Co zažili Robinsoni za uplynulý půlrok

Od vydání posledního Zpravodaje prožili skauti a skautky z oddílu Robinsoni Doubravník mnohá dobrodružství a zúčastnili se několika akcí, o nichž nám povypráví sami dětští účastníci těchto výprav a výletů.

Pozn. red.: V textech psaných dětmi z oddílu jsme záměrně nechali i gramatické chyby, abychom zachovali jejich autenticitu.

Výprava do Vídně za Betlémským světlem

Betlémské světlo je plamínek, který putuje napříč světem jako symbol míru, naděje a přátelství. Do Evropy se dostává z Betléma nejprve do Rakouska, kde je během slavnostní ekumenické bohoslužby v prosinci předáno skautským delegacím z různých zemí, včetně České republiky. Skautští kurýři si světlo poté mezi sebou předávají a každoročně ho rozvážejí a roznášejí po celém Česku. Letos jsme se slavnostního předávání, které se konalo ve Vídni, zúčastnili i my a světlo jsme poté přivezli do našeho kostela v Doubravníku.

Zapsal Šimon (X), 14 let, skaut:

V Doubravníku jsme nasedli na autobus a jeli jsme do Tišnova, kde přistoupila druhá část naší skupiny a vyrazili jsme. Po cestě doprovázené špatnými vtipy jsme dojeli do Vídně. Tam jsme se rozdělili do skupinek a šli jsme se podívat na vánoční trhy. Sraz jsme měli o půl druhé u katedrály svatého Štěpána. Když jsme tam došli mše už začala. V kostele bylo hodně lidí z různých zemí a tam začala mise vyměnit si šátek za hezčí. Většině se to povedlo. Následovalo focení, pak už pro nás jen přijel autobus a začala nová série špatných vtipů.

Společná fotografie před katedrálou ve Vídni při výpravě za Betlémským světlem

Oddílový večer v klubovně

Jednou z našich oblíbených akcí je oddílový večer s přespáním v klubovně. Bývá to příležitost, kdy se sejde celý oddíl, zahrajeme si společenské hry, zazpíváme si u kytary a užijeme si společný čas mimo běžné schůzky. Naposledy jsme se takto společně setkali letos v únoru.

Zapsala Nika, 9 let, světluška:

Přišli sme hráli sme hry v kroužku pak nás rozdělili do skupinek a šli sme po provázkách. V mé skupině byly Verča, Šátek, Noemi. Bilo to zajímavé. Pak sme se vrátili a šli sme spát.

Družinová výprava skautek a světlušek

Kromě oddílových výprav, kterých se mohou zúčastnit všichni členové našeho skautského oddílu, pořádáme také výpravy pro jednotlivé družinky. V listopadu vyrazily družinky světlušek a skautek na chatu do Nového Města na Moravě.

Zapsala Ida, 9 let, světluška:

Přijeli jsme na chatu a byla tam zima a potom přijela Dáda a potom byla večeře a potom jsme šli spát. Bylo ráno a potom jsme šli ven a potom jsme měli tortyli. Potom jsme šli spát a potom jsme jeli domů.to povedlo. Následovalo focení, pak už pro nás jen přijel autobus a začala nová série špatných vtipů.

Cesta lesem během výpravy pro světlušky a skautky

Výprava k mohyle Ivančena v Beskydech

Ivančena je kamenná mohyla nacházející se v Beskydech pod vrcholem Lysé hory. Byla postavena v roce 1946 na památku pěti skautů, kteří byli na konci druhé světové války popraveni za svou účast v odboji proti nacismu. Od té doby se Ivančena stala symbolem odvahy, přátelství a skautských ideálů. Každý rok se k ní na jaře, o svátku sv. Jiří, sjíždějí tisíce skautů z celé republiky, aby uctili památku padlých a přinesli svůj kámen na mohylu. Stejně jako v loňském roce jsme se na tuto výpravu vydali i my.

