Pošťák zvoní dvakrát

V doubravnické škole je tradicí,
že učitel koncem prázdnin obchází v pošťácké čepici,
z brašny tahá psaníčka,
co ocení budoucí prvňáčci - chlapeček i holčička.
Letos žádná listonoška, urostlý pošťák,
na bradě fousek,
povedl se mu parádní kousek.
Hledá hledá Sašenku,
jisté jen, že dívenku,
maje zevrubný popis,
neví přesně, kam umístit dopis.
Hledá už od rána,
namísto Sašenky
potkává berana.
Beran, to je zlomyslný týpek,
napadl jej genderový vtípek.
Dává mu poťouchlou radu:
"Sašenka bydlí na šestce, úplně vzadu."

S úsměvem na líčku,
už ví, kde najde tu holčičku.
Již brzy voňavé psaní,
dojde do správných dlaní….
Potvrdí se mu domněnka,
když v ústrety jde mu Mášenka,
kterou zná dobře dosti
a je stejné národnosti.
Poptává tu Mášenku,
zdali nezná Sašenku.
"Sašenka tu bydlí s námi,
hned tu bude, počkej tady."
Učitel radostí zjihl,
přece jen to do oběda stihl.
Na lících mu úsměv raší,
snad Sašenku nevyplaší…
žmoulá v ruce psaníčko,
"Přijď už si pro něj, holčičko."

"Kto ty? Ja Saša."
---
… to je divná prvňačka naša…

Chlap jako hora, prohlíží si učitele shora.

Nedopadl dobře tenhle vandr,
Saša není Sašenka, je to Alexandr.
Chtělo to, u pošťáka, odvahu,
poté zazvonit pravé Sašence u prahu.

Paragraf Sašenka může být i muž,
sem s tou kořaličkou, čekáme dlouho už.

 

Přeceněné síly

Světoběžníci, naši známí dobří,
vydali se zjara k moři.
Že se hezky opálí,
hodí čučku na Bali.
Na pláži se smaží,
večer notně paří,
dobré jídlo, bla bla bla,
čtvrtý den je nuda přepadla.
"Tam za těmi šutry,
půjčují se skútry,
co takhle vyjížďka k sopce?"

"Budou tam prudké kopce", pípla jedna ovce.
Nechápavě na ni motorkáři čumí…
"Však jede jen ten, kdo to umí,
kdo skútr neřídí,
náhradní program si zařídí."

Dodnes je záhadou - jak z Agáty Christie,
že se podařilo infiltrovat mezi motoristy
ovečce, která i na kole neujede více
nežli z Doubrcu do Nedvědice…

Leč jede. Do kopce si prozpěvuje,
scenérie obdivuje
"Nechápu, vole,
proč chtěli jste mě nechat dole."
Jak nám však vštípila bába s učitelem
nechval dne před večerem:

Jakmile se vydali nazpátek,
cesta nabrala krutých obrátek…
z kol se jiskří, brzdy kvílí,
ovce strachy šílí,
"Kurňa drát, s tím jsem měla počítat."
Na hromádce štěrku,
motoru ryk,
místo brzdy plyn
zákonitě přišel smyk…

"KUR - PÍP, DO PI - PÍP, DO PR - PÍP"
(Kola se kroutí dál, motor už práci vzdal)
"Který ZKUR - PÍP ČU- PÍP to tu nasypal?"

Ten ČU - PÍP beran byl,
ten tu lest připravil.
Bohužel, za takto dramatických okolností
křuplo nebohé ovci zepár kostí…

Blbý je nosit piva o berlích
tak snad, než napadne sníh
a ovce doléčí se po lázních,
dočkáme se opice
od oblíbené číšnice…

Paragraf přeceněné síly,
šup tam prcka, šenkýři milý.

 

Hlavní polňačka

Ortel by za málo stál,
kdyby se do něj letos znovu
věhlasný beran nedostal.

Stínadla se bouří, ozývaj se nářky,
že ohrožen byl život
místní veterinářky.
Psi, křečci a slepice
píší petice,
že byla napadena jejich zdravotnice.
Na začátku zmiňme pouze,
že nebydlí ta lékařka zde dlouze,
tak netuší, že tu žijí i motoristi
co přednost mají
za všech okolností.
Dopravní značky
jsou pro tyhle řidiče zbytečné sračky.

Jeden z nich, malej car,
mistr všech obecních kár,
prdí na pravidla nejvíce,
myslíc si, že je král silnice.
Od té doby, co nemá z autoškoly dohled,
nebere na předpisy ohled.
Když chce jet,
nenechá si poroučet.

Je třeba pomoct s ČOVkou?
Ohulí to klidně stovkou.
Z Borače do kopce se mu nechce,
dovalí dom po cyklostezce.
Pozor na jeho couvání,
tam průserem to vždycky zavání.
Ručku použije zřídkakdy,
přednost dává dle nálady.
I chodec se mu radějc vyhne,
- chodník taky cesta -
rád to přes něj švihne.

Zpátky ke Stínadlům.
Lékařka zamyká svůj dům,
vyzvedne auto v garáži, na nákupy vyráží.
Vše probíhá hladce,
než dojede ke křižovatce.
Zprava dobrý,
zleva ve výhledu trochu překáží
na trávníku prdítko,
co odpadky vyváží.
Doprava pohled poslední,
NAJEDNOU!… prdítko je v ní.

Beran se diví,
co řidička tak civí,
vyjel přece z hlavní polňačky,
neuhla, tak má auto na sračky.
"Vy jste se tu kde, objevila,
osobo milá?
Vy mě ještě neznáte…
Těší mě, dnes poprvé se mnou bouráte?!"

Na závěr malý dotaz na úřad,
smíme-li se ptát,
zda nenastal již čas,
pořídit na místní káry zbrojní pas.

Paragraf polňačka hlavní,
pikolíku, pořádně nám to tam nahni!