), Ostopovice (Brněnsko), Doubravník (Horácko). K nim se přidal jeden folklorní soubor.

Naším cílem bylo předvést na pódiu zkrácenou verzi "Hastrmana". Udělat z hodinového představení 12 minut byl úkol náročný. Doteď nám všem zúčastněným zní v uších věta, která se vznášela nad amfiteátrem ve skanzenu: "Doubravník, máte to dlouhý! Zkraťte to!" (po našem: "Dóbravník, máte to dlóhý!") A tak jsme zkracovali, dokud nebyli organizátoři spokojení. Na kouzlu hastrmánka, Gerbricha, vnuka, dědy, pekařky, tetky a všech ostatních rolí to rozhodně neubralo. Z pódia odcházeli středem za zpěvu: "V Doubravníku jednou zrána chytili prý hastrmana, vařili mu rum, čaj, čokoládu, černou kávu …"

Ukázka z představení Putování s Hastrmanem

Strážnice 2024: Královničky a "Svíčková"

"Kovidová" doba zasáhla do všech oblastí, ani folklorní festival ve Strážnici nebyl výjimkou. Naštěstí se opět vše vrátilo do starých kolejí a my jsme tak dostali do třetice nabídku, která se neodmítá. Při příležitosti 15letého trvání projektu "Tady jsme doma" byly pro vystoupení vybrány tři školy: Volyně, Ostopovice a Doubravník.

Celým školním rokem nás tentokrát provázela lidová písnička v nejrůznějších podobách. Pro vystoupení ve Strážnici jsme si vybrali obřad. Naším hlavním úkolem bylo předvést na pódiu starobylé pásmo "Královničky" - verzi z Tišnovska. Ta ještě nikde nebyla uvedená, na rozdíl od brněnských, ořechovských nebo velkobítešských Královniček.

Královničky, které na Tišnovsku mají tradici, jsou starobylý obřad, jeho kořeny jsou ještě předkřesťanské. Původně, jak vědci bádali, šlo o jakýsi iniciační obřad, kterým se dívky loučily s dětstvím. Postupem doby, jak ho lidová tvořivost modifikovala, byl spojen s křesťanskými svátky "svatodušními", 40 dnů po Velikonocích. Tehdy dívky obcházely po vesnici, na vybraných místech zazpívaly a zatančily a vybraly si něco "na přilepšenou". Stejně jako mnoho zvyků i Královničky již dávno zanikly. V Doubravníku se tančily už jen na pódiu a to ještě velmi zřídka - v roce 1958 a pak úplně naposledy v roce 1972 při příležitosti sjezdu rodáků a přátel Doubravníka. Hlavní roli vždy hrají dvě dívky - Král a Králka, které jsou nastrojené v bílém, zpívají a tančí spolu. Ostatní děvčata dvojici doprovázejí a zpěvem i tancem doplňují.

Protože se ví, že v naší škole je zpívání každodenní součástí vyučování, dostali jsme v průběhu roku další úkol, a to vymyslet "něco" společně pro děvčata i pro kluky. Tak vzniklo pásmo s pracovním názvem "Svíčková", oficiálně nazvané "Jak se vaří na svatbu". Na rozdíl od obřadních Královniček šlo o veselé vystoupení, ve kterém kluci s holkama společně vykopali zeleninu, nadojili smetanu, vysloužili a porazili vola, uvařili knedle a nakonec diváky pozvali, ať přijedou taky ochutnat.

Cílem letošního tématu "písnička" bylo naučit se lidovou píseň z jiné než naší oblasti. My jsme všechny "nakazili" naší písničkou "Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, chudobné by byl náš svět z Dóbravníka nahoru nebét zelí, bramborů!" a hitem průvodu se stala naše: "U nás je lóka široká…" My zase nezapomeneme na krásného Tondu z Krušpánku a jeho verbířskou: "A vy páni, hradní páni…" Také si notujeme spolu s ostopovskýma dětma: "Andulko z Téna, nechoď do mléna…" a další. Vystoupení všech tří škol a dvou souborů provázeli slovem, písničkou i hudbou tři kluci s housličkami - hudci Ondra, Kuba a Honza, kteří za svůj vynikající výkon získali ocenění Laureát MFF 2024. A tak jsme byli znovu u toho. Bylo to zase krásné, diváci tleskali, pískali, smáli se i plakali a my jsme byli šťastní, že jsme mohli být součástí a naše téměř celoroční úsilí přineslo radost a opět ukázalo, že jsme hrdí na svoje "doma".

Eva Hertlová

Doubravnická děvčata při tanci na vystoupení ve Strážnici

Děti z doubravnické školy vystupující letos ve Strážnici

Doubravničtí na festivalu ve Strážnici z pohledu diváka

Pokusím se popsat slovy, co je snad nepopsatelné. Folklorní festival totiž předčil veškerá má očekávání. Hlavním důvodem naší návštěvy bylo samozřejmě vystoupení ZŠ Doubravník v cyklu "Tady jsme doma". Všichni účinkující podaly obdivuhodné výkony a dřina, námaha a veškeré úsilí do vystoupení vložené dosáhly velkého úspěchu.

Dovolím se přiznat, že jsem netušila, že účast v tomto programu je pro vybrané školy a soubory. Tedy, že musejí být osloveny a na základě pozvání smějí vystoupit. Už samotné oslovení je tak velkou ctí.

Ve Strážnici jsme se rozhodli zůstat až do slavnostního průvodu, který byl druhý den po vystoupení v odpoledních hodinách a mohli jsme si díky tomu projít skanzen, kde jsme nasávali folklor opravdu na každém rohu.

Od zahájení až k průvodu

Večer proběhlo slavnostní zahájení festivalu. Vzhledem k probíhajícímu roku české hudby propojili organizátoři folklor s hudbou Bedřicha Smetany a pro publikum tak vznikl jedinečný zážitek. Nedá se snad ani vypovědět, jaká tu panovala atmosféra. Baletem počínaje a zahraničním folklorem konče, k tomu neuvěřitelné publikum.

K ubytování jsme využili kemp vedle areálu zámku, kde probíhal hlavní program. Přesto jsme nebyli rušeni.

Vzhledem k tomu, že v době konání festivalu bylo opravdu velké teplo, svlažili jsme se další den v místním koupališti, které je přímo naproti kempu. Na závěr našeho pobytu jsme se zúčastnili slavnostního průvodu. Všichni účinkující prošli za podpory diváků trasu městem až na náměstí, kde je čekal dav dalších podporovatelů. Obdivovali jsme všechny, kteří v průvodu byli, jelikož teplo bylo neúprosné. Po průvodu již doubravničtí zamířili k autobusu a vydali se na cestu domů.

My ještě chvíli setrvali a nasávali atmosféry. Tímto si dovolím poděkovat organizátorům. V celém areálu byli stánky s folklorní tématikou, jídlo i pití dobré chuti i ceny a příjemné prostředí. Ne každý umí zachovat akci takto krásný a důstojný ráz.

Monika Kvasnicová