Zapsala Denda, 14 let, skautka:

Cesta na ivančenu byla velmi zajímavá. Jako dostat se do Brna kde byl sraz bylo ještě v pohodě. Ale pak jsme se tam motali ve vlaku, protože jsme nevěděli kde máme kupé a bylo tam strašně moc lidí, ale nakonec jsme to dali. Po hodině čekání jsme se nějak dopravili k tomu hroznýmu kopci a ještě do toho začalo pršet a byla tma, takže ta cesta nahoru byla strašná. Když jsme došli nahoru, tak jsme si tam jen dali věci a už se nic moc nedělo.

Další den jsme vstali nachystali a vzali si sváču a vyšli na mohylu. Někde uprostřed jsme se rozdělili na dvě skupiny, protože chtěli jít zkratkou, ale pak jsme se sešli. Když jsme se vydali směrem k mohyle tak jsme potkávali spoustu různých skautů a někdo si s náma vyměňoval i různé věci. Když jsme tam došli tak tam bylo strašně moc skautů a různých oddílů a po skončení jsme vyrazili lesem dolů, abychom mohli zase lézt ten kopec znova. Potom jsme si dávali chill a už se nic moc nedělo jenom se šli ještě Tom, Karel a Ludva otužovat a na večer se hráli nějaké hry venku a pak jsme šli spát. Poslední den jsme se sbalili rozloučili se a probrali všechny věci co jsme tam dovezli my a vydali jsme se stejnou cestou jako předtím domů.

Výstup ke kamenné mohyle na Ivančeně, která byla postavena na památku skautů popravených za svou účast v protinacistickém odboji

První jarní výprava do Třebíče

Každé jaro vítáme společně příchod teplejších dnů výpravou do přírody. Letos jsme se za dobrodružstvím vydali do Třebíče.

Zapsala Lucka (Asfaltka), 13 let, skautka:

Začalo to v Doubravníku na náměstí, kde jsme jeli autobusem do Tišnova, počasí nám teda moc nepřálo protože pršelo ale to nás nezastavilo a jeli jsme jeli jsme s přestupem do Brna a tam jsme museli čekat na další autobus asi hodinu takže jsme hráli šlapku. Potom co jsme s přestupem dojeli do Třebíče tak jsme došli do klubovny kde jsme spali byly tam jen dvě místnosti na spaní ale to nevadilo.

Hned večer Dáda vymyslela to že budeme bez mobilu až do konce výpravy takže si všichni povypínali mobily což byl fakt nejlepší nápad ever. Večer jsme si dali jen večeři což byl chleba s pomazánkou a se sýrem a byla to fakt mňamka a šlo se spát. Dáda samozřejmě vyprávěla Světluškám pohádku což bylo krásný akorát skoro nikdo se v noci nevyspal protože Dundee šíleným způsobem chrápal ale tak co už.

Ráno jak jsme se vzbudili a nasnídali pak jsme se nachystali vzali svačinu a vyrazili na prochajdu byla to kratší procházka ale to nevadilo a třeba po cestě jsme potkali běžce. Jak jsme přijeli tak se šel dělat oběd a Kačka s Luckou Julou a Haňou šli do obchodu protože Jula po cestě ztratila kartáček. Potom co přišli tak jsme si povídali a dělali různý věci např. namlouvání do mozku co uváděla Jula a byla to geniální věc.

Pak byl oběd což byl kuskus a byl fakt vynikající. Pak byl polední klid a po poledním klidu jsme šli na hřiště hrát Mrazíka a flašku. Večer jsme pak hráli upíra což bylo super a pak jsme si dali večeři a šli spát. Dundee teda už moc nechrápal ale pořád to teda bylo něco ráno jsme si dali rozcvičku nasnidali jsme se sbalili a odjeli domů na nádraží jsme si dali společně ještě pokřik a rozloučili se.