Pohádky na Křížovicích se loučí a děkují

Milí sousedé, přátelé, návštěvníci, ale i vy, kteří jste třeba nepřišli, ale zpovzdálí jste vše vnímali, a tak jako tak přispívali do společného obláčku zvaného povětšinou prostě jen Pohádky.

Dále se lišilo to, zda jste říkali Pohádky v galerii, anebo Pohádky v Křížovicích, případně Pohádky "tam u vás"☺, nebo se jevilo příjemné ctít patronaci paní Macháčkovou a vzpomínat na ni, zdalipak letos otevře a budou-li Pohádky.

Bylo to milé.

Jak to začalo…

Pohádky kdysi začala samotná paní Macháčková jako doprovod k výstavám hraček pro děti. Měla tehdy nadšení a přátele mezi herci, existovaly ochotnické soubory a chuť se scházet jen tak na milém místě a pro radost.

Postupně přirozeně přibývalo práce kolem příprav, organizace a vůbec se měnil svět. Galerie zůstávala stejná a nechala svět, ať se točí, i bláznivě. Dál s pokojem tvořila vlídnost a útulno a tehdejší pohádky se postupně odpojily, neboť to nešlo již dál dělat bez peněz a bez podpory. Když jsem se o Pohádkách dozvěděla, přišlo mi moc krásné moci přijít na divadlo pro děti do venkovního amfiteátru, kde stín a jemný vítr chrání stromy a lidé a děti usednou na dubové lavice nebo na trávu.

Měla jsem tehdy malé děti a velmi mě těšila představa, že je možné vzít je na výlet po krásách naší země, v čase, kdy les je plný malin a někde třešní, borůvek a vůní, co hladí, a potom je navrch moci vzít v těch samých teniskách na Pohádku. A když jsem zjistila, že paní Macháčková je dalším divadlům otevřená a vítá je a jediné, co nám chybí jsou finance… obrátila jsem se na městys Doubravník s otázkou, zda je nějaká dotace, která by na tohle mohla přispět. Našla se a byť se svět a jeho hra s penězi pořádně za ta léta roztančily, Pohádky to nakonec ustály.

Dekáda plná Pohádek

Probíhaly 10 let, když zahrneme prvotní pionýrské představení a setkání Divadlo a Oheň v roce 2014, k němuž nám paní Macháčková dala svolení, a které zaplnily zpěvem, péčí a dětmi Královničky, zpívající soubor žen pod vedením Evy Kratochvílové (nyní velmi úspěšné v podpoře zpěvu pro ženy, muže, děti, seniory,..). Ostatně téma, které Eva přináší je, že Zpěv patří všem. A tak se na Křížovicích zpívalo a veselilo a přijelo první divadlo, jímž bylo Listování: Kouzelná baterka - další dnes již legendární a velice úspěšný projekt Lukáše Hejlíka, v němž tehdy spolu s ním hráli ještě dva herci Městského divadla Brno - Lenka Janíková a Alan Novotný.

V roce 2017 se již rozběhla sezóna par excellence, s malovaným plakátkem. Pro mne tím začal čas těšení a radosti.

Bavilo mne vybírat divadla a dávat si záležet na tom, aby byla milá a neznámá, a přitom dost zajímavá, pro děti inspirativní přístupem k loutce, slovu, příběhu i podání. Občas jsem trnula hodně, když jsem divadlo dopředu neviděla, naštěstí to nebylo moc často a příprava Pohádek prakticky začala po té poslední v srpnu, kdy jsem se začala rozhlížet, co k nám pozvat zas příští rok. Souborem, jenž jsme si oblíbili hned mezi prvními, bylo Dřevěné divadlo Honzy Hrubce. Jeho řemeslný způsob pojetí divadla se k prostoru galerie hodil nádherně.

Velmi nás překvapil a zcela nadchl tehdy (roku 2017) storytelling Martina Haka, který nepřivezl nic než dva koberce a děti mu visely na rtech dobré dvě hodiny (nepřeháním, třetina dětí z hlediště to opravdu dala a stále pak neměla dost) a následně všechny roky mi hlásili, ať přijede zas. I Martin Hak je dnes úspěšný vypravěč, který své řemeslo ovládl natolik, že jej i učí a trénuje, tak, aby svět uměl dál vyprávět příběhy světa.

Milé věci kolem Pohádek

Další rok 2018 přibyly pohlednice. A letáčky od Veroniky Chludilové, výjimečné autorky ilustrací pro děti z Doubravníka, kterou si Pohádky už nechaly a hýčkaly každý rok.

Její plakátek se stal poznávacím znamením Pohádek a její pohlednice s veverkou či divočákem se těšily ten rok (a další) veliké oblibě. Dokud byly ceny poštovních známek řekněme normální, mohly si děti s rodiči po každém představení koupit pohlednici, vypsat ji a hodit ji do pohádkové kouzelné poštovní schránky, která se v noci zavrtala do země a záhadně tajnou cestou se dostala až na poštu, kde ji poštovní úřednice vybraly, pohlednice opatřily známkami a poslaly adresátům. Díky vstřícnosti Cukrárny Milena v Nedvědici si mohli zájemci po dva tři roky koupit pohlednici i přímo v cukrárně, a to často již od jara, což mělo hned trojí přínos. Jednak se o Pohádkách lidé mohli dozvědět a mohli se na ně vzájemně i dopředu pozvat a na nich se sejít. Za druhé to přinášelo radost těm, kteří pohlednici dostali a za třetí se tím výrazně dařilo podporovat udržení dobrovolného vstupného, které jsme si vždy moc přáli.

Jeden rok se podařilo vybrat dokonce takovou podporu, že bylo možné i nechat opravit dřevěný kolotoč na Křížovicích. Opravu tehdy provedl sám Zdeněk Macháček mladší. Kolotoč postavil jeho táta a on sám se na něm něco natočil, a tak bylo symbolické a radostné, že si opravu včetně vyřezání ozdob a obrázků vzal celou na sebe.

Poděkování majitelce Galerie z ruky paní Macháčkové (při letošním koncertu Mariana Friedla) za všechna ta léta, po která naplňovala Křížovice svou radostí a nadšením.
Asi víte, že její galerie letos skončila a s ní i Pohádky

Pohádka pejskokočičí, o řepě a kůzlátkách od divadla Týbrďo, které založila neteř paní Macháčkové

Dřevěné divadlo přineslo do Křížovic představení Zvířátka a loupežníci

Pavlos a Darina Gurutidu, jedni ze zakladatelů ZŠ a MŠ Perlička, která provozuje "farmu" čili část výuky podle Maria Montessori na Křížovicích

Zuzana Škyříková