Na Křížovicích zatýkala StB

Křížovice 26. 7. 1951. Státní bezpečnost (StB) za pomoci Sboru národní bezpečnosti (SNB) a milicí obklíčila dům Antonína Zadražila na kraji obce. Důvod? Pomoc studentům Aloisi Pokornému (nar. 3. 4. 1928 v Tišnově) a Vlastimilovi Železnému (nar. 18. 4. 1928 v Doubravníku). Oba mladíci předtím mimo jiné zlikvidovali agenta StB Františka Mrkvu. Ale začněme od začátku.

Činnost ilegální skupiny

V Tišnově vznikla ilegální skupina "Jan", kterou založil a vedl Jan Simandl. Dalšími členy skupiny byli například Břetislav Loubal, Jan Sigmund, Bohuslav Štarha z Křížovic, který se vedle jiné aktivní činnosti později podílel i na ukrývání a zásobování studentů, Jan Kosík, dr. Fruhwirt z Tišnova, který je dodnes vzpomínám jako známý odbojář a po Sametové revoluci vypovídal pak mnoho o tom, jak to v odboji padesátých let fungovalo, Josef Pecha a další. Členové této skupiny tiskli letáky (například o záhadné smrti Jana Masaryka a další) a sháněli zbraně, jichž bylo po válce dost k dispozici, ale legálně se prodávat nesměly. Některé z nich se pak objevily i v Křížovicích včetně samopalu. Jako pojistka měl sloužit podzemní úkryt s tajným podchodem v chatě dalšího člena skupiny Oldřicha Pospíšila u obce Železné. Co spojovalo tyto lidi? Nesouhlas s komunistickým režimem.

Vrátíme se nyní k oběma hrdinům našeho příběhu a představíme si ještě jednoho z významných pomocníků. Vlastimil Železný se narodil 18. dubna 1928 v Doubravníku, kde jeho otec sloužil jako vrchní četnický strážmistr na četnické stanici. Vlastík vystudoval tišnovské gymnázium a od roku 1947 studoval na lékařské fakultě. Kvůli prověrkám v roce 1948 vstoupil do KSČ, ale svým odporem proti novému režimu se netajil. Naposledy bydlel v Tišnově v ulici 9. května č. 550.

Alois Pokorný narozený v Tišnově 3. dubna 1928 bydlel v Havlíčkově ulici č. 817. Absolvoval gymnázium a od roku 1949 studoval přírodovědeckou fakultu v Brně. S Vlastimilem Železným byli dobří kamarádi, proto také spolu utekli do Křížovic.

Poslední jméno je v Doubravníku určitě známé. Místní farář Stanislav Ledabyl se narodil 13. listopadu 1919. Po gymnáziu studoval diecézní učiliště v Brně. V roce 1943 byl vysvěcen na kněze a později ustanoven kaplanem v Tišnově a už tam byl v kontaktu se členy ilegální skupiny JAN. Do zrušení Junáka v roce 1948 byl také skautským vedoucím Vlastimila Železného, takže chlapce dobře znal. Od roku 1950 byl jmenován farářem v Doubravníku, kam se odstěhoval.

Zátah na protistátní živly

Rok 1950 přinesl velký teror a také zatýkání - jak v jiné místní ilegální skupině "Dr. Hřebík" (k ní se snad dostaneme v některým z dalších čísel zpravodaje), tak i ve skupině "Jan". Do těchto ilegálních skupin se dostali agenti StB. Jako první byl zatčen Jan Simandl a ve vězení si užil své. Nezacházeli s ním zrovna "v rukavičkách", přesto se pokusil o útěk, který se mu však nepodařil.

Další přišel na řadu devatenáctiletý Stanislav Hájek z Tišnova. Při výslechu si brzy domyslel, že vyšetřovatelé vědí prakticky všechno, proto prozradil činnost skupiny. Šlo zejména o letáky a schůzku v lese Výrovka. Navíc jmenoval všechny své spolupracovníky.

Pro Vlastimila Železného si následně přišli 5. dubna 1950. Uviděl hlídku SNB u svého domu a pokusil se o útěk. Existuje dokument, že chlapci měli být varováni před zatčením ze stanice SNB v Tišnově. Vlastík Železný utíkal zahradou, chtěl navštívit vedoucího své skupiny Jana Simandla, ale poznal, že byl právě odveden a zatčen. Proto zamířil k Lomničce, kde chtěl varovat kamaráda Aloise Pokorného, což se mu však nepodařilo, protože uviděl, že se v jeho domě nesvítí a nikdo nebyl doma. Později zjistil, že Alois byl už varován a uprchl do Brťoví a poté do Brna. Vrátil se tedy do Tišnova a zazvonil u dr. Fruhwirta, který měl auto. Jenže zjistil, že vůz byl v nepojízdném stavu, proto mu doktor zajistil odvoz u taxikáře z Tišnova Josefa Ondry. Vlastimil Železný vystoupil z taxíku v Doubravníku a přes zdejší přátele se ještě v dubnu 1950 dostal do Křížovic, kde mu zajistili relativně bezpečné místo k pobytu u Zadražilů, u nichž věděl, že ho neprozradí. Statkář Antonín Zadražil byl totiž také členem ilegální skupiny, stejně jako další křížovičtí obyvatelé. Křížovice byly navíc vhodné svojí odlehlou polohou mimo hlavní cesty. Železný se po Simandlově zatčení stal jakýmsi novým neformálním vůdcem skupiny, takže si zajistil podporu ostatních členů odboje. Spojení s Tišnovem mu zajišťovali další členové skupiny Zdeněk Čačka a křížovický obyvatel Bohuslav Štarha. Proto se mu podařilo informovat o svém novém místě pobytu i Aloise Pokorného, který za ním přišel do Křížovic v květnu.

Popravený agent

Už od dubna 1950 to u Zadražilů vypadalo jako ve vojenském štábu. Mimo osobních zbraní tam měli raketovou pistoli, tři vojenské pistole s náboji a zápalné šňůry, dále samopal zn. Bereta s náboji, vojenské opasky a sumky. To všechno se jim podařilo sehnat v rámci dosavadní činnosti ilegální skupiny.

Za zhruba jeden rok se poměrně slušně vycvičili v používání samopalu, sbírali informace a tiskli letáky, ale k nějaké velké akci už se pochopitelně neodhodlali, protože pochopili, že nejdůležitější úkol teď je ukrýt se před Státní bezpečností. I proto kopali nouzový bunkr v blízkém lese.

Dne 16. července 1950 do křížovického úkrytu přibyl třetí člen František Mrkva. Chlapci ho neznali a byl jim od začátku podezřelý. Jenže k Zadražilům ho dovedl bratr jejich přítele, říkejme mu třeba Jan Novák (jeho skutečné jméno redakce zná, ale rozhodli jsme se ho nezveřejňovat), a tak ho Zadražil přijal a nedbal na protesty Aloise s Vlastíkem - postavil je prakticky před hotovou věc, protože Mrkva se prohlašoval rovněž za člena protikomunistického odboje a vyprávěl o své předchozí ilegální sabotážní činnosti v rámci jiných skupin. Teprve později se ukázalo, že Novák byl pravděpodobně spolupracovník StB a Mrkvu jim tam záměrně dosadil jako agenta, který o své ilegální činnosti lhal. Nicméně Mrkva nikdy nezískal důvěru svých "spolubydlících" z úkryty, naopak přišlo jim podezřelé už to, že chce po pár týdnech zase odejít a to poté, co se podrobně seznámil se zdejšími poměry a vyzvídal, kde mohl. Odchod mu však rezolutně zakázali a od té doby ho hlídali. Jediné spojení se svými nadřízenými z StB tak mohl udržovat přes Jana Nováka.

V prosinci 1950 jim Zdeněk Čačka zajistil výrobu falešných dokladů, pomocí nichž se mohli pokusit uprchnout do zahraničí. Nutně potřebovali doklady, proto farář Ledabyl všechny tři skrývané vyfotografoval a jistý Radim Reiner z Veverské Bítýšky pak vyvolal fotografie, které Čačka donesl svým kontaktům. Pravděpodobně šlo však o dva agenty StB, kteří sice legitimace vystavili, ale získali tím i novou identitu chlapců. Doklady donesl Čačka do Křížovic v únoru 1951, ale jen pro Železného s Pokorným, zatímco Mrkva doklady nedostal. Zřejmě mohlo jít o pokus StB oddělit ho od odbojářů, aby je mohl opustit.

Už od února byl Železný několik týdnů na faře v Domašově, kde množil křesťanský časopis, a tehdy se Mrkva poprvé pokusil o útěk. Estébácký agent v utajení dokonce ohrožoval Pokorného samopalem, ale útěk se mu nepodařil. V březnu chtěl Mrkva Pokorného zbít a i po návratu Železného zřejmě projevoval nepřátelské tendence a chlapci se čím dál více báli prozrazení. Proto mu dali podepsat slib, že neuteče, jenže 12. května 1951 se Mrkva pokusil o útěk znovu. Při tomto pokusu byl postřelen a poté oběšen nebo přímo zastřelen se smrtí na místě. Verze jeho smrti se liší podle toho, kdo je kdy vypráví. Zdá se, že StB po zatčení pomocí mučení vtloukla Železnému i Pokornému do hlavy verzi o tom, že postřelený žil ještě několik hodin po střele, při tom ho odbojáři mlátili prknem a kopali do něj, aby ho nakonec oběsili. Podle prvních zapsaných výpovědí po zatčení však zřejmě zemřel při potyčce v podstatě neúmyslně vlivem stresu a pocitu aktuálního ohrožení střelou z pistole do hlavy, ovšem okamžitě. Tuto verzi potvrdila i statkářova sestra Drahomíra Zadražilová, která byla v inkriminovaný okamžik doma. Na provaze ho potom spustili už mrtvého do sklepa, ale provaz mu i potom zůstal na krku, což posloužilo StB jako důkaz o "popravě". Ze sklepa ho brzy vynesli ven a pohřbili na místě, kterému se říká "Hájek". Pohřbívala ho čtveřice Zadražil, Železný, Pokorný a další člen skupiny Antonín Homolka, který jim také pomáhal zajišťovat zásobování a spojení se světem, na což později krutě doplatil.

Zprávu o smrti svého agenta dostala StB brzy (zřejmě od Jana Nováka) a v červenci začala chystat zatýkání. Nejprve zajistila některé členy skupiny v Doubravníku, v Tišnově a v okolí, aby pak 27. července 1951 mohla udeřit přímo na Zadražilův statek v Křížovicích.

Rozsudky nad "teroristy"

Při zatýkací akci pohrozili komunističtí policisté Zadražilovi rozstřílením usedlosti. Zadražil slíbil, že chlapce přemluví, ať se vzdají. Estébáci mu dali pět minut a chlapci se nakonec opravdu vzdali. Všichni byli zatčeni a odvezeni do Brna. Soud proběhl ve dnech 11.-13. června 1952 v Brně. Byli přičleněni do procesu pražského kněze a teologa Oty Mádra a označeni jako teroristická skupina. Mádr tišnovské obviněné nikdy neviděl, ale StB jejich příběhy umně propojila, aby vyrobila rozsáhlé protistátní spiknutí.

Vlastimil Železný a Alois Pokorný byli odsouzeni k trestu smrti, Zdeněk Čačka k 15 letům vězení a Stanislav Ledabyl ke 14 letům. O rozsudcích a následujících osudech obyvatel Křížovic se dočtete v následujícím článků. Oba chlapci jakožto hlavní viníci byli popraveni 18. prosince 1952. Lojzík Pokorný byl donesen pod šibenici na nosítkách, protože byl ve špatném stavu. Popravili ho ráno v 5:09 hodin, zatímco Vlastíka v 5:13. Těla chlapců nebyla vydána rodině.

Richard Skalka
(s doplňky od Jindřicha Kačera)

Prameny a literatura:

kolektiv autorů: Církevní procesy

L. Navara - M. Kasáček: Volavčí sítě (str.71-187), Brno 2012

Hynek Jurman: Smrt pod Květnicí (str. 41-72), Štěpánov nad Svratkou 2001

Nebojsa, Bořivoj: Zlatá léta padesátá, aneb Jak to bylo s estébáky (str. 176-204), Štěpánov nad Svratkou 2023

Doplněk: Brázda, Josef: II. a III. odboj na Vysočině, Praha 2012

Poděkování: Autor děkuje Hynku Jurmanovi za dovolení použít materiály uvedené v jeho knize.

Křížovice v druhé polovině 20. století

Členové ilegální skupiny JAN. Zleva: Jan Simandl, Břetislav Loubal, Alois Pokorný, Vlastimil Železný

Dům Zadražilů v Křížovicích

Tišnovský student původem z Doubravníka Vlastimil Železný na vězeňských fotografiích nedlouho před popravou

Alois Pokorný, Vlastíkův kamarád, rovněž student z Tišnova a člen skupiny JAN na fotografiích z vězení

František Mrkva, původně vyučený pekař, později agent StB vydávající se za odbojáře