Hřbitovní strašidlo

Vrací se beran z hospůdky,
tma jako v ranci,
nálada výborná,
je mu do zpěvu a k tanci.
Nevadí, že trošku se motá,
hlavně, že mu ladí nota
a má sucho v botách.
Měl to dost z ruky,
tak vzal to zkratkou osvědčenou,
aby se rychle setkal se svou ženou.
Stoupá do vršku oblíbenou stezkou,
v tom říká si:
"Rád bych mé milé vzal kytku hezkou."
Však kde ji teď vzít?
Začíná tápat,
tu zrodí se mu v hlavě skvělý nápad.
Jako v poušti oáza,
vidí spousty světýlek
a kytky rovnou ve vázách.
Všechny volně k mání,
však zapeklitá věc,
ty nejkrásnější
drží v ruce kostlivec.
"Tyhlety chci mít,
budeme o ně soupeřit."
Začíná rvačka jak z hororu,
kostlivec žene ho nahoru.
Beran se sápe na zeď,
cítí se jak borec,
salto, pak válení sudů,
nakonec kotrmelec.
Však nevadí,
zvedá tělo potlučené,
kosti jsou celé,
tentokrát to není ani nalomené.
V ruce karafiáty,
už trochu zvadlé,
doufá, že žena dojatá
na kolena padne.

To se však nemohl mýlit více.
Na oblečení vosk ze hřbitovní svíce,
obličej trním podrápaný,
v kudlibabkách celý obalený.
Žena mhouří oči,
přivyká šeru,
Co to táhne k domu za příšeru?
Zprvu se lekne až jekne,
potom ho paličkou přes palici klepne.

Já se tu dřu,
o tvé blaho se snažím,
ty vracíš se ožralý
a vypadáš jak Jožin z bažin.
Kytice s černou stužkou?
Mdloby se o mě pokouší...
Už bys mě chtěl mít pod drnem, dědouši!!!

Dodnes jisté není,
zda našel beran u své ovečky pochopení.

Paragraf "Strašidlo hřbitovní"
neostýchej se a pěkně mi přihni.

Zatajená rezervačka

Byl pozdní srpen,
večerní čas,
k cigaretce štamgasty zval
servírčin hlas.
Není co dělat,
stoly podesáté stírá,
tentokrát ani fičák umělý nepředstírá.

Náves prázdná, hospoda taky,
v tom nad pohodou začínaj
stahovat se mraky...
Přibrzdil autokar a už stojí,
houfy študáků se před lokálem rojí.

"Here we are, bonžůr, tóbrý dén,
tak jsme tu v čase, co byl domluven,
studenti mají žízeň a hlad,
zmohl je ten óóópří hrad...
Něco čéchiše chtějí ochutnat."

"Si děláte prdel? Pletete si destinaci?
Nevím nic o žádné rezervaci."

"Ano, ano, yes a oui,
pan majitel o všem ví,
včera nám to potvrdil,
svůj podnik féelmi velebil."

"Tak moment my friend,
to je kravina,
dám hovor s šéfem
a fičíte do Brna."

"Šéfe? Ňáký autobus, cizince vozí...
jo jo... česky moc nemluví...
SI DĚLÁŠ KOZY?
Škola slovanských studií???
Jídlo a pití...??
Tak to jsem v řiti."
Šéf-beran se výborně pobavil,
jak ovečce zavařil....

"Herzlich wilkomen mí zlatí,
rezervace platí,
ať si každý někam sedne,
teď mě z toho jebne."

Však zázrak jednou za sto let nastává..
Číšnice závan světa nasává...
ten studentský duch
rozvířil zatuchlý vzduch.
Ovečka, co roky se hospodou plouží,
oslnit studenty touží,
do jejich srdíček šípy pípy mířit
a věhlas pohostinství celým světem šířit..
"Get ready, račte se připravit,
ladies and gentleman, jdeme pít!

Piva - ten eleven twelve,
ne, neva, že vypadáš jak elf...
Odkud? Z Milána?
Přídáme frťana.
And you? Z Mexika?
Comprendo... tu máš litřík prosecca.
Ty jsi odkud? Ze severu?
Prohibice? Tak na to ti seru.
Vy dvě holky vy jste Polky?
Ááá... tady čtyři aperolky.
Ty vypadáš podezřele...
Kim Čong Un - tvůj strýc?
No tak to jdi do prdele,
dáme Hugo Spritz."
Ovce lítá jako érem,
přiťukává bukanérem,
po nevrlosti veta,
vzpomíná na školní léta...
Jak za mladých let,
zas jí patří svět.

Ovšem každé pohádky je jednou konec
zazvonil na kostele mramorovém zvonec,
vypitá kdejaká sračka,
padla zavíračka.
Ve fórhausu se to bratří,
ovce slzy na tvářích spatří,
sama má na krajíčku taky,
když se loučí se študáky.
"Tak volové, arivederči a bye bye,
šiřte poselství, že U Sedláčků najdeš ráj..."

Poslední objetí a studenti jsou pryč,
číšnice v dlani žmoulá od hospody klíč.

Aktuální informace:
"Servírce roku velké gratulace!",
píšou světové noviny
že díky noci s jednou kocí
stoupá zájem o studium češtiny.

Paragraf "Zatajená rezervačka",
šup sem, brachu, panáčka!

Ohniště natřikrát

Nastíníme situaci:
Muž a žena, dlouho v práci,
na milou chvilku nárok mají,
strašně rádi opékají.
"Táto, už mě fakt nebaví
pokaždé škrtat sirkou do trávy,
pak složitě oheň hasit
leccos při tom můžem sprasit,
ať nám to tu nechytne, všechno nové,
vyhlídla jsem nám přenosné ohniště,
designové.
Lepší než má sousedka, akční cena,
závist všech předem zajištěna.
V UniHobby tam jsi hned.
Než naložím maso,
budeš zpět."
Nu - co zbývá beranovi
co potěšit chce ženu svou,
už si navíc chutě ladí
na steak se solí maldonskou.
Směr Brno-Bystrc, z lontu ven,
leč v Kuřimi je přibrzděn...
"Sním či bdím?
Kolona i směrem tam?
Však to vydržím,
již brzy si pivko dám..."
Po trpělivém čekání
prodavače uhání:
"Tamto ohniště, musím vzít,
ve variantě antracit."
Pak už to šlo velmi rychle,
ani kolo neměl píchlé,
leč než dohrála Bartošová,
beran trčel v Kuřimi znova.
"Nevadí nevadí, hlavně klid,
zanedlouho se budu dobře mít..."
Čebín, Hradčany, Tišnov fajn,
o tom, co veze, nemá šajn...
"Miláčku rač polínka nasekat
mám to, jdeme opékat."
Než však lahváček zasyčí,
už nadává: Do ......!
Překvapení není milé -
místo antracitu je ohniště sněhobílé....
"Lásko a co teď?
Chce se ti zpátky do obchodu uhánět?"
"Ano, chce se mi moc."
"Jsi lásečka. Však ještě daleko je noc."
Abychom šetřili váš drahocenný čas -
v Kuřimi byla zácpa zas.
V obchodě po notné chvíli,
na prodavače kvílí,
"Snad poznáš barvy, debile,
ne že mi zas dáš to bílé!!!"
Obsluha rudá na líci,
jen pootevře krabici:
"Koukejte, pane, máte ho mít,
zde ohniště - v barvě antracit."
"No proto.
Už bych si myslel, že to tu je samý kokot."
Chňapne krabici do podpaží
a směr domov vyráží.
Nechceme, aby to tady nuda byla,
ale dopravní špička ještě neskončila...
Před Kuřimí na kruháči
přeříkává afirmaci:
"Jsem kompetentní a čekám rád,
jen už si potřebuju pivo dát..."
Čebín, Hradčany, Tišnov fajn,
o tom, co veze, zase nemá šajn...
Doma žena přichystaná,
dozdobí pokrm snítkou oregána.
"Drahá, teď se náš sen vyplnil,
osobně jsem barvu ověřil,
máš vážně estetický cit,
podívej - konečně je to antracit!"
Tradáááá.... z krabice je produkt venku...
---
"DO PRDELE!" ozývá se za chvilenku.
"Rychle pivo, kurva drát,
jak se tohle mohlo stát??"
Zdalipak zářilo ohniště zase jako zasněžená tráva?
I kdepak. Byl to antracit.
Ale táhla se jím prasklina jako kráva...

Paragraf "Ohniště natřikrát",
opij mě tak akorát!!

Nahatice v prostěradle

Kdo chce vidět nahatice,
ať vyrazí do Vodice.

Nabaleno, už se jede,
Do Chorvatska cesta vede.
Autobusem, je to dálka,
cena teda celkem pálka.
Však dvě ovečky mohou si to dovolit
a dopřát si od chlapů zasloužený klid.

Klábosí, pak usnou, přitisklé k sobě vnady,
Nad ránem je řidič budí:
"Holky, už jsme tady.
Kávu už mám dopitu,
chci vyrazit do Splitu."
Krásné ubytovaní,
však na recepci váhání.
Průšvih je venku,
ovce nemá doklady, ani peněženku.
"Aaa do prčic,
moje kabelka je pryč!"

Vyráží hledat zloděje v klusu,
pak jí to dojde:
Nechala kabelku v autobusu...

"Co teď?" říká té druhé,
co ráda by si dala šlofíka,
"vstávej rychle, musíme sehnat taxíka".

Asi je zmátla ta žlutá barva žigulíka,
když namátkou stoply no-name chlapíka.

"Prosíme, do Splitu, k tomu velkému městu."
Chlapík měl srdce na dlani,
však bohužel neznal cestu.
Ovce sedí v autě, pouští aspoň trochu vánku,
když řidič ptá se na cestu,
už u pátého stánku.
Řidičské umění nebylo mu dáno,
tu prudce brzdí, tu kličkuje,
dámy mají nahnáno.

Konečně dorazí na místo určení,
řidič busu se právě věnuje močení.
Ovce se jej oslovit osmělí....

Doklady našly, však peníze v ….jeteli
V tom burácení hromu, černý mrak,
vichr, blesky lítají, bouřka - je to tak.
Lije jak z konve, padají provazy,
ovce by mohly na Miss-mokré tričko vyrazit.
Prádlo úplně durch, trvalá zvadlá...
Maník, co je přivez,
nabízí řešení - mám v kufru prostěradla.
Tedy jen jedno - na lože manželské,
bez problému zahalí dvě nahé ženské.

Tak jedou spolu jen do plátna zabalené,
z té náhlé intimity jsou celkem vykulené.
Jedna druhou těší, "neboj, to bude dobré",
ta druhá se vystoupení děsí,
vidí potenciální problém.
"Dobrý, že jedem až za tmy, všichni už budou spát,
nemusíme se o naše prozrazení bát."

Už jsou tady,
však venku sedí lidi všady.
"Co budeme dělat? Nechci tady nahá běhat!!
Vylezeme z auta na šířku? Jak siamská dvojčata?
Nebo půjdem za sebou jako housata?"
"V tomhle nevytáhnu paty -
- ty si nechej prostěradlo
já si dám svý mokrý šaty."

Ta obětavá navléká si svoje šaty zvadlé,
jak by had lez do své kůže vzadu pod sedadlem.
Spolu vchází do davu,
leckdo se jich táže,
zda se vrací z mejdanu nebo z blízké pláže...

Zbytek dovolené už proběhl v pohodě,
jen nevíme, zda ta movitá se rozdělila,
když prosecco v baru pila,
či nechala příbuznou o kruhu a o vodě.

Paragraf "Nahatice v prostěradle",
přilij nám do číše, je to tu nějaké zvadlé